Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Siláci na jevišti (třetí a čtvrtý den 26. ročníku Mezinárodního festivalu DIVADLO)

Třetí festivalový den, pátek, začal silácky. Soubor spolupořadatelského divadla Alfa uvedl svou temnou motorkářskou performaci. V režii Tomáše Dvořáka jsme sledovali cestu tří mužů za nevěstami a za vlastní dospělostí. Bavili nás jak vytříbené loutkářské kousky, tak doprovodné písně doprovázené živou kapelou.


Vyrozumění ostravské Komorní scény Aréna bylo v neutrálních kulisách, hráno smrtelně vážně vyznívalo velmi groteskně. Neboť co může být vážnějšího, než nový umělý vědecký jazyk ptydepe. Aktuální činoherectví, a bohužel stále aktuální text.


Posledním pátečním představením, které jsem zhlédla, bylo Nachlass – Hry bez osob. Osm miniher, které trvaly nejvýše osm minut. Inscenace – instalace sestávaly z mluveného slova a jeviště, kterým byly různé pokoje a prostředí. Z nahrávek k nám promlouvali lidé, kteří v rámci fabulace už byli pravděpodobně mrtví. Takové hlasy ze záhrobí. Nejvíce mrazilo z manažerské kanceláře, kde však seděli manželé, a manželce se nakonec vše podařilo zvrátit k důležitým věcem člověka. Podle mě byl nejvíce v háji lékař, který bral vše příliš vědecky. Velmi působivé divadlo bez herců, které dává materiál k dalšímu přemítání.


Festivalová sobota pro mě byla silná. Nejdříve dva melodramy, a to muže, který je duší ženou, a ženy, která se k životu stavěla jako chlap. (Deník zloděje, a Jasno lepo podstín zhyna.) A na závěr skvělá opera Pravidla správného chování v moderní společnosti Národního divadla Brno.
V Deníku zloděje misí Miloslav König narcistně naturalistické verše Jeana Geneta a barokní vznícení Bedřicha Bridela. A mnohdy nelze rozeznat, kdy König recituje koho. Do toho přispívá hudba Martina Dohnala (s citací J. S. Bacha a P. I. Čajkovského). Zajímavé je, že všechny osobnosti nakonec dovedou hlavní postavu k naprosté destrukci, a stane se červem hnijícím v zemi.


Vychvalované Společenstvo vlastníků divadla VOSTO5 jsem neviděla, ale jako vlastnice jednotky jsem byla na několika schůzích SVJ, a nemám tedy iluzí (Jan Petružela je mi svědkem.)


Jasno lepo podstín zhyna je skvělá performace jedné herečky, Evy Salzmannové, která celkem zbytečně odříkává text v mužském rodě. Je přece celkem jedno, jestli se nám svěřuje Raymond nebo Raimunda. Přes tuto drobnost se jedná o velmi působivé představení. Podobně jako v Deníku zloděje udržíme pozornost hodinu a půl, a tentokrát nesledujeme nic jiného, než cestu jedince od sebe a zase zpátky. Ray však díky Jednookému dopadne lépe než extatik Koník.


Sobotní festivalový večer patřil velkém divadlu. Neboť vedle baletu je opera nejvyšší divadelní útvar. Národní divadlo Brno přivezlo krásnou moderní operu v zaumných kulisách a s kultivovanými protagonisty. Libretem se stal povznášející text Jean-Luc Lagarce Pravidla správného chování v moderní společnosti. Vše tedy poněkud kazil Jiří Adámek, neboť toto vysoké umění přizpůsobil svým nízkým cílům, a ve vybroušené formě předvedl celkem banální obsah, jakoby si snad dělal legraci, nebo co. Pro mě naprosto dokonalé.

 


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.