Vyhnání Gerty Schnirch

Strohá scéna, mnoho kufrů, velké množství žen a jen jediný muž. Z této výchozí pozice se povedlo vykřesat zajímavé drama, které je silné ve své výpovědi o osudech vybraných německých žen odsunutých po 2. světové válce z Brna. Problém jsem tak měl snad jen s tím, že text je příliš jednostranně zaměřen na nevinu českých Němek. Což jsem ale v rámci nezaujatosti při hodnocení inscenace zcela odstínil, protože můj pohled na sdělované téma není důležitý jako výsledná inscenace, od níž jsem dostal velkou porci dramatičnosti, nový pohled na nedávnou historii odsunů a především skvostné herecké výkony. Silný zážitek! /31.5.2023 v Táboře/

První část vyzněla hodně černobíle - nevinné Němky (nepravdivé) vs. česká lůza (v r. 1945 pravdivé). Jako úvod pro druhou část však posloužila dokonale. Je to příběh lidí, které nikdo nechtěl. Čech Karel Němec v Divadle Járy Cimrmana působí poněkud komicky :-) Dámy i pán by měli zapracovat na německé výslovnosti, protože u bilingvních postav působí česká výslovnost německých slov nevěrohodně a navíc je problematické si domyslet, co vlastně postava chtěla sdělit. Mezi vier a für je opravdu rozdíl nejen ve významu, ale i ve výslovnosti ;-)

Nádherné a náročné představení. Klobouk dolů... nechtěla bych to hrát.

Cenný pohled na tu část naší poválečné historie, která stále ještě čeká na obecné přijetí. Silný příběh a působivá literární předloha jsou zajímavě scénicky pojaté, místy statické a popisné, jindy nabité emocemi. Všech jedenáct hereček tvoří vyrovnaný skvělý ansábl. První polovina je skvělá, druhá polovina se pokouší přemostit dlouhé časové období a dovyprávět příběh, což částečně vede k povrchní ilustrativnosti. Vhodnější by určitě bylo zdramatizovat pouze část románu popisující okupaci a bezprostředně navazující období.

Vynikající! Jedno z nejlepších představení, které jsem viděla. Znalost příběhu z knižní podoby byla výhodou.

Děkuju.
Představení vás úplně pohltí.
Myslím si, že i pro diváky, kteří předlohu od Tučkové nečetli, to bude silný zážitek.

Jedna z nejlepších inscenací, jaké jsem kdy v životě viděla. Od začátku do konce jsem seděla na sedadle jak přikovaná. Nebylo tam ani jedno hluché místo, dokonalá souhra celého souboru, kde nebyl jediný slabší článek, drásající detaily, hluboké emoce. Několikrát mi ukápla slza. Byla to nálož, která si zaslouží potlesk ve stoje. Kdyby to šlo, tleskám ještě teď.

Měl jsem docela velké očekávání, které vůbec nebylo zklamáno, spíš naopak. Silné představení s výbornými hereckými výkony. Mohlo by být ještě působivější v divadelním prostoru, který nabízí větší možnosti než ŽDJC.

Kouká se na to těžko... Přišlo mi to trochu stejné jako Čarodějky ze Salemu v divadle na Vinohradech. Myslím tím tématem, které se řešilo. A to je naprostá vypočítavost, tupost a bezohlednost některých lidí. A ta pak semele nevinné lidi.
Skvěle zahrané, krásné jsou i písně. Ale celkově mě to úplně nevtáhlo. Nicméně určitě stojí za vidění.

Souhra všech účinkujících.

Oceňovala jsem souhru větší skupiny hereček (proti jednomu herci) , které spolu táhly celé představení. Gertu Schnirch hrály tři herečky různého věku. Návaznost byla jasná (sjednocený kostým). Scéna byla jednoduchá (prázdná) prodloužená o molo mezi diváky (na kterém se odehrávaly intimní dialogy) a vytvářeli ji pouze aktéři a jejich osobní rekvizity.Hudební složka byla zastoupena folklorním zpěvem celého souboru, který se v klášteře krásně nesl a vzbuzoval silné emoce. Bohužel v prostoru Anežského kláštera inscenace nefunguje, prostor na ni byl moc rozlehlý a energie dosáhla jen na konec mola.

Jedno z nejlepších představení, které jsem viděl. Nasazení neskutečné. Takovou ansámblovou sílu bych chtěl vidět v každém divadle.

Místy hodně ukřičené a herečkám bylo někdy špatně rozumět, ale to mohlo způsobené prostorem Anežského kláštera. Silný příběh a krásné pěvecké pasáže.

Děvčata jsou skvělá a ten jediný mužský také. Celá hra je výborně pojatá i podaná. Ano, někdy by mohlo být lépe slyšet dialogy, ale prostor Anežskeho kláštera fungoval skvěle.
Jen asi nemáme s K. Tuckovou chemickou symbiozu. Stejně jako u Žítek (Divadlo pod Palmovkou) tam chybělo to NĚCO (je to čistě můj subjektivní pocit) . Každopádně látka k přemýšlení to je a já jsem ráda, že jsem inscenaci navštívila. Je určitě důležité si připomínat i tyto zvěrstva poválečných let, kdy se z tyranych stali tyrani.

Pořád přemýšlím, co napsat. Inscenace je totiž vlastně dokonalá, tak dokonalá ve své emotivnosti, až se mi na ni strašně špatně koukalo. Tolik zmaru najednou se jen tak nevidí. Podruhé už bych to vidět nemusela, ale smekám klobouk před všemi herečkami, "svléknout" ze sebe po představení tuhle roli asi musí být docela boj.

Parádní divadlo poezie. Na obnaženém jevišti jen provazový žebřík a obrazy z kufrů a lidských těl. Z ženských těl. Vynikající zpěv, výkřiky, osiřelá torza vět, voiceband, rytmus, dupání a tleskání. Není to ale nikdy prvoplánově ilustrativní. Je to chytré a působivé. Příběh nevypráví tahle dramatizace doslovně, jde po pocitech, buduje atmosféru. A všechno se to děje s mimořádnou energií. Nádhera.

Úžasné představení, mimořádný zážitek, nejlepší divadlo, které jsem kdy viděla.

Naprosto vyrovnané herecké výkony všech protagonistek. Brilantní a pečlivá režie, kterou se D. Šoltýsová vyznačuje. Tleskám ve stoje a z celého svého srdce děkuji !

Gerta není jen jedna, Diana je jen jedna!

Nejvetsim kladem predstaveni je vyrovnaný výkon hereček i neherecek, které jsou přesně typové obsazeny, na to má režisérka opravdu oko. V 1. casti jsem nepochytil vsechny dějove linky, neustálá akce a energie protagonistek měly za následek, že má pozornost minula chvilkami terč. Ohromny kredit za téma hry, o nemz jsem doted měl mlhave tušení a jež je v současné době až bolestné aktuální. Trochu mě mrzi, že některé časove etapy a tematické roviny jsou pojaty zrychleneji, než bych si přál (knihu jsem nečetl). Vyzdvihnout bych chtěl střídmou, ovšem funkční scénu, potesily mě folklorní prvky.

Naprosto dechberoucí zážitek. Vůbec jsem netušila, co od představení čekat. Neměla jsem představu. Dostala jsem lístky jako dárek. Samotnou by mě vůbec nenapadlo na něco takového jít. A musím říct, že dojem a zážitek byl o to silnější.
Pohlcující tempo představení, které je výrazně nasazené od samého začátku, Vás vtáhne, že to nejde zastavit. Režijně výborně pojaté a zpracované. V představení nebylo nic navíc, ale ani tam nic nescházelo
Výjimečné ocenění patří hudební lince, která je celá prostřednictvím temperamentního zpěvu hereček. Které dotváří i jiné zvukové efekty.
Rozhodně jsem tohle představení neviděla naposledy.

Lehká skepse z plánované návštěvy divadla se změnila na letos jeden z mých nejvýraznějších kulturních počinů. Dvakrát lehké zakolísání v dialozích kdy hra trochu ztratila tempo, nicméně přes všechno - emočně hutné drama se skvělými hereckými výkony a skvělým scénickým i režijním provedením. V důsledku nelze než souhlasit s celkovým vyzněním hry "válka je na nic a nakonec to stejně odnesou úplně všichni...".

