Blog uživatelů i-divadla

Divačka
vydáno: 27.9.2013, Mouser

Do hlediště divadelních sálů přicházejí různí lidé. O dvě řady před sebou vidíte diváky distingované, kteří si přišli užít posvátnosti chvíle divadelního představení, za vámi dvě starší dámy rozebírají dnešní obsazení a jestli ta a ta je ta z toho seriálu, pokud ano, zážitek budou mít o to větší. Zamilované páry nebo kamarádi samý smích jistě také patří k milému koloritu okamžiků, než se setmí. Jen, jistě výjimečně, nikde nevidím zástupce kritické obce, kteří by zaujatě rozebírali viděné z večera včerejšího. V té mozaice ještě někdo chybí..., vlastně nechybí, přichází! Slečna znuděného obličeje a butikového vohozu, který se vyznačuje okázalostí a mírnou extravagantností.

Žuchla do svého sedadla a splynula s ostatními diváky standardního chování. Vlastně ne tak docela, nepatřila k těm, kteří po obligátní reprodukované prosbě „vypněte si své…“ zalovili po kapsách a kabelkách. Naše divačka s tímto procesem započala až po té, co se na jevišti začalo něco odehrávat. Trocha toho šramocení při hledání přístroje v kabelce a bliknutí displaye byly odbyty za pár vteřin, všechna čest. Představení běží, herci šermují replikami, tanečnice drží choreografické vzorce a při hudebních číslech se na jevišti zpívá jak o život. Těžko soudit, zda na slečnu dolehla únava, nuda, pruda..., nebo třeba jen neodbytné nutkání právě teď někomu o viděném napsat smsku. Chytrý telefon díky svému přece jen většímu displeji ozářil tvář divačky stejně jako boďák hlavní interpretku při dramatickém monologu. A smska to byla dlouhá, slečna se nenechala ničím vyrušit. Napíšeme-li někomu zprávu, od slušných lidí dá se očekávat smskový return. O příchozí smsce vědělo snad i sto lidí kolem. Obsah příchozí zprávy musel být zajímavý, protože slečnu zřejmě inspiroval k rozpoutání smskové diskuse. Nutno k její cti dodat, že pak už vážně svůj chytrý drahý přístroj vypnula a uklidila, a tak se hlediště opět ponořilo do tmy. Představení běží od obrazu k obrazu, divácká zóna divadla se dlouho drží konvence, že diváci soustředěně sledují, nebaví se a tak podobně.

Až do chvíle, kdy se kdosi nedaleko začal ošívat jistou netrpělivostí. Byla to naše milá divačka. Za další okamžik vystřelila k východu ze sálu. Tak jasně, že to může přijít znenadání, na holky zvlášť. Příčina té akce se ukázala být mnohem závažnější. Žízeň! Slečna s kelímkem asi coly z divadelního baru se záhy vrací zpět. Musíte uznat, že nebylo možné se netěšit na druhou část večera. Málem jsem byl zklamán, představení po pauze opět nabírá obrátky, v hledišti dávno tma, ale hrdinka večera nikde. Naštěstí si razí cestu na své místo jenom dobré tři minutky po začátku. Usedá, ale co to? A jo, žvejkačka je vyžvejkaná, slušně vychované děvče samozřejmě ví, že koše jsou ve foyer u šatny. Až se zas vrátí na své místo, zbytek představení absolvuje s hlavou podepřenou, nezatleská ani jednomu číslu, asi nuda, to se dá chápat.

Sotva hlavní hrdinku na jevišti odpravili na pravdu boží, což byl zároveň finální obraz inscenace, a první herci se děkují za potlesk, naše neobyčejná divačka původně znuděného obličeje vstává, freneticky tleská a dokonce výská. Tak to bych od ní nečekal, zřejmě je poučená, že zatleskat umělcům za předvedené výkony se sluší a patří. Standing ovations ze strany roztodivné slečny mělo výdrž řekněme desetisekundovou, zaplácala, třikrát vřískla, jako že jste borci, a sbalila kabelku a tradá pryč, ačkoli herci se z potlesku ostatních diváků těšili o mnoho chvílí déle. I od těch, přes které se dotyčná drala pryč.

Tak nevím, jestli mám divadlu, které z high society do jisté míry žije, k takovým divačkám gratulovat.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Jiří Koula (29.9.2013, 10:31:48)  reagovat
A nedošlo zde
k pouhému nepochopení záměru? Nebyla dotyčná alternativní umělkyní, jež si hlediště vybrala jako prostor pro svůj site-specific projekt? Vlastně jsi tak získal dvě představení za cenu jednoho.{;-)