Blog uživatelů i-divadla

Medeia materiálem k vyumělkované mýtiádě
vydáno: 24.10.2010, Mouser
Jako divák čekám s nadějí na rok 2011, kdy snad Alfred ve dvoře dostane jasnější dramaturgický směr, který se neomezí jen na to, že je produkčním domem pro cokoliv. A to vůbec nemluvím o hodně nevyrovnané úrovni jednotlivých inscenací. Přál bych si zde vidět tematickou laboratoř, klidně s rezidenturami, ale takovou, aby se jí účastnili lidé, kteří chtějí něco sdělovat skrze divadlo, nikoli skrze vlastní ego, nebo dokonce neumětelství schované za maskou jinakých a onakých forem divadla, které čím vzdálenější srozumitelnosti, tím lepší ve smyslu umělečtější. S takovými podívanými ať se jdou někteří „alternativní“ tvůrci vycpat. ...A grantová komise nechť se taky jde podívat, co za peníze daňových poplatníků vzniká (a kolikrát a pro jaký malý okruh publika je projekt s opulentními anotacemi uveden).

I AS ON MEDE A je projekt vycházející ze studia mýtů a vedoucí k modernímu divadelnímu materiálu. Pod projektem je podepsána talentovaná (...jsem se dočetl) režisérka Petra Tejnorová, dramaturg Matěj Samec i samotní účinkující. Viděl jsem intelektuální sondu, která hledá souvztažnost mýtů s dneškem. Zběsile režírovaný dramaturgický kočkopsovitý dort. Když nevíme, jak dál, nastoupí deus ex machina (jak v rozvíjení textu, tak v hledání scénické ilustrace pro něj) – to už bohužel známe z Osobní anamnézy. Podobně jako tento projekt, je i I AS ON MEDE A inscenací nesdělnou, povrchní a neadekvátně dlouhou.

Nikdo ať se, prosím, neurazí, ale kromě chvílemi jsem měl pocit, že sleduju cvíčko na divadelní vědě a úkol zní – hledejte, co má společného příběh Medey a dnešek. Obrovský prostor je věnován procesu zrodu, zatímco stěžejnímu tématu, na něž jsem čekal zacílení, mnohem méně. No prokousat se těmi mýty to trvá. Komplexnost jde až ke kentauru Cheirónovi! Inscenace se nadlouho zastavuje u výchovy mladého Iasona a u ztraceného sandálu. S úlevou seznávám, že přichází pasáže týkající se Agronautů. Nevyznáte se v těchto antických legendách? Tvůrci nabídnou odtažité zkratky s primitivním humorem (to zejména, ocitneme-li se na ostrově Lemnos). Když se tento styl prezentace doklopýtá ke vztahu Medey a Iasona, už chcete jít domů. Řekl někdo horlivým tvůrcům, že cokoliv nad hodinu se v Alfredu nedá fyzicky vydržet, neboť sezení je bez opření? (Vzápětí se někde dočítám moudro vyřčené Petrou Tejnorovou, že divadlo má diváka i bolet – kouzlo nechtěného?)

Vytýkám inscenaci ale něco jiného. Vedle nevyváženosti, klouzání po povrchu a nespočtu přeřeknutí účinkujících je to princip, jenž rozřeže všechno původní na kousíčky a ty se pak slepují do nečitelného obrazce. Aby se neřeklo, vývar ochutíme triviálními komentáři, jako že „tehdy neexistovaly feministky a ženy toužily po čisté lásce“ (z rozboru situace, proč Medea zabila své děti). Inscenace mi tedy vše nahrubo okomentovala, ale tvůrčího výkladu (a důvodu pro něj) jsem se nedočkal. Z hodiny čtyřicet netto mě zaujalo tak deset minut, kdy se alespoň chviličku hrálo divadlo. Chtějí-li být tvůrci i nadále samolibí, jako v případě této „mýtiády“, ať si rozmyslí, potřebují-li k tomu diváky. Pobíhání herců mezi diváky a pokřikování a jevištní exhibování nikdy nebude zárukou smysluplné podívané.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 30 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.