Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Rain Man je dobrý materiál i pro divadlo
Michal Novák, 5.3.2010
Jako bych už to slyšel dopředu, co si to Divadlo pod Palmovkou dovoluje pouštět se do inscenování divadelní adaptace slavného filmu, jak si tím akorát pojistí divácký zájem nebo jak to na jevišti proti filmu nějak není ono. Škarohlídi a zastánci divadelní ryzosti, která jediná na jeviště patří, se v případě Rain Mana mohou opřít i o fakt, že po prvním uvedení v londýnském Apollo Theatre rozporuplné ohlasy se objevily taky. No je to jasné, na jeviště nedostanete kouzlo road movie a k tomu české prostředí také těžko bude operovat se symbolem nepřeložitelné podstaty názvu hry. Co zbývá a na co se v Divadle pod Palmovkou logicky soustředili? Místo road movie před námi plyne poutavý obraz cesty k sobě samému a k poznání důležitých hodnot. Hra odemyká dvířka citu u člověka, u něhož zpočátku máme stoprocentní jistotu, že něčím takovým vůbec nedisponuje. Místo velké hry s experimenty a pokusů o reálné spodobnění scénář ještě pořád zaručuje, že se i v divadelním čase odehraje silný lidský příběh. A dokonce je to i vtipné a dojemné. Moje osobní resumé by tedy bylo, že Rain Man je dobrý materiál pro divadlo (stejně jako kdysi naopak pro mnohé filmy byly východiskem divadelní předlohy).

Tohle všechno ještě nezaručuje divácký hit. Prvky road movie asi tomu vážně chybí. Zbývá dokreslit psychologii postav, vybrat herce, kterým nedojde v tak náročném představení dech, a v případě autistické figury si dát bacha na souhru s ostatními. Všechno se podle mého názoru až na pár drobností v Divadle pod Palmovkou vydařilo. Radek Valenta v roli Raymonda Babbitta, člověka postiženého autismem, je jedinečný. Modeluje postavu od nesnesitelnosti nebo plachosti k neobyčejné poetičnosti a emocionálně stupňovanému závěru. Proti tomu Jan Konečný jako Charlie Babbitt je zpočátku nesnesitelný nesnesitelně. Hlučný arogantní týpek mu moc nesedí, proto má tendenci přehrávat. Až po odehrání úvodních expozic hry se mu daří nacházet ty pravé odstíny své postavy. Zapomenout by se v hodnocení nemělo ani na výkony, resp. podání defilé dalších postav Milošem Kopečným či Ivo Kubečkou. Není jednoduché vytvářet plasticitu dění okolo ústřední dvojice, oba herci to však zvládají s přehledem.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.