Svatba pozdního léta (Variace na písmeno G)

Zhlédl jsem neplánovanou derniéru. Negativa už popsali jiní, takže budiž kontrapunkt, jsem rád, že jsem to ještě stihl, protože přes všechny nedostatky mě fascinuje, jak prorocký byl v textu Jan Kačer, pokud jde o přijetí této své tvorby. To, co by bylo lze jinak označit za klišé, tak skrze (ne)přijetí inscenace publikem získalo smutné, ale i dojemné potvrzení.

Nepříliš zdařilá hra, která se hodí spíš pro literární večery, než pro divadlo. Rozhodně má své kvality, jenže se v ní objevují i různé „věčné pravdy“, jež dneska budí pousmání. Díky srovnání s inscenací v Bran. divadle musím ale konstatovat, že bylo na textu zapracováno a výsledku napomohla i práce dramaturgů a režie. I když v jednom bodě L. Smočka nechápu – proč si vyžádal dopsání repliky pro matku ženicha... Inscenaci zachraňovali i zkušení herci, kteří možné trapné vