Komentáře

Vážená paní Jírová,

děkujeme za jistě nezaujatou reakci na shlédnuté představení Čechomoří. Dovolte mi ovšem, vymezit se vůči některým vašim tvrzením, které nejsou podle mého názoru úplně správné.
1) Pokud se vaším stylistickým obratem: "...(herci) budili dojem, že pečlivě dokumentaristicky sbírali přání jednotlivých lidí, a to od jednoho roku do devadesáti pěti let", snažíte vyjádřit, že se nic takového při přípravě inscenace nedělo, musím vás vyvést z omylu. Všichni herci a celý inscenační tým po dobu několika měsíců sbírali autentické materiály od lidí, kterým kladli jednoduchou otázku: "Jaké je vaše největší přání." Sesbírané materiály ve formě nahrávek jsou pak v nezměněné formě použity v inscenaci, vždy spolu se skutečným jménem a věkem zpovídaného. Vzhledem k tomu, že přání je skutečně sto a zpovídaných bylo dohromady kolem dvou set, byl to opravdu velký objem práce, který se rozdělil mezi celý inscenační tým včetně herců. Díky tomu byl také okruh zpovídaných velmi široký.
2) Jelikož jistě máte základy vývojové psychologie, pak jistě víte takovou základní věc, že různé děti se rozvíjí různě rychle. Vaše tvrzení "roční chlapečci nemluví" by jistě spoustu ročních chlapečků urazilo, na některé by to naopak sedělo přesně. Zpovídanému chlapečkovi, kterého zmiňujete byly necelé dva roky, takže jsme si ho dovolili zařadit do kategorie jednoho roku, a slovo "čůrání", které je patrně jedním z těch, které užívá často, věřit nám to můžete nebo nemusíte, bude nám to celkem jedno, chtěla jsem pouze reagovat na napsané.
3) Samozřejmě chápu, že se vám inscenace nelíbila, na což máte plné právo, stejně jako na to, napsat všechny vaše pocity do recenze. Protože ale používáte emočně zabarvené obraty jako "v ostatním balastu" nebo "měli nám to radši pustit z nádražního rozhlasu" (myšleno, abychom tam my, chudáci kritici, nemuseli sedět), dovolím si také jednu lehce emočně zabarvenou úvahu z druhé strany.
Hrát v jedenáct ráno na festivalech je vždycky komplikované. Zvlášť pokud hrajete v den, následující po večerním zahájení, kde bylo k dispozici opravdu hodně bohemky zadarmo. Pokud jde o inscenaci takhle komorní, citlivou, při které vždy velkou roli hraje atmosféra v hledišti a kterou dotváří reakce publika, je to v podstatě za trest. Dobrá inscenace by měla být schopna obstát za každých podmínek (což se přes všechny problémy podle mne stalo, což hodnotím podle jiných diváckých reakcí), ovšem pravdou je, že několik předních řad plných kritiků dospávajících kocovinu může podle mne zabít i daleko přenositelnější divadelní tvary. Ostatně na tomto, i na jiných festivalech, to vidíme poměrně často.

S pozdravem,
Natálie Preslová