Zápletka komedie Penzion Ponorka se rodí z banální, téměř nevinné situace. Záletný režisér si užívá u své milenky, zatímco její manžel jakožto kapitán ponorky je zanořen někde v moři. Čekáme, že se vynoří, ale místo toho věci naberou poněkud jiný spád. Mlžení musí jít tak daleko, že vila na pobřeží je díky „spásnému“ nápadu proměněna na penzion, kde však kromě manželky a manžela obou nebožáků začnou defilovat různá individua, kteří situaci jaksepatří komplikují. To už jsme ale svědky smršti skvěle vypointovaných gagů. Místo obvyklého schematického klopýtání Penzion Ponorka neustále nabírá na komediální síle. Dějová smyčka se navíc obratně vyhýbá prediktivnímu vývoji. Režisér Jurij Galin i přes razantní interpretací nechává prostor pro vyznění detailu a komiku situační, slovní a výmluvně mimickou s přehledem kombinuje, aniž by něčeho bylo přespříliš. Je to podstatný rozdíl proti podobným typům produkcí, tady si nikdo nedělá, co chce, tady vše má svůj řád, své místo. Dění na jevišti vypadá tak jednoduše, ale musí to být dřina. Zejména výborný Lukáš Vaculík si užije (i když některé grimasy už jsou nadbytečné). Z dalších účinkujících si velký potlesk zaslouží Lenka Lavičková, Hana Sršňová a Jan Révai. A Jana Galinová? Při jejím vstupu na scénu spadnete smíchy ze židle, aniž by řekla jediné slovo. Ostatní herci, dalo by se říci, tak nějak slouží zápletkovému schématu hry.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.