Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Podroušená Plzeň (28. Mezinárodní festival DIVADLO loutkářský)

Letošní Mezinárodní festival DIVADLO se koná za mimořádných proticoronavirových opatření, mezi které patří i povinné roušky během sledování představení.


28. ročník festivalu se koná pandemii navzdory, vzdoruje sice statečně, ale mnohdy pandemie vítězí. Nejdříve bylo oznámeno, že mnoho zahraničních hostů nepřijede, a během konání festivalu odpadají další a další představení, neboť ta částice s RNA zřejmě miluje české divadlo.


Ve čtvrtek zahájilo festival spolupořádající divadla Alfa svojí skvostnou inscenací Pozor, Zorro! Mexická inscenace osvědčeného týmu Dvořák-Nesveda-Peřina hrdě navazuje na výjimečný úspěch Tří mušketýrů. Hraje se v několika plánech, na forbíně jsou muzikanti, na iluzívním kukátkovém jevišti je několik dalších „kukátek", především dvě podmanivé oči hada Quetzalcoatla, běžná loukářská lávka a horní horizont, který Tomáš Dvořák použil např. i v inscenaci Bezhlavý rytíř Naivního divadla Liberec. Marionety Ivana Nesvedy jsou opět velmi krásné, a soubor divadla Alfa opět potvrzuje, že s nimi dokáže bravurně pracovat. Zvláště pak v soubojích na meče zlého Capitana s hrdinným Zorrem.


Veselou funkci plní výstupy s rozkošným psíkem Popocatepetlem. Zvláště pak při námluvách dueni Izabely a Diega jr. vyjde najevo, že Izabela nedokáže vyslovit psíkovo jméno, neboť je dyslektička.
Když zlí guvernér a Capitono pozavírají ostatní postavy do vězení, rozhodne se don Diego aka Zorro k odvetě, a za tímto účelem přejmenuje Popocatepetla na Azorra.


Nakonec vše dobře dopadne, a Izabela se dostane Zorrovi/Diegovi za ženu.
Temperamentní hudba Vratislava Šrámka navozuje pravou atmosféru divokého a rozpáleného Mexika. Zkrátka, pro divadlo Alfa další vývozní inscenace.


Další loutkářské představení, Vítězné svině Buchet a loutek, bylo pro mě tentokrát trochu nečitelné. V rámci divadla na divadle se přes rozhovor dvou dílenských řemeslníků dostaneme až k loutkovému divadlu, které vypráví o dvou mladých lidech, kteří se milují. Nechybí tradiční vtípky, nejrůznější předměty s kterými se hraje, a to vedle obvyklé veteše i dvou loutek Karla Svolinského.
Tradiční černý humor Buchet a loutek se v tomto představení odehraném v malém sále DEPO 2015 nepotkal s vyšším přesahem, symbolizovaným také třeba soškou Madonny s Ježíškem.


Inscenaci Prefaby Jakuba Maksymova, kterého sleduji již od jeho působení v ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři, jsem v Plzni bohužel neviděla.


V pátek si daly loutky pauzu, aby v sobotu znovu předvedly svá kouzla. Dvě sobotní loutkářská představení byla naprosto odlišná, ale přesto vydařená.


Nejdříve jsem zhlédla drobničku pražského souboru Drama Label s názvem Nejmenší ze Sámů. Jako jeviště posloužil šamanský buben, na kterým se bubnováním zvýrazňoval pohyb užitečných sobů, nebo po něm klouzali zlé lišky. Přímočarý příběh o zkoušce dospělosti, během které se malý Sám stal dospělým Sámem, je odehrán titěrnými totemovými loutkami, plyšáky (jedna z podob malého Sáma, krutý medvěd nebo hladová liška) a krásnou maskou šamana.


Většina drobných loutek působí, i díky zdařilému osvětlení, jako kdyby byly vyřezány ze sobích rohů. Je to jen příklad toho, že divadlo je klam, šalba a mam. Většina loutek byla nejdříve vymodelována z moduritu, poté uvařena, a teprve poté přiříznuta.


Následoval další loutkářský kousek tria Dvořák-Nesveda-Peřina, tentokrát to byla inscenace O hodinu navíc aneb Potlach v hustníku Naivního divadla Liberec.


Na základě stejného vzorce, iluzivní kukátko, marionety, hudba (tentokrát pro změnu Miroslav Ošanec a tradicionály), je odvyprávěn příběh k poctě sta let trvání českého trampingu.


Velmi vtipný text Víta Peřiny je ještě podpořen dalšími a dalšími režijními vtípky Tomáše Dvořáka.
Pohádkový text o záchraně jelena Dvanácteráka, šťastného shledání Čerta a Kachny, a o Jeníčkovi a Mařence, kteří v happyendu propadnou kouzlu trampingu, je prošpikován odkazy na další české pohádky. Stejné vlasy a stejný účes trampky Rakety a mladistvé Mařenky budí dojem, že se jedná o matku a dceru, akorát že si to matka nepamatuje.


Kromě rozevlátého trampingu, pronásledovaného téměř všemi režimy, je připomenuta i příkladná aktivistka organizovaná v Klubu českých turistů, založeného roku 1888. Příkladně udržuje turistické značky. Výstup této babičky v podání Markéty Sýkorové je možná nejsilnějším momentem inscenace. Tu bábu nakonec sežere vlk. Spolu s Mařenkou, která má červený čepeček.

 

Trampská osada Amerika, udržování ohně, staré známé písničky, cancáky, maskáče, ach, „Pohádko mládí, mějme se rádi, šťasten, ten kdo je mlád"!


Loutkářská účast na Mezinárodním festivalu DIVADLO byla tentokrát velmi významná.

 


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.