Zvrhlá Margaret

65%

Do poetiky A studia Rubín hra perfektně zapadá. Navíc se v ní dá najít daleko více než pouhý humor spojený s projektem naučit delfína mluvit. Ale to ať si každý divák najde sám. Bohužel si myslím, že režie nedokázala odstranit některá hlušší místa. Možná někde ubrat, někde přidat, například by dle mě snesla více paraelních scén, kdy nejprve mluví člověk, a poté delfín. Ovšem co z této inscenace dělá nadprůměrnou jsou herecké výkony. V Rubínu se musí hrát nadoraz, a to tady bylo. A ač byli pánové skvělí, tak absolutorium si u mě vysloužila Lenka Krobotová. Už jen kvůli ní si hru nenechte ujít!

75 % Nazvat tuto inscenaci úletem a nechat ji být znamená ji zásadně nepochopit. Každá scéna totiž má svůj význam vztahující se buď ke skutečným událostem, o nichž se hraje, nebo nějakému aspektu té doby, výsledek je neuvěřitelný, protože tehdejší dění takové bylo. Dianiškův text pak výborně doplňuje režie Anny Petrželkové, jež ve svých inscenacích ukazuje, že se nenechá ničím a nikým omezovat, což občas mívá pro mě dosti rozporuplné výsledky, ale na tomto hřišti je její styl přesně tím, co bylo potřeba.

Celkem není co dodat k hodnocením kolegů, zábavná hříčka popisující skutečné události (nejen na motivy, pravdy je v tom více, než by se mohlo zdát), nezapomenutelné kreace V. Neužila.

65%. Skutečná událost, kdy se vědkyni Margaret vymkl pokus naučit delfína mluvit, inspirovala T. Dianišku k napsání svérázné variace, kterou režisérka ještě umocnila. Výsledek nelze asi nazvat výstižněji než „úlet“ (jak již učinili předešlí). Ne každý poetiku inscenace přijme, některé obrazy se nemusí jevit srozumitelně. Ale z podivného panoptika se dá pochopit, jak zúčastnění nahlíží na osobnost Margaret a na okolnosti jejího pokusu. I když je to často opravdu vtipné, humor se možná dostává do popředí až příliš. Herecky výborné ode všech, nejvděčnější part delfína V. Neužil opravdu VYužil.

Hra a vlastně i inscenace, které se nepovedl začátek a závěr. Režie nedokázala problematická místa textu "očistit", navíc podtrhla vykloubenost dění na maximum, až se autorova myšlenka (příběh vznikl na motivy skutečné události, která byla později zbulvarizována) zredukovala na pouhou zábavu. Což o to, herci L. Krobotová a V. Neužil hrají jak o život, jejich (nejen) milostné duely je radost sledovat, stejně jako v postavách měnícího se T. Kobra, jenže celé to nemá potřebnou pointu a odpověď na otázku proč to všechno... Ale legrace je to (od příchodu V. Neužila na scénu) celkem milá.

Bezpochyby je to takový zvláštní úlet a bude dost záležet jak to komu sedne a zda se podaří naladit na tu správnou vlnu. U mě se to myslím vcelku povedlo. Sice tam je řada divných scén, hlavně v první polovině, ale v závěru do sebe ledacos pěkně zapadne a nakonec je to celé i docela poetické. Po herecké stránce zde kraluje výborný V. Neužil, ale ani L. Krobotová a T. Kobr nijak nezklamali.

65 %. Za mě je to především halucinogenně ulítlá atmosféra pod i nad hladinou, pro/se kterou se stojí za to do příběhu ponořit. A ploutev nahoru pro okouzlující výkon V. Neužila (..ach, ty řasy!), který delfína zahrál líp než by to svedla většina delfínů! ;)