Strohá scéna, mnoho kufrů, velké množství žen a jen jediný muž. Z této výchozí pozice se povedlo vykřesat zajímavé drama, které je silné ve své výpovědi o osudech vybraných německých žen odsunutých po 2. světové válce z Brna. Problém jsem tak měl snad jen s tím, že text je příliš jednostranně zaměřen na nevinu českých Němek. Což jsem ale v rámci nezaujatosti při hodnocení inscenace zcela odstínil, protože můj pohled na sdělované téma není důležitý jako výsledná inscenace, od níž jsem dostal velkou porci dramatičnosti, nový pohled na nedávnou historii odsunů a především skvostné herecké výkony. Silný zážitek! /31.5.2023 v Táboře/

Naprosto dechberoucí zážitek. Vůbec jsem netušila, co od představení čekat. Neměla jsem představu. Dostala jsem lístky jako dárek. Samotnou by mě vůbec nenapadlo na něco takového jít. A musím říct, že dojem a zážitek byl o to silnější.
Pohlcující tempo představení, které je výrazně nasazené od samého začátku, Vás vtáhne, že to nejde zastavit. Režijně výborně pojaté a zpracované. V představení nebylo nic navíc, ale ani tam nic nescházelo
Výjimečné ocenění patří hudební lince, která je celá prostřednictvím temperamentního zpěvu hereček. Které dotváří i jiné zvukové efekty.
Rozhodně jsem tohle představení neviděla naposledy.

První část vyzněla hodně černobíle - nevinné Němky (nepravdivé) vs. česká lůza (v r. 1945 pravdivé). Jako úvod pro druhou část však posloužila dokonale. Je to příběh lidí, které nikdo nechtěl. Čech Karel Němec v Divadle Járy Cimrmana působí poněkud komicky :-) Dámy i pán by měli zapracovat na německé výslovnosti, protože u bilingvních postav působí česká výslovnost německých slov nevěrohodně a navíc je problematické si domyslet, co vlastně postava chtěla sdělit. Mezi vier a für je opravdu rozdíl nejen ve významu, ale i ve výslovnosti ;-)

Nádherné a náročné představení. Klobouk dolů... nechtěla bych to hrát.

Cenný pohled na tu část naší poválečné historie, která stále ještě čeká na obecné přijetí. Silný příběh a působivá literární předloha jsou zajímavě scénicky pojaté, místy statické a popisné, jindy nabité emocemi. Všech jedenáct hereček tvoří vyrovnaný skvělý ansábl. První polovina je skvělá, druhá polovina se pokouší přemostit dlouhé časové období a dovyprávět příběh, což částečně vede k povrchní ilustrativnosti. Vhodnější by určitě bylo zdramatizovat pouze část románu popisující okupaci a bezprostředně navazující období.

Vynikající! Jedno z nejlepších představení, které jsem viděla. Znalost příběhu z knižní podoby byla výhodou.

Děkuju.
Představení vás úplně pohltí.
Myslím si, že i pro diváky, kteří předlohu od Tučkové nečetli, to bude silný zážitek.

Jedna z nejlepších inscenací, jaké jsem kdy v životě viděla. Od začátku do konce jsem seděla na sedadle jak přikovaná. Nebylo tam ani jedno hluché místo, dokonalá souhra celého souboru, kde nebyl jediný slabší článek, drásající detaily, hluboké emoce. Několikrát mi ukápla slza. Byla to nálož, která si zaslouží potlesk ve stoje. Kdyby to šlo, tleskám ještě teď.

Měl jsem docela velké očekávání, které vůbec nebylo zklamáno, spíš naopak. Silné představení s výbornými hereckými výkony. Mohlo by být ještě působivější v divadelním prostoru, který nabízí větší možnosti než ŽDJC.

Kouká se na to těžko... Přišlo mi to trochu stejné jako Čarodějky ze Salemu v divadle na Vinohradech. Myslím tím tématem, které se řešilo. A to je naprostá vypočítavost, tupost a bezohlednost některých lidí. A ta pak semele nevinné lidi.
Skvěle zahrané, krásné jsou i písně. Ale celkově mě to úplně nevtáhlo. Nicméně určitě stojí za vidění.

Lehká skepse z plánované návštěvy divadla se změnila na letos jeden z mých nejvýraznějších kulturních počinů. Dvakrát lehké zakolísání v dialozích kdy hra trochu ztratila tempo, nicméně přes všechno - emočně hutné drama se skvělými hereckými výkony a skvělým scénickým i režijním provedením. V důsledku nelze než souhlasit s celkovým vyzněním hry "válka je na nic a nakonec to stejně odnesou úplně všichni...".

Souhra všech účinkujících.

Oceňovala jsem souhru větší skupiny hereček (proti jednomu herci) , které spolu táhly celé představení. Gertu Schnirch hrály tři herečky různého věku. Návaznost byla jasná (sjednocený kostým). Scéna byla jednoduchá (prázdná) prodloužená o molo mezi diváky (na kterém se odehrávaly intimní dialogy) a vytvářeli ji pouze aktéři a jejich osobní rekvizity.Hudební složka byla zastoupena folklorním zpěvem celého souboru, který se v klášteře krásně nesl a vzbuzoval silné emoce. Bohužel v prostoru Anežského kláštera inscenace nefunguje, prostor na ni byl moc rozlehlý a energie dosáhla jen na konec mola.

Jedno z nejlepších představení, které jsem viděl. Nasazení neskutečné. Takovou ansámblovou sílu bych chtěl vidět v každém divadle.

Místy hodně ukřičené a herečkám bylo někdy špatně rozumět, ale to mohlo způsobené prostorem Anežského kláštera. Silný příběh a krásné pěvecké pasáže.

Děvčata jsou skvělá a ten jediný mužský také. Celá hra je výborně pojatá i podaná. Ano, někdy by mohlo být lépe slyšet dialogy, ale prostor Anežskeho kláštera fungoval skvěle.
Jen asi nemáme s K. Tuckovou chemickou symbiozu. Stejně jako u Žítek (Divadlo pod Palmovkou) tam chybělo to NĚCO (je to čistě můj subjektivní pocit) . Každopádně látka k přemýšlení to je a já jsem ráda, že jsem inscenaci navštívila. Je určitě důležité si připomínat i tyto zvěrstva poválečných let, kdy se z tyranych stali tyrani.

Pořád přemýšlím, co napsat. Inscenace je totiž vlastně dokonalá, tak dokonalá ve své emotivnosti, až se mi na ni strašně špatně koukalo. Tolik zmaru najednou se jen tak nevidí. Podruhé už bych to vidět nemusela, ale smekám klobouk před všemi herečkami, "svléknout" ze sebe po představení tuhle roli asi musí být docela boj.

Parádní divadlo poezie. Na obnaženém jevišti jen provazový žebřík a obrazy z kufrů a lidských těl. Z ženských těl. Vynikající zpěv, výkřiky, osiřelá torza vět, voiceband, rytmus, dupání a tleskání. Není to ale nikdy prvoplánově ilustrativní. Je to chytré a působivé. Příběh nevypráví tahle dramatizace doslovně, jde po pocitech, buduje atmosféru. A všechno se to děje s mimořádnou energií. Nádhera.

Úžasné představení, mimořádný zážitek, nejlepší divadlo, které jsem kdy viděla.

Naprosto vyrovnané herecké výkony všech protagonistek. Brilantní a pečlivá režie, kterou se D. Šoltýsová vyznačuje. Tleskám ve stoje a z celého svého srdce děkuji !

Gerta není jen jedna, Diana je jen jedna!

Nejvetsim kladem predstaveni je vyrovnaný výkon hereček i neherecek, které jsou přesně typové obsazeny, na to má režisérka opravdu oko. V 1. casti jsem nepochytil vsechny dějove linky, neustálá akce a energie protagonistek měly za následek, že má pozornost minula chvilkami terč. Ohromny kredit za téma hry, o nemz jsem doted měl mlhave tušení a jež je v současné době až bolestné aktuální. Trochu mě mrzi, že některé časove etapy a tematické roviny jsou pojaty zrychleneji, než bych si přál (knihu jsem nečetl). Vyzdvihnout bych chtěl střídmou, ovšem funkční scénu, potesily mě folklorní prvky.

