Zavalen přívalem nostalgie s jevem ne nepodobným předsudkům, jak úžasné to tehdy bylo, jsem po mnoha letech zašel na Vánoční večery v Ypsilonce. Základní poznatek je, že ovečky nyní jsou daleko zlobivější, vyvádějí daleko více nepřístojných vylomenin a káravý prst Jana Schmida je vlastně shovívavý. Jinak syžet večera je stále stejný, ale ty stále stejné fórky prostě v čase vánočním potěší, jakož i píseň Koleda i závěrečná promluva Marka Ebena, pokažená píseň Stromeček Jiřího Schmitzera, horor z Olšanských hřbitovů nebo ježíškovská nevědomost Jiřího Lábuse, zážitek z dětství se zapadlou prskavkou Martina Dejdara (kdysi Oldřicha Kaisera), jakož i celý ten proces s přípravou kapra a vrcholně procítěné provedení Paschovy vánoční mše s živým Podkrkonošským betlémem.

Řeči, trapno a písně jsou prokládány vstupy zajímavých hostů – zde máme jistotu, že budou po těch letech hosté jiní. K atmosféře vánočního večera tentokrát znamenitě přispěli písničkář Karel Plíhal (celé divadlo se z jeho epigramů doslova válelo smíchy), Luba Skořepová přednesla Kubínovu poudačku Dráteník a hraběnka, panu Pepíčku Zímovi to zpívá jako zamlada...