Popelka v Divadle Minor žije v cukrárně a je to taková normální holka. Bez servítek je zase předložena jiná pohádka, než říká název. Ale vážně, koho by ještě klasická Popelka zajímala. Děti se potřebují ztotožňovat s někým, kdo je jim až identicky podobný. A to tahle Popelka, vlastně Eliška je. Zakopne o prince, ani neví jak, no a vytahujte kapesníčky, jak je to dojemný. Kromě toho se mi moc líbil nápad s postavou původní Eliščiny maminky, která jako duch vystupuje z obrazu. Trochu si i zařádíme při svérázné rytmice či choreografii některých hudebních čísel. Úskalím inscenace je, že volí verše. Jsou to verše přece jen roubované, takže interpretace spolu s nimi bohužel kulhá (kam a na co dát důraz?). Zato pohybová stránka a mimika dávají všemu kouzelnou výmluvnost. Apolena Vynohradnyková samozřejmě rozpohybuje i dorty či dárky, nebo naopak pracuje s náznaky rozněcujícími fantazii, dokonce propašuje do hry tematiku zdravotního handicapu. Myslím, že se také podařilo pěkně dětičkám představit různorodost charakterů lidí, byť nemusí jít o záporáky.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.