Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
"Trochu víc, než nic, trochu míň, než víc"
T/S, 5.1.2019

Viděno 22. prosince 2018

Na české scéně se bohužel nevyskytuje příliš vánočních projektů, které by dokázaly navodit vánoční atmosféru. Výjimky ale existují jako právě Vánoční koleda v divadle Studio DVA, která měla premiéru již před sedmi lety v Divadle Hybernia a od té doby prošla mnohými změnami - zvláště pak postupem času v obsazení.

Tvůrci si za námět vybrali vděčnou povídku Charlese Dickense, která člověku v předvánočním shonu stále připomíná pravou podstavu Vánoc. Myslím si tedy, že by velká část diváků neměla zanevřít na tuto inscenaci jenom kvůli tomu, že se jim zdá příliš ponurá. To že A. Pitra a R. Weidlichová pojali scénografii jednoduše a funkčně, aby spíše pouze naznačovala divákově představivosti (a použili i prvky Anglie v 19. století), je velmi účinné. Jak by mohlo být sděleno poslání tohoto příběhu v opulentní, kýčovité či jednoduše líbivé výpravě? Pohyblivá točna dala navíc prostor spousta režijním nápadům a způsob osvětlení (a jeho použití) zasunovacích stěn mě také potěšilo. K osvětlení bych měl jenom připomínku, aby při jedné z dynamických písní Ducha J. Marleyho celou dobou osvětlovač pouze nepřepínal dvě bodová světla - bylo to dost rušivé a ke konci zpěvu už trochu směšné (zvlášť když to nebylo alespoň do rytmu). Na kostýmech R. Šolce se mi líbila kombinace viktoriánsky laděných kostýmů lidí s až mystickými kostýmy všech duchů Vánoc. Přitom kostýmy "obyčejných smrtelníků" a duchů stále spojuje stejná estetika a umírněné i vkusné barevné ladění.

Tento projekt je žánrově něco mezi činohrou a koncertem střídaným se scénickým čtením. Tyto dva druhy od sebe v prostoru odděluje scénické řešení s vyvýšeným jevištěm, na kterém je rozložen skvělý orchestr pod taktovou Kryštofa Marka. V čele vyvýšeného pódia se pak střídají zpívající duchové (jako kdyby dívající se na spodní jeviště shůry) obklopeni orchestrem, oboje spolu zní až harmonicky - nestává se, že by zpěvák na orchestr nestačil. Zvuk je také skvělý, hudební i činoherní části jsou vyváženě ozvučeny - přechody jsou přirozené, hudba i mluvené slovo je slyšet, ani jedno nedrásá sluch.

Scénář velmi koresponduje s režií, která zde uplatnila mnoho nápaditých jevištních řešeních a hereckých provedení. Je to asi tím, že za obojím stojí jeden člověk - tedy O. Sokol, který je autorsky velmi plodný. Jedny z nejlepších obrazů jsou dle mého ty, kdy Scrooge hraje s dětinským zápalem dětskou hru a dočká se pro něj zarážejícího faktu. Dále pak například - když se snaží malý Tim držet krok se svou rodinou, když Duch budoucích Vánoc donutí Scrooga zpívat nad hrobem Tima (otázkou jestli na něj promlouval duch nebo jeho vlastní svědomí), nebo když Ebenezer sleduje dění kolem své mrtvoly či ještě předtím malého Scrooga v osamění.

Podle reakcí mnohým divákům vadí přílišné popisování dění vypravěčkou. Mě to naopak bavilo a podle mě to bylo hlavně i na místě. Jako kdyby vypravěčka zaujala často skoro až postavení vnitřní hlasu ještě ne úplně zkaženého Scrooga, který se snaží bohatého a hamižného starce upozorňovat na skutečný stav věcí kolem něj. Vzniká tak často mezi těmito postavami střet, kdy chce Scrooge stále myslet a chovat se a tak chladně a odtažitě, jak ho život naučil - a přitom přehlíží potřebu pomoci ostatním. Zajímavé je, když vypravěčka popisuje jakékoliv dění a vy vidíte, jakým způsobem v dolní části scény, kde se odehrává činohra, toto dění kolem Scroogovy postavy ve skutečnosti probíhá.

E. Scrooge je v podání K. Rodena skvělý. K tomu nemám, co dodat. Vnesl do této postavy mnoho citu (který vyplyne na povrch hlavně v druhé části inscenace) i humoru a svébytnosti, která přidává na uvěřitelnosti. Samotná postava si během hry projde opravdovou vnitřní proměnou, já jsem tomu věřil. Nedokážu si představit jeho případné zastoupení R. Štabrňákem, který se již svým vzhledem na tuto roli nehodí! V tom případě bych spíš jako náležitou alternaci navrhoval herce K. Dobrého. Samotný R. Štabrňák je jako Scroogeův synovec dobrou volbou a pobaví i kouzelnickými triky. Hana Seidlová v roli vypravěčky navzdory některým negativním kritikám obstála, mluvené slovo pronáší osobitě, někdy i se sympatickou uštěpačností ve vyvracování Scroogova osobního nalhávání. Mám ale pocit, že značná část publika očekává přítomnost I. Chýlkové. Bob Cratchit je sympatický dobrák - takový jak má být. Akrobaté hru skvěle oživují.

Celým příběhem prostupují velmi povedené písně K. Marka s hudbou, která je velmi melodická a zároveň nepodbízivá. Abstrakce či symbolismus textů písní je neotřelý (ke koncertnímu provedení to i pasuje). Jako kdyby byl každý verš nedořečený - ale přesto jasný. Skvělé je spojení každého ducha Vánoc s určitým hudebním stylem. Písně ducha Jacoba Marleyho mají až rockový podkres, což pouze umocňuje chraplavý hlas V. N. Bárty. Následný Duch minulých Vánoc přechází do formy šansonu, kterému Z. Mauréry při zpěvu dodává ve svých pohybech přirozený slovenský temperament. M. Vyskvorkina jako Duch současných Vánoc má krásný operní hlas - mikrofon či mikroport je v tomto případě zbytečný. U ní je ale díky silnému ruskému akcentu velký problém ve výslovnosti češtiny. Jejímu zpěvu a ani pár větám bohužel nebylo dobře rozumět, což je vzhledem k úžasnému pěveckému talentu škoda. Je tedy otázkou, jestli neobsadit spíše českou operní pěvkyni... Nicméně chci ještě k tomuto "opernímu duchovi" zmínit skvělé aranžmá melodií po způsobu vážné hudby. Dojemná byla scéna u štědrovečerního stolu Cratchitů, kdy celá rodina zpívala "a cappella" a bez pomoci zvukové techniky Tichou noc - nikdy jsem snad ještě nezažil takové ticho mezi diváky v sále. Vše dovršila chytlavá melodie závěrečné písně Písek je čas.

Byl jsem na tomto představení již před dvěma lety a se stejným obsazením, takže nemůžu srovnávat případné alternace. Ale musím podotknout, že i na této repríze sklidili účinkující zasloužené ovace ve stoje zcela zaplněného sálu. Hudební a muzikálová produkce Studia DVA je vždy zárukou dobré kvality a živého orchestru, Vánoční koleda není výjimkou. To ale zase úplně nemůžu tvrdit o všech činoherních inscenacích, které jsou někdy příliš jenom stavěny na známých hereckých osobnostech.

(Hodnocení: 75 %)

TS

Název blogu je názvem jedné z písní, která zazní v představení.


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.