Chtěl jsem znát názor tzv. protistrany, a tak jsem se zúčastnil mimořádné tiskovky v Divadle Ta Fantastika. Její šéf Petr Kratochvíl kromě útoků na „odbornost“ Yvony Kreuzmannové, glorifikace radního Richtera a parádní dezinterpretace slov minstra financí Kalouska jen tak mimochodem ohromil prostřednictvím svého právního zástupce sugestivní rétorikou na téma evropských směrnic a jiných paragrafů, případně jak evropské komise varovně vztyčují prst, když slyší o té nehorázné diskriminaci několika pražských divadelních podnikatelů. (Mimochodem, došlo jen na neformální jednání a nad obecnými tématy.)

Ten pán mě mate..., říkal jsem si, slyše ty nesmysly z předčítaného tiskového prohlášení. Před námi tu najednou stanul rytíř z Blaníku horující za všenápravu. K uplakánkovské náladě se vzápětí, ale přece jen o něco dynamičtěji přidává producent Oldřich Lichtenberg zastupující společnost, která provozuje komerční muzikálová divadla Broadway a Hybernia. Tedy scény, kde jsou divákům předkládány produkce, které zřejmě z důvodu spiknutí (že jde o divácké hlasování už nám totiž kdosi zpochybnil) každoročně vítězí v naší anketě v nelichotivé kategorii „Propadák roku“.

Nakonec mě dorazila perla dne, když od představitelů komerční sféry slyším, že jejich konkurenty a souměřitelnými scénami jsou např. Kašpar, Archa nebo, považte, Divadlo AHA! Ještě snad u některých nacházím paralelu v právní subjektivitě, ale co do stylu práce a poslání snad každý cítí, jaký blábol to je. Ano, ještě zazněla zmínka o Fidlovačce, která grant pravidelně získávala, ačkoli Töpfer je také soukromník. Nu, ať se Petr Kratochvíl více zajímá o to, kolik toho DNF ročně odehraje, co se tam hraje, jaké jsou poskytovány slevy pro seniory, na kolik abonenta přijde lístek, nebo že dopoledne divadlo často vítá ve svém hledišti žáky a studenty škol. A v jakém perfektním stavu mají výroční zprávy! Kdežto Ta Fantastika nabízí turistické opičárny a pro našince za drahé vstupné (až 700 Kč!!!) několik průměrných písničkálů plus dva činoherní kousky.

Tohle podnikání nese rizika a nebylo sebemenšího důvodu, proč by grantová komise měla vznášet kladná doporučení na podporu soukromého podnikání z veřejného rozpočtu, není-li tam kvality či alespoň špetky veřejného zájmu. Nebo když si Ta Fantastika může dovolit sponzorsky rozdávat miliony Hudebnímu divadlu Karlín na přípravu inscenace Carmen. Nebo když Ta Fantastika jaksi bokem získala „dárek“ od města na muzikál Němcová! ve výši 1,5 mil. Kč. Ta Fantastika si nežije špatně, „evropské“ pravidlo zvané de minimis na případnou podporu soukromé sféry už dávno překročila, nicméně pan Kratochvíl raději osočí jiná s.r.o. provozující divadelní činnost, že s tímto na „nahlášení“ jsou oni.

Pan Kratochvíl se ohání silnými slovy a promyšlenou demagogií o spravedlnosti a řeči práva, akorát stále nechápe, že účelem grantu není navyšovat zisk a už vůbec ne podporovat plošně všechny „všechny pekaře v ulici“, nýbrž dorovnávat ztrátu těm, kteří něco dělají ve veřejném zájmu a je-li umělecký výsledek hoden takové podpory. Vymyslí-li se systém, jak podporovat i komerční sféru (pokud možno bez vlivu na neziskovky), nic proti tomu. Představitelé komerčně orientovaných muzikálových divadel za vším samozřejmě vidí diskriminaci.

Jediné, v čem se pan Kratochvíl nemýlí, je, že magistrátní Kocourkov je plný nekompetentních diletantů (Richter, Pecha, chameleón Bém...), kteří problematice vůbec nerozumí. To je důvod, proč být na jedné lodi se všemi kolegy divadelníky a společně hledat řešení, jak vymést ten Augiášův chlív, ne? Cesta jednostranné velkopanské ukřivděné žaloby napomůže jen a pouze k opětovné destabilizaci situace a nejistotě naprosto všech. Na jejím konci, resp. již v průběhu řízení, může být soudní instancí požadováno vracení grantů (protože byly přiděleny „špatně a diskriminačně“) od desítek subjektů, které řeší každou žárovku, hrozí jim odpojení webovek, děsí se z každé faktury za teplo... Kde by na vracení vzaly, ví bůh. Není to celé však promyšlená hra, v níž za nitky tahá někdo úplně, ale úplně jiný?
Petru Kratochvílovi porozumíme v okamžiku, kdy opravdu bude požadovat stejné podmínky pro relevantní skupinu kulturních institucí, nebude mezi sobě rovné zařazovat neziskové subjekty bez ohledu na jejích právní formu a přestane horovat pro metodiku, která vzešla z dílny radního Richtera, tj. která s fatálními dopady odčerpala prostředky pro nevýdělečná divadla.