Blog redakce i-divadla

Směju se, směješ se, smějou se
vydáno: 30.12.2016, Jiří Koula

Mé procentuální hodnocení ani následující text nevyjadřují nutně obecnou úroveň inscenace, ale vztahují se ke konkrétnímu představení, totiž premiéře. Jenže je to právě konkrétní představení, jež divák obvykle vidí, proto se musí počítat. Nezbývá než doufat, že budete mít větší štěstí než já.

Jak si tak pročítám zdejší hodnocení, zřejmě budu v menšině s názorem, že Chvála bláznovství je dobrá divadelní hra. Ale já si to opravdu myslím. Viděl jsem inscenaci Divadla Kalich s bratry Dlouhými, viděl jsem inscenaci Karlovarského městského divadla s dvojicí Tomáš Petřík - Michal Malátný a musím říct, že mě ten text i potřetí fakt baví. Příběh outsiderů, kteří mají hromadu vlastních problémů, ale snaží se žít a hrát s kartami, jež jim byly rozdány, v sobě zkrátka má něco univerzálně lidského, dojemného, poutavého. A pro tento "spodní proud" nemůžu souhlasit ani s tím, že je text příliš zdlouhavý, to, čím hrdinové procházejí, pro ně opravdu není snadné, uspěchat to by ubralo celku na věrohodnosti.

Zároveň jde o chytrou komedii, která ale publiku umožňuje popustit uzdu "nízkým pudům", ze začátku se prostě můžeme "smát mentálům" ze své nadřazené pozice "normálního člověka", ovšem postupně začínáme hrdinům rozumět, vidíme, že ač oba mají co do vnějších projevů podobné problémy, jejich příčiny se liší, Elling je inteligentní muž trpící silnou úzkostnou poruchou, jež ho ochromuje (a kompenzuje si to utíkáním se do fantazie), zatímco Bjarne je prostě "velmi jednoduchý".

Toto rozlišení je pak velmi podstatné v závěru, kdy komediální rovina ustupuje a my sledujeme, jak oba dosahují svých cílů, Elling se postupně zbavuje své úzkosti a vrací se do normálního života, Bjarne zase i přes svůj handicap nachází partnerku, po níž touží (a jež jediná mu vlastně schází ke štěstí). Oběma to přejeme a bráno jako celek tak výsledek představuje završený proces dospívání, kdy se člověk rovnoprávně vztahuje k druhému v intimní sféře a zároveň se ve veřejném prostoru staví čelem k celému světu.

Aby však inscenace takto vyzněla, je nutné dát v druhé části možnost vyniknout právě onomu přerodu, zklidnit (nejen situační) komiku a soustředit se na vývoj, změnu. Situace na konci je značně odlišná než na začátku a aby byl tento rozdíl přijat, je třeba si oním procesem projít. Text to umožňuje, stejně jako bych řekl, že na to myslí i tato inscenace tak, jak byla plánována.

Bohužel tím, co tuto cestu nenávratně zničilo, bylo právě dění během premiéry na počátku prosince. Martin Hofmann s Filipem Blažkem se ve druhé části "odbourávali". Ne jednou, ne dvakrát, ale prakticky kontinuálně, přičemž strhli i Šárku Opršálovou s Lenkou Zahradnickou, jediný, kdo obstál se ctí, tak byl Michal Slaný (a to dost možná jen proto, že už se na jevišti moc nevyskytoval).

Neustálé návaly smíchu (byť zpočátku skrývané, ale s přibývajícím časem už ani to ne) měly dvojí efekt. Jednak publiku znemožňovaly soustředit se na vývoj děje, ale hlavně hercům ani nedovolovaly tuto proměnu přesvědčivě zahrát. Nakonec to dospělo tak daleko, že jsem posledních deset patnáct minut osciloval mezi myšlenkou odejít a modlením se, aby to herci buďto sami skončili s tím, že to už fakt nemá cenu, nebo své repliky aspoň co nejrychleji odříkali a uspíšili tak konec, pravdou totiž je, že tento čas byl z hlediska hry zcela ztracený.

Nutno ale dodat, že premiérovému publiku to zřejmě z většiny nevadilo a srdečně se celou dobu smálo společně s herci. Když se vrátím na úvod, přešlo tak z polohy "smějeme se mentálům" k "smějeme se smějícím se hercům". Jistě, "je jedno, co se děje, hlavně že je sranda" je jedním z možných přístupů k divadlu, přesto mám ale pocit, že režisér Jakub Nvota (stejně jako samotní herci) měl i jiné ambice.

Sečteno a podtrženo, možná je inscenace od Pantheon production podařená, nevím, neviděl jsem ji celou, utekla mi pro mě nejpodstatnější část. Ale z toho, co jsem viděl, mi přišla docela slibná, a jak už jsem psal na začátku, třeba bude mít větší štěstí než já.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.