Divadlo Hybernia uvedlo v neděli 2. listopadu 2014 další český původní muzikál autorů Zdeňka Bartáka a Aleny a Jana Pixových Sněhová královna, který vznikl na motivy pohádky H. CH. Andersena v režii Lumíra Olšovského.

Hudba Zdeňka Bartáka a celé hudební aranžmá Daniela Bartáka jsou nejvýraznější složkou díla, což se dá u muzikálu předpokládat. Samotné melodie efektivně navozují patřičné nálady, ať jde o chvíle rozverné, dojemné nebo ty dramatické. Ale co by byla píseň bez kvalitních zpěváků? A Sněhová královna takovými tvůrci disponuje. Velkou devízou je hlavní duo protagonistů ztvárňujících mladý zamilovaný pár Gerdu a Kaye, Ivana Korolová a Jan Kopečný. U herečky je patrný vývoj a práce s hlasem, který nabývá stále větší síly a rozsahu, a stejně tak Jan Kopečný zpívá sebejistě a dohromady mladí umělci tvoří harmonickou dvojici, u jejichž duetů člověk i slzu uroní. Další neopomenutelné a velice libé hlasy patří rádcům Sněhové královny Danielu Bartákovi (ON – dobro) a Lindě Finkové (ONA zlo). Ale nelze říci, že by snad ostatní byli upozadněni ve svých výkonech. Až na samotnou Sněhovou královnu, kterou ztvárňuje Dagmar Patrasová. Herečce sice nenáleží sólové zpěvy, bohužel se však nemůže opřít ani o silné herecké provedení hlavní role. Bílý zářivý kostým (Kateřina Bláhová) je asi to nejvýraznější, co na Patrasové spatříme. Mluvené části zdůrazňující rozčílení jsou odříkány nepřirozeně a bez prožitku a v případě oslabení královniny moci zase herečka přechází téměř v patos.

Jednotlivé postavy si zachovávají svůj specifický výraz a charakter, který jim udávají nejen písně, ale také kostýmy výtvarnice Kateřiny Bláhové. Prostí venkované Gerda a Kay jsou oděni jednoduše do nenápadných šatů, které jsou u Gerdy zvýrazněny červeným pláštěm a baretem a u Kaye modrým kabátem, šálou a čapkou. Letní královna (Eva Kleinová) nosí žluto-zlaté šaty s přídatnými motýlky a blonďatou paruku s „romanticky“ vyčesaným účesem. Ve svém projevu působí ladně, křehce a svobodně jako léto. Podzimní královna vypadá opravdu více jako loupežnice, za niž se později vydává, ale barvy podzimu – hnědá, červená, zelená – jejímu kostýmu nechybí. Sněhová královna je oděna jak jinak než do bílých šatů zdobenými stříbrem a límcem s korunou vskutku evokujícími mráz a sníh. Příjemné je světlé líčení šmrncnuté tmavou tvářenkou a modrými stíny okolo očí. Ovšem Jarní královna (Dita Hořínková) je dílo samo pro sebe. Růžové šaty osázené umělými květinami, které zdobí i celou její hlavu jsou vskutku nepřehlédnutelné. A když se k tomu navíc přidá expresivní pěvecký projev herečky, vzniká milá figurka vedená skoro až v „kreaturní“ rovině. Nezapomenutelná část je pak píseň o bylinkách, které pomáhají v každé situaci. Hereččin výraz v tu chvíli připomíná stav, jako by sama jednu z bylinek užila. Ale jak říkám, vše se odehrává ve vtipné a zábavné rovině.

Sborové pěvecké výstupy podtrhuje choreografie Heleny Peerové, která je sice jednoduchá, ovšem dostatečně vyvažuje zpěv herců. Ti se pohybují uvolněně, ale nepůsobí staticky.

Scéna Martina Černého je řešena decentně bez přebytečných detailů a příkras. Dva bílé stromy vzadu jeviště, dva bílé stromy vpředu a na točně umístěné dva postupně se zvyšující půlkruhy, po nichž se postavy snadno pohybují a zvyšují tak celkovou dynamičnost. To vše při adekvátním osvětlení stačí k vytvoření jednotlivých krajin, ať už jde o jarní, letní, podzimní nebo zimní. A výsledný efekt doplňuje samozřejmě již svrchu zmíněná hudba.

Sněhová královna je příjemně strávený čas při pohádkovém příběhu plného nezapomenutelných písní a melodií vhodný pro všechny věkové kategorie.