Stockholm

Člověk raději ani nechce domýšlet, kolik podobných vztahových pastí se odehrává kolem nás. Skvělý dramaturgický nápad umístit diváky přímo na jeviště vytváří mrazivou blízkost a lapí natolik, že se chvílemi ocitáte uprostřed děje v područí Viktora. Herecké obsazení je dobře zvolené, působí autenticky, chemicky souzní a pár nevypadává z napětí až do nevyhnutelného konce. Zvlášť jsem ráda, že jsem viděla E. Nejedlou v jiné herecké poloze než v Agnus Dei, ač zajímavě se stejným jménem postavy. I s úspornou scénografií dokázal tvůrčí tým vyvolat maximální účinek a rozproudit úvahy o závislosti, manipulaci a tenké hranici mezi obětí a pachatelem.

75 % Režisér M. Vokoun umí povětšinou výtečně vystavět komorní inscenace, pracovat s atmosférou příběhu i s herci, kteří pak pod jeho vedením překračují své dosavadní možnosti. V případě inscenace Stockholm výše uvedené platí stoprocentně. P. Florián modeluje psychicky narušeného únosce velmi citlivě, dokáže do postavy promítnout nejrůznější nuance citů, díky nimž, ač nechceme, s figurou proti své vůli soucítíme. Výborně si s rolí unesené dívky snažící se dostat ze spárů agresora poradila také E. Nejedlá. Gradující napětí je další devizou inscenace, která vás po odchodu z divadla ještě dlouho nenechá chladnými.

65%.

75 %. Inscenace, v níž se thrillerový příběh šťastně symbioticky propojil s empatickou režií Martina Vokouna a maximálně soustředěnými hereckými výkony Elišky Nejedlé a Petra Floriána. Velmi dobře se zde pracuje s psychologií obou postav, motivacemi jejich jednání i gradací napětí. Komorní podkrovní zkušebna zdařile dotváří iluzi ponurého sklepního prostoru, v němž atmosféra stísněnosti každým okamžikem sílí spolu se stále neodbytnějšími pocity beznaděje a bezvýchodnosti.