Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Mikulášek jako „čtenář" slavného románu
Janha, 19.11.2010
Mikulášek se představil jako „čtenář" slavného (pro některé generace přímo kultovního) románu – dystopie 1984 Georga Orwella. Způsob Mikuláškova čtení, které je plné asociací a jež kriticky a ostře komunikuje s historickou minulostí ČSSR i současnými politickými problémy ve světě (Abú Ghrajb, zprávy Amnesty International...), je opět velmi stylizovaný a postmoderně laděný. Představuje celý vějíř výrazových prostředků - ironie se nevšedním způsobem proplétá s vážnými pasážemi o totalitě, dokumentaristické tendence s persifláží, herci přeskakují z tvrdého realistického hraní do groteskna, děj je komentován z odstupu, jako by se jednalo o frašku, využívány jsou videoart i produkty pop-kultury... Opět nechybí pověstný Mikuláškův silný závěr, tečka či závěrečné gesto balancující na hraně kýče. Tentokrát v podobě zmnožujících se obrazů světových diktátorů a totalitních mocipánů za doprovodu písně kapely The Beatles All You Need Is Love, v níž se kromě tvrzení, že „všechno, co potřebuješ, je láska" zpívá také třeba „Nothing you can say but you can learn how to play the game / It's easy". Je to hra na manipulaci a dojímání či další z ironických úšklebků?

Mikuláškův nápaditý způsob/forma čtení mi vyhovuje, přesto jsem se sám sebe ptal, zda leckdy nemíří trochu vedle. Je vůbec relevantní se k románu 1984 v dnešní době vracet a aktualizovat ho? Ano i ne, honilo se mi hlavou. Nebylo by lepší pokusit se spíše o dramatizaci románu Brave New World A. Huxleyho? (Téma „uspávání" jedince „drogou" – konzum, bezstarostný hedonismus, infantilizace, virtualizace... – je dnešní době možná bližší). Naštěstí Mikulášek při dramatizaci 1984 neopomněl – z dnešního pohledu důležitou – pasáž, kdy ďábelský (bezpohlavní, chladný, dalo by se říci nezúčastněný technolog moci) O´Brien vysvětluje, že strana usiluje o moc výhradně kvůli moci samé („Cílem pronásledování je pronásledování. Cílem mučení je mučení. Cílem moci je moc."). Přesto, že se může leckdy zdát, že vyznění inscenace kriticky odkazuje především k exotickým režimům třetího světa, nenechme se mýlit. Principy kolektivního oblbování, zastrašování, manipulace s texty či technologie vymývání mozků s cílem zajistit si ještě větší moc je bohužel aktuální stále i u nás, přesto, že tak rádi hovoříme o demokracii a svobodě.

Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.