Cenný pohled na tu část naší poválečné historie, která stále ještě čeká na obecné přijetí. Silný příběh a působivá literární předloha jsou zajímavě scénicky pojaté, místy statické a popisné, jindy nabité emocemi. Všech jedenáct hereček tvoří vyrovnaný skvělý ansábl. První polovina je skvělá, druhá polovina se pokouší přemostit dlouhé časové období a dovyprávět příběh, což částečně vede k povrchní ilustrativnosti. Vhodnější by určitě bylo zdramatizovat pouze část románu popisující okupaci a bezprostředně navazující období.

Souhra všech účinkujících.

Parádní divadlo poezie. Na obnaženém jevišti jen provazový žebřík a obrazy z kufrů a lidských těl. Z ženských těl. Vynikající zpěv, výkřiky, osiřelá torza vět, voiceband, rytmus, dupání a tleskání. Není to ale nikdy prvoplánově ilustrativní. Je to chytré a působivé. Příběh nevypráví tahle dramatizace doslovně, jde po pocitech, buduje atmosféru. A všechno se to děje s mimořádnou energií. Nádhera.

Strohá scéna, mnoho kufrů, velké množství žen a jen jediný muž. Z této výchozí pozice se povedlo vykřesat zajímavé drama, které je silné ve své výpovědi o osudech vybraných německých žen odsunutých po 2. světové válce z Brna. Problém jsem tak měl snad jen s tím, že text je příliš jednostranně zaměřen na nevinu českých Němek. Což jsem ale v rámci nezaujatosti při hodnocení inscenace zcela odstínil, protože můj pohled na sdělované téma není důležitý jako výsledná inscenace, od níž jsem dostal velkou porci dramatičnosti, nový pohled na nedávnou historii odsunů a především skvostné herecké výkony. Silný zážitek! /31.5.2023 v Táboře/

Pořád přemýšlím, co napsat. Inscenace je totiž vlastně dokonalá, tak dokonalá ve své emotivnosti, až se mi na ni strašně špatně koukalo. Tolik zmaru najednou se jen tak nevidí. Podruhé už bych to vidět nemusela, ale smekám klobouk před všemi herečkami, "svléknout" ze sebe po představení tuhle roli asi musí být docela boj.

Děvčata jsou skvělá a ten jediný mužský také. Celá hra je výborně pojatá i podaná. Ano, někdy by mohlo být lépe slyšet dialogy, ale prostor Anežskeho kláštera fungoval skvěle.
Jen asi nemáme s K. Tuckovou chemickou symbiozu. Stejně jako u Žítek (Divadlo pod Palmovkou) tam chybělo to NĚCO (je to čistě můj subjektivní pocit) . Každopádně látka k přemýšlení to je a já jsem ráda, že jsem inscenaci navštívila. Je určitě důležité si připomínat i tyto zvěrstva poválečných let, kdy se z tyranych stali tyrani.

Jedna z nejlepších inscenací, jaké jsem kdy v životě viděla. Od začátku do konce jsem seděla na sedadle jak přikovaná. Nebylo tam ani jedno hluché místo, dokonalá souhra celého souboru, kde nebyl jediný slabší článek, drásající detaily, hluboké emoce. Několikrát mi ukápla slza. Byla to nálož, která si zaslouží potlesk ve stoje. Kdyby to šlo, tleskám ještě teď.

První část vyzněla hodně černobíle - nevinné Němky (nepravdivé) vs. česká lůza (v r. 1945 pravdivé). Jako úvod pro druhou část však posloužila dokonale. Je to příběh lidí, které nikdo nechtěl. Čech Karel Němec v Divadle Járy Cimrmana působí poněkud komicky :-) Dámy i pán by měli zapracovat na německé výslovnosti, protože u bilingvních postav působí česká výslovnost německých slov nevěrohodně a navíc je problematické si domyslet, co vlastně postava chtěla sdělit. Mezi vier a für je opravdu rozdíl nejen ve významu, ale i ve výslovnosti ;-)

Nádherné a náročné představení. Klobouk dolů... nechtěla bych to hrát.

Děkuju.
Představení vás úplně pohltí.
Myslím si, že i pro diváky, kteří předlohu od Tučkové nečetli, to bude silný zážitek.

