Blog uživatelů i-divadla

Příběh o Saturninovi jako věšák na hudební čísla
vydáno: 1.5.2010, Mouser
Dlouho očekávaná inscenace Městských divadel pražských Saturnin nabalila na sebe velké (i nevyslovené) ambice už jen proto, že očekávání bylo prostě značné. Jirka Hána v titulní roli ještě k tomu! Výsledek? Publikum po skončení šílí nadšením a málokdo po sobě hodí pochybovačným okem. Mé rozpaky by se daly definovat shovívavým souhrnem: Saturnin v Divadle ABC neurazí, nezklame, ale ani nenadchne.

Viděl jsem rozvleklý, trochu roztříštěný, i když koukatelný a veselý kabaret. Vtipně bortící zažité a známé, avšak zároveň také nepočítající s divákem, který si z okouzlující Jirotkovy knížky oblíbil každou větu. Režisér Ondřej Havelka se dopustil i další provokující zrady: setapouch, jakož i mnoho jiného typického pro toto dílo, na jevišti chybí, není zmíněno, zapadlo, bylo záměrně vynecháno. Nahrazeno spoluúčinkováním Havelkova orchestru Melody makers ("retrohudebníci" hráli parádně!) a revuálními čísly. Bude se to líbit, říkám si při sledování dalších a dalších rozehrávek pomrkávajících do publika. S dovolením se zařadím mezi ty šťoury, které to nějak extra nebralo. Ne kvůli chybějícímu, ale přebývajícímu! Na knížce i filmu mě bavilo, že ty postavy jsou takové nedopovězené, posiluje to pocit idyly a odlehčuje těžké době (kniha je tuším z roku 42). Ať si každý dosadí za ty neznámé, co chce. Nezpochybňuju nápad něco domyslet - jako jeden z inscenačních klíčů (dle vzoru Kanceláře pro domýšlení příběhů), ale podle mě to rozbilo tajemství figur (hlavně Saturnina), možná záměr autora s ohledem na dobu. Výtky tedy směřuju na kočkopsovitost všeho, na to, jak příběh o Saturninovi více méně slouží jen jako věšák k těm hudebním číslům...

A propo, hudba a zpěv. Na premiérovém představení udělali tu chybu že při děkovačce nechali Ondřeje Havelku zazpívat, byl tak o 5000 % lepší než zpívající herci :-))) Předepsané pohybové kreace aktéři zvládali o poznání lépe. Absolutorium si zaslouží Jiří Hána, nový úřadující Saturnin, který je samozřejmě svůj, nic a nikoho nenapodobuje a dalo by se říci, že objevil další charakterové nuance této slavné figury, především v rovině poťouchlostí nebo neuvěřitelných schopností kombinatoriky při uvažování. Další poznámka k hereckým výkonům se zcela jistě odvíjí od předsudků: Vasil Fridrich (v knize bezejmenný hrdina, ve filmu Jiří Oulický, na divadle však Leopold Jánský), Lucie Pernetová (slečna Barbora), Jan Meduna (Milouš), Jitka Smutná (teta Kateřina) jsou na hony vzdáleni typům, které podvědomě očekáváme, stejně tak Dědeček Jaroslava Vlacha je poněkud jiný..., ale za něco mohou autorské posuny: Dědeček je tak trochu chlíváček, Milouš zas starší týpek, aby Leopold měl soka v lásce a bylo na divadle o co hrát. A ještě více se herecky vymyká pan Milionář, který ztvárňuje postavu doktora Vlacha: ...který režisér ho konečně upozorní na ty nekoukatelné nánosy herecké šmíry?

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.