Pýcha a předsudek aneb Láska voní po hnijícím mase

Spojení světů autorky velkých rodinných románů Jane Austinové a zombie příběhů byl dobrý výchozí nápad, bohužel jeho realizace skončila někde za půlkou cesty. Chybělo mi především razantnější uchopení "zombie linie", která se rozvíjela až příliš pomalu. Inscenaci by jistě prospělo zkrácení, čímž by získala na větším temporytmu. Za výrazné klady považuji výpravu D. Stojčevskiho, hudbu J. Konvalinky a především souhru celého souboru 11:55, který od dob studií na DAMU neztratil nic ze svých kvalit. Rád jsem s touto talentovanou partou mladých lidí znovu setkal.

Přiznávám, tak trochu jsem doufal v druhý Masakr v Paříži (divadlo Disk, 2012). Bohužel ale toto mé očekávání bylo trochu přehnané. Hlavní myšlenka je zde určitě dobrá a inscenace obsahuje pěknou řádku zajímavých nápadů, stejně jako vydařené scénické provedení. Kdyby se jednalo o cca hodinovou hru pouze volně inspirovanou titulním dílem, mohlo to být myslím výrazně lepší. Takto je zde až příliš popisných pasáží a relativně nudné dialogy, které příliš nezaujmou. Typické je, že dobrému nápadu předchází několikaminutová nezáživná scéna. S přibývajícím časem jsem už jen doufal v brzký konec. 55%