Karel Kryl - Děkuji za nezdar

70 %

Divadlo na Vinohradech - studiová scéna, 21. 2. 2020

     Karel Kryl? Třicet let po revoluci? To jako vážně? To si myslí, že to bude ještě někoho brát? Tak...třeba postavit pomník, co? Nějaký ten otryskaný pískovec, tak metr pade na výšku, k tomu metrovej sokl, bratru tak za padesát hadříků, co? Malá zakázka, ani výběrovko se nemusí vypsat, co? Zapomeň...
     Vlastně to není poprvé, poprvé s tím šli před lidi 16. 11 2019 v rámci Noci divadel. A to moje maličkost seděla v úplně jiném divadle, takže pro mě to poprvé je. A musím vzpomenout na inscenaci Země Lhostejnost ve Švandově divadle, ta si brala do tlap stejnou dobu i člověka, jen ji očichávala a okusovala z jiné strany. A Krylovy "fejetony" pro rozhlas a jeho články, roztroušené v různých novinách, to všechno už dopředu utvářelo moje názory a představy před tím, než bylo nutno zdolat tři patra "nahóru" na studiovou scénu. A...nelituju.
     Scénické čtení je vlastně hodně ošemetná věc. On totiž nikdo pořádně neví, jak by taková drobet raw věc měla vypadat, jen mi řekli, že se to nemůže moc zkoušet, protože je to pak "umělý" a je to poznat. A ono se to nemá dát poznat, od toho je to prý čtení. Tak asi...dost dobrý, protože "umělý" to nebylo. Což by se mělo asi připsat režii, neboli Barboře Maškové, a hercům, tedy: Otakarovi Brouskovi ml., Janě Kotrbaté, Andree Černé, Ondřeji Krausovi a Viktorovi Javoříkovi. Ale možná nestačí jen výčet lidí, protože na malé ploše prostorové i časové, v ne právě divácky milované formě zpracování inscenace, bez superkostýmů pro superhrdiny a s hrstkou rekvizit vytvořili něco, co z hlavy nevyfouká doběhnutí tramvaje. A já mám hlad na takové věci. Takový hlad, co chce ještě. Laťka je nasazena vysoko. Tak co v dubnu?