Blog uživatelů i-divadla

Višňový sad v žánru loutkismu
vydáno: 1.9.2009, Mouser
Čechov se dá dělat na tisíc způsobů, protože to přece každý už zná. Režisér Vladimír Morávek rád aranžuje, dělá si svou verzi – a myslete si o tom, co chcete, jako by vzkazoval divákům. V Divadle na Vinohradech jde o pohled tvrdě karikaturní. Morávek prezentuje oprýskané panoptikum figurek, jejichž společný jmenovatel není melancholie a setrvávání v bludném zajetí iluzí, ale rovnou jejich zbytečnost, jestliže jenom vzdychají nebo žvaní o životě. Panoptikálnímu „loutkismu“ odpovídá i to, že postava Charlotty-kabaretiérky cituje scénické poznámky, kdyby snad někomu nebylo jasné, kdo odchází a přichází na jeviště. Sošnou trpící Raněvskou Dagmar Havlová zahrála obdivuhodně, i když jsem se neubránil pocitu, jak by postava mohla působit ještě sugestivněji, kdyby tato vynikající herečka nebyla sešněrována režijní ego-koncepcí. To samé Gajev Viktora Preisse. Firse v podání Ilji Racka režisér ohýbá stářím ještě víc k zemi, aby zdůraznil ten absolutní mezibod mezi odchodem starého času a nástupem nového. Lopachin Martina Stropnického mě dostal. Tím, jak nehraje toho nenápadného selfmademana vzadu. Na jeviště přichází vlezlý, zcela nepokrytě manipulující kšeftsman dneška. Hajzlík, který vítězí, protože je slizký. Ještě k tomu div že nešišlá a své tělo neukroutí vejpůl. V melancholickém Morávkově panoptiku se právě v této skvěle interpretované postavě odráží pocit dneška a jeho nastupujících beznadějí. Děláme však proti tomu něco? (Kromě tisíce řečí a útěků do iluzí.)

Morávek pracuje jako míchačka, spoustu nuancí díla sice tím kvedláním poztrácí, ale dodá mu hromadu svých ingrediencí, které rozhodně nepostrádají sugestivní a zajímavé chutě. Také v tomto případě inscenaci nechybí agresivní hudební mix, podporující zlomové okamžiky dramatu, který je především komedií, akorát český divák se tomu ještě nenaučil smát. Morávek na Vinohradech způsobil sympatický průvan, avšak osobně se mi přece jen více líbila groteskně razantní interpretace Višňového sadu Ondřeje Sokola v Divadle pod Palmovkou.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.