Jak si již někteří všimli, jsem při svém hodnocení inscenací nesmlouvavá a lehce ironická. Ačkoli mi táhne na 4tý křížek,  léta odříkání a praxe mě naučila, že to co se většinou hraje v České republice a je vydáváno za muzikál, muzikálem není ani omylem. Návštěvníci divadel se tedy většinou dělí na zájezdy "starších a pokročilých", hýkajících nad hvězdami z televizních estrád. Ta menšina, která šla na muzikál je pak znechucena reprodukovanou hudbou z CD a choreografií, které se skládají ze skotačení "dva kroky doprava - dva kroky doleva a otočka".  

Mám ve svém deníčku nespočet historek, namátkou otázka staršího pána s výzorem bezdomovce, kdo je ten krásný vysoký muž. Moje odpověď "Marián Vojtko" pak byla provázena hlasitým voláním BRAVO. Na balkoně divadla Br...way (odmítám psát plný název, protože se skutečnou Broadwayí má společné maximálně sedačky) paní pronesla "Ježiš tady je to krásný" a "kde je ten orchestr schovanej". Na mou odpoveď že je to z CD paní jen nevěřícně koukala. A asi není nikdo, kdo by neznal "Pepu z depa", jehož chování je vždy přinejmenším na ránu. 

A příště už snad přinesu nějaké konkrétní zážitky z "pravého" muzikálu.