Angažované divadlo aneb Kterak se vyrovnat s realitou
Druhý festivalový den nabídl především polské představení Holzweg varšavského divadla TR. Představení bylo dosti nesrozumitelné, avšak následující diskuze pro české publikum leccos rozklíčovala. Přesto, že jsou Poláci naši sousedé, bratři Slovani a i historie je podobná, leckterá podobenství polského divadla obecně nám stále uniká. Na jevišti se pohybovaly čtyři osoby, které vedly dost nezáživné monology. Bylo jasné, že nějaký pán má problémy sám se sebou, a tím i s většinovou společností, ale způsob obhajoby jeho konání byl dost nečitelný. Ženská jednající postava měla nahé nohy, a jakž takž byla oblečená a neoblečená od stehen nahoru a „top" občas měnila, přesto vypadala zoufaleji než hlavní hrdina. A toho měli všichni za blázna. Zvláštní bylo, že ač se snažila vystupovat jako empatická intuitivní žena, její chování i obsah jejího apelu moc ženský nebyl. Další jednající postava, starší muž, byl mnohem empatičtější, ale jeho řeč se snažila situaci hlavního hrdiny objasnit příliš vědecky. Další, poslední mužská postava, jednala věcně a zpříma. Není divu, že z toho všeho hlavní hrdina spáchal sebevraždu. Během besedy se ukázalo, že Polsko momentálně opět řeší situaci, kdy stát příliš zasahuje do dění v občanské společnosti. Záměr autorky byl i ten, aby se na jevišti nezobrazoval konkrétní osud (skladatele Sikorského), ale obecný boj člověka s režimem.
V pátek ráno, třetí festivalový den, jsem zhlédli muzikál Lidushka, který byl na českou muzikálovou scénu opravdu velmi vydařený. Tato interpretace líčí, že Lída Baarová byla asi opravdu rozumu mdlého a k žádnému vývoji u ní nedošlo. Přes veškeré možnosti, které se tak řečené herečce nabízely, tvrdošíjně se držela svého, čímž její hvězda zapadla až do hrobu.
Tvůrčí tým využívá jako rámec pro představení nešťastného osudu frivolní kabaret a atmosféru předválečného filmu. Pánové sedící ve předních řadách se mají na co dívat, neboť tanečnice mají co nabídnout. Ovšem i kostýmy tanečníku jsou velmi inspirativní. Za veselých zpěvů a tanců se však tu a tam odehraje vážná dílčí etuda, kdo by si jí však při té zábavě všímal. Například německé děvčátko, svým zpěvem upřímně oslavující Hitlera, je miláčkem führera do té doby, než se přijde na to, že je Židovka. Pochopové ji odnesou do koncentráku, a tam si může nyvě zpívat jak chce.
To slovenská inscenace „Na slepičích křídlech" nabízí přerod kuřátka zaslepeného ideologií ve zralou a tvůrčí osobnost. (Tedy ve slepici, která umí létat.)
Inscenace Bratislavského bábkového divadla nabízí představení plné pohybu a práce s obrazy a rekvizitami. Loutky jsou tam všichni, takže „dřevo" na scénu tahat netřeba. Děj se odehrává v padesátých letech, a děti postupně poznávají, co se kolem nich děje. Ve škole je jejich hlavní autoritou soudružka učitelka, která chodí na dvou betonových blocích, takže se sice nad ostatní vyvyšuje, ale zároveň je pevně připoutána k ideologii a nemůže se moc hýbat. I proto je jako zbožněná socha převážena po jevišti na rudlíku. (V roli rudlíkáře exceluje Ĺubo Piktor, aneb není malých rolí.) „Zabetonovaná" soudružka učitelka si jako první pomoc na Vánoce doma dá mrtvý strom, a zpívá si koledy sama se sebou. Hlavní hrdinka Jana může vést dialog sama se sebou velmi snadno, neboť ji hrají dvě herečky společně. (A ne jako v Olze, kde si Olžin muž vedl dialog sám se sebou mezi dvěma rozdílnými muži.) Obě herečky, Anna Čonková a Jazmína Piktorová, bodovaly v kategorii Objev roku v anketě slovenské divadelní kritiky. Janě chybí matka, a když se po ní ptá, je velmi hrubě odbyta. Postupně zjistí, že matka je ve vězení. Matka se na jevišti zjevuje jako podivný chuchel, který vypadá jako mozek. Mozek je poněkud narůžovělý, takže bych v něm hledala spíše srdce. Matka se vrátí z vězení vnitřně svobodná a silná, a tuto zkušenost předá i dceři, takže tady vše dobře dopadne. I v nesvobodě se může žít svobodně. Když máte na venkovském dvoře dost slepic, dost kohoutů, zemitou babku původně diverzantského původu, a bratra můžete kopnout tu a tam do klik klaku (to jsou takové ty dvě kulky.)