Blog redakce i-divadla

Mírně zaroušeno, mírně zataženo No. 3 (Mezinárodní festival DIVADLO, 29. ročník)
vydáno: 27.9.2021, Kateřina Jírová

V druhé části plzeňského festivalu jsem viděla už jen čtyři inscenace a jednu zoologickou zahradu (a v ní kolegu Staňka). 

Kabinet zázraků neboli Orbis pictus Naivního divadla Liberec okouzlilo diváky hrací skříní se spoustou šuplat a skříněk. Z nich byly vytahovány různé propriety, s kterými se chvíli hrálo na skříňovém jevišťátku, aby se pak zase vrátily do svých přihrádek. Tento způsob mechanického divadla se dříve nazýval Teatrum mundi, a mimojiné sloužil pro sdělování novinek, jako dnešní televizní zprávy. V horní části kabinetního hlediště byla vidět hlava učitele, který nám vyprávěl o vzniku Země, flory, fauny, člověka, pásové výroby a letu do Vesmíru. Čtyři herci měli na sobě černé uniformy a černé jezdecké boty, takže působili „jako ti černí vzadu“. Když jsme se dostali k flóře, dostali se černí animátoři do divadelní akce, pán nabídl dámě květiny, a v závěsu do sebe odešli buď na procházku, nebo do jiného muzea. Inscenace hledá inspiraci v díle J. A. Komenského, což je hezký muzeální kousek, ale většinou to moc záživné nebylo. V kabinetu se zkrátka moc legrace nenajde. Nejvíce pozornosti sklidil předchůdce filmu praxinoskop, který pomocí zrcadel, umístěných na točně, vytvořil iluzi skupiny jezdců na cválajících koních. 

Další tři inscenace, Serotonin, Sylva a Vina? dobře dokreslovaly temnou náladu většiny festivalových inscenací. Hlavní protagonista inscenace Serotonin, jménem Florent, neví, co se životem, ale zabít se nedokáže, v liberecké Sylvě také nikdo štěstí nenalezne, a ve Vině? spáchá podváděná manželka sebevraždu, avšak manželovi se to patrně jen zdálo. Vina? Dejvického divadla působí poněkud bulvárním dojmem, ale dejvičtí si mohou dovolit i bulvár. Text Daniela Majlinga možná postrádá logiku v dramaturgické lince, ale o to patrně tvůrcům nešlo. Dokonale sehraný soubor, který skvěle předvedl jednu ze svých oblíbených persifláží. Avšak jednu výtku bych měla: bavila jsem se tak dobře, že vážný podtón jsem vnímala jen velmi okrajově. 

Sylvy se mi nelíbilo poměrně značné odklonění od ducha literární předlohy, ale to bude tím, že jsem na Vesnickém románu od svých mladých let závislá. Ale nezvratné body má inscenace u mě za to, že po Kříži u potoka (Slovácké divadlo, 2018) uvedl na české jeviště režisér a vlastně i Švandovo divadlo (v roce 2012 v režii Dodo Gombára) něco z realismu 19. století, a to v inscenačně promyšleném, herecky kvalitním provedení.

To, že na závěr letošního Mezinárodního festivalu DIVADLO byla uvedena inscenace Dejvického divadla, kde nakonec všechno dobře dopadlo, a ještě diváci viděli své oblíbené herecké hvězdy, považuji za nejlepší vklad letošního ročníku, který se odehrával za mnohem lepších podmínek, než ten loňský, ale stále ho narušovaly covidové restrikce.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.