Tak vážení, zážitek první kategorie!!! Dýchala na mě velká pokora, vědomí náročnosti úkolu, kolektivní práce nebo snaha ukázat jiné Bídníky. Režisér Stanislav Moša volil poměrně minimalistické syrové pojetí, žádné okázalé efekty, žádná sladkobolná romantika, ale účinek to mělo hodně silný. Divák si k tomu mohl říkat, jak je to jednoduché: se scénou, choreografií, výkladem tématu. Jestliže to tak působí, je velká poklona za dřinu při přípravě, v zákulisí i ve světle reflektorů. Moša doslova šel po tématech, které jsou kolem nás, i onu konfrontaci „tří bohů“ vyložil neobyčejně sugestivně (a přesně). K tomu musím připočíst zásadní prvek pro úspěch muzikálu: tak parádní nazvučení široko daleko asi neuslyšíte. Též oceňuji velmi dobrou práci se svícením. To, že herci MdB vše nejen skvěle odzpívají, ale i zahrají, mě nepřekvapilo. Radka Coufalová (Cosette) je neskutečně dobrá, překvapila mě Hanka Holišová (Eponina). Jan Mazák je dokonalým Thénardierem. Líbili se mi „z mých alternací“ ještě Jiří Mach (Enjolras) či Markéta Sedláčková (Fantine), postupem času dokázali doslova uhranout diváky Petr Gazdík s Igorem Ondříčkem jakožto věční rivalové Jean Valjean a Javert.

V brněnské mrazivé noci Bídníci ve mně dlouho doznívali (vlastně ještě několik dní) – fenomenální hudba, kongeniální české texty písní Zdeňka Borovce, skvělí herci a dění na jevišti, které má řád, smysl pro silnou emoci i vtipný detail. Myslím, že jsem nasbíral několik jasných nominací pro příští ročník naší velké ankety.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 100 %.