Blog uživatelů i-divadla

Dcera pluku - Divadlo F. X. Šaldy
vydáno: 6.2.2022, NinadeL

V českém prostředí prakticky neznámá komická opera Gaetana Donizettiho La fille du régiment (1840) se aktuálně v Liberci skutečně hraje teprve ve 3. domácím nastudování. V minulosti Dceru pluku nabídla jen Praha (1843) a Ostrava (1960). Současné publikum přenosů z Metropolitní opery nicméně mělo možnost vidět tento kus v posledních letech opakovaně, se zrzkou Natalií Dessay (výborný) a s černoškou Pretty Yende (průměrný). Případně si vybírat z dalších starších záznamů, které jsou volně k dispozici na YouTube. Tam patří mmj. mezi velmi oblíbené záznam z La Scaly z roku 1996.

 

 

Komická opera jako taková předcházela operetě a proto i filmaři často věnovali Dceři pluku svou pozornost v době  vrcholící obliby hudebních komedií. V roce 1929 byla markytánkou Marií Betty Balfour v německo-anglické koprodukci, o čtyři roky později to byla báječná Anny Ondra, která měla možnost hrát a zpívat současně v německé i francouzské jazykové verzi (přičemž její písně z tohoto filmu vyšly i v češtině). A po válce v roce 1953 vznikly hned dvě různé produkce, rakouská s Aglajou Schmid a koprodukce Západního Německa s Itálii opět ve dvou jazykových verzích, s Antonellou Lualdi v italštině a Hannelore Schroth v němčině. Pro západoněmeckou televizi BR byla natočena inscenace s Rosl Schwaiger v roce 1962.

Bohužel všechny filmy dostupné nejsou, já sama jsem viděla jen francouzskou verzi s Anny Ondrou (odehrávající se ve Skotsku v 1. světové válce) a poválečný rakouský film. 

 

 

Po této rešerši nebylo tedy žádným překvapením zjištění, že i v libereckém divadle přistupují k látce zase trochu jinak. Na scéně F. X. Šaldy se Dcera pluku pro změnu odehrává v roce 1918 a onen 21. pluk jsou čeští legionáři. Počátek 19. století a reálie napoleonských válek jsou už dnes zřejmě považovány za passé a přednost má sdílená národní paměť, inspirace Haškem a Cimrmanem. Takto napsané se to zdá být odvážné, zvlášť, pokud jsou dialogy v češtině a většina zpěvu ve francouzštině (pouze jediná intimní árie zaznívá česky)... Přesto všechno je ale výsledek obdivuhodný a setkání s trojicí Jana Sibera, Jan Hnyk a Ondřej Koplík bylo radostné.

Nicméně je škoda, že se autoři ani v programu libereckého nastudování nijak nehlásí k filmovému zpracování s Anny Ondrou, jenž cele odpovídá jejich aktualizované koncepci. Také se odehrává během 1. světové války a "národní paměti" vyhovuje kosmopolitnost Ondrákové, patřící mezi nejúspěšnější herečky reprezentující mladé Československo. 

 

 

Byla jsem na představení 30. 1. 2022, které se odehrálo bez baletního souboru (toho času v karanténě). Názory na tento hendikep zaznívaly různé, včetně toho, že bez baletu bylo představení svižnější, nicméně i během baletních scén se zřejmě měl odehrávat děj, bez kterého některé scény logicky nenavazovaly. 

 

Z divadelního archivu:

Theresia Boschetti, členka německého souboru Prozatímního divadla, 1874

 

Lily Pons, Metropolitan Opera House, 1943


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.