Vynikající! Jedno z nejlepších představení, které jsem viděla. Znalost příběhu z knižní podoby byla výhodou.

Místy hodně ukřičené a herečkám bylo někdy špatně rozumět, ale to mohlo způsobené prostorem Anežského kláštera. Silný příběh a krásné pěvecké pasáže.

Kouká se na to těžko... Přišlo mi to trochu stejné jako Čarodějky ze Salemu v divadle na Vinohradech. Myslím tím tématem, které se řešilo. A to je naprostá vypočítavost, tupost a bezohlednost některých lidí. A ta pak semele nevinné lidi.
Skvěle zahrané, krásné jsou i písně. Ale celkově mě to úplně nevtáhlo. Nicméně určitě stojí za vidění.

Gerta není jen jedna, Diana je jen jedna!

Úžasné představení, mimořádný zážitek, nejlepší divadlo, které jsem kdy viděla.

Oceňovala jsem souhru větší skupiny hereček (proti jednomu herci) , které spolu táhly celé představení. Gertu Schnirch hrály tři herečky různého věku. Návaznost byla jasná (sjednocený kostým). Scéna byla jednoduchá (prázdná) prodloužená o molo mezi diváky (na kterém se odehrávaly intimní dialogy) a vytvářeli ji pouze aktéři a jejich osobní rekvizity.Hudební složka byla zastoupena folklorním zpěvem celého souboru, který se v klášteře krásně nesl a vzbuzoval silné emoce. Bohužel v prostoru Anežského kláštera inscenace nefunguje, prostor na ni byl moc rozlehlý a energie dosáhla jen na konec mola.

Jedno z nejlepších představení, které jsem viděl. Nasazení neskutečné. Takovou ansámblovou sílu bych chtěl vidět v každém divadle.

Naprosto vyrovnané herecké výkony všech protagonistek. Brilantní a pečlivá režie, kterou se D. Šoltýsová vyznačuje. Tleskám ve stoje a z celého svého srdce děkuji !

Měl jsem docela velké očekávání, které vůbec nebylo zklamáno, spíš naopak. Silné představení s výbornými hereckými výkony. Mohlo by být ještě působivější v divadelním prostoru, který nabízí větší možnosti než ŽDJC.

Nejvetsim kladem predstaveni je vyrovnaný výkon hereček i neherecek, které jsou přesně typové obsazeny, na to má režisérka opravdu oko. V 1. casti jsem nepochytil vsechny dějove linky, neustálá akce a energie protagonistek měly za následek, že má pozornost minula chvilkami terč. Ohromny kredit za téma hry, o nemz jsem doted měl mlhave tušení a jež je v současné době až bolestné aktuální. Trochu mě mrzi, že některé časove etapy a tematické roviny jsou pojaty zrychleneji, než bych si přál (knihu jsem nečetl). Vyzdvihnout bych chtěl střídmou, ovšem funkční scénu, potesily mě folklorní prvky.

Naprosto dechberoucí zážitek. Vůbec jsem netušila, co od představení čekat. Neměla jsem představu. Dostala jsem lístky jako dárek. Samotnou by mě vůbec nenapadlo na něco takového jít. A musím říct, že dojem a zážitek byl o to silnější.
Pohlcující tempo představení, které je výrazně nasazené od samého začátku, Vás vtáhne, že to nejde zastavit. Režijně výborně pojaté a zpracované. V představení nebylo nic navíc, ale ani tam nic nescházelo
Výjimečné ocenění patří hudební lince, která je celá prostřednictvím temperamentního zpěvu hereček. Které dotváří i jiné zvukové efekty.
Rozhodně jsem tohle představení neviděla naposledy.

Lehká skepse z plánované návštěvy divadla se změnila na letos jeden z mých nejvýraznějších kulturních počinů. Dvakrát lehké zakolísání v dialozích kdy hra trochu ztratila tempo, nicméně přes všechno - emočně hutné drama se skvělými hereckými výkony a skvělým scénickým i režijním provedením. V důsledku nelze než souhlasit s celkovým vyzněním hry "válka je na nic a nakonec to stejně odnesou úplně všichni...".