Během okurkové sezony sleduju televizní zprávy běžně jen na půl oka. Ani mi v první chvíli nedošlo, že v reportáži z prostředí atomového výbuchu vidím právem nas*ané známé tváře. Docela velké divadlo navštívili lupiči. Ukradli, na co přišli a co - kromě zásob z divadelního baru - jim asi bude k ničemu (obtížně nahraditelné rekvizity, minidisky s nahrávkami k inscenacím, specifická zvuková technika), čímž zničili dlouholetou práci lidí, kteří se systematicky a na velmi vysoké úrovni věnují mj. inscenacím pro děti a projeli se svými inscenacemi téměř celý svět (jenom tady doma se o tom moc neví). Jelikož lupiči nebývají zrovna pořádkumilovní, zanechali slovy těžko popsatelnou spoušť. Ukradli dětem pohádky, za to se, všichni doufají, budou jednou smažit v pekle. Report a popis „události“ přímo od Jany Galinové rozdýchávám hodně dlouho. To i s mírumilovnou povahou cloumají chutě sekat těm „taky milovníkům divadla“ ruce.