Teatr Novogo Fronta odpremiéroval svou novinku s názvem Zwischenmensch. A znovu můžeme říct: stavy „mezi“, tam někde na řece Léthé, nebo na druhém břehu řeky vzdechů Acherón? (to už je jedno), mají u TNF vždy sugestivní psychedelickou podobu i s jistým zvláštním druhem humoru, k tomu herecky, výtvarně a jinak fascinujícího Aleše Janáka a bizarní Irinu Andreevu. Takže potud žádný rozdíl proti předchozím (nesólovým) inscenacím, včetně asi nejvydařenějšího projektu posledních let Petrouchka. Zwischenmensch je možná o něco hravější a díky tentokrát početnějšímu ansáblu inscenace kladla větší nároky na společné choreografické provedení. TNF opět divákům předložil pár nenápadných symbolů či inspirací z Matrixu. Někdo tu přesmyčku biblického námětu možná rozluštil, jiní třeba ne. Mně se pro změnu ztratila východiska projektu (smrt letce za II. světové války a ďábel, který vítězí tak, že všechny přesvědčil o tom, že neexistuje).
Doporučení pro TNF: nám divákům by pomohlo a vám prospělo, kdybyste někoho požádali o dramaturgování svých počinů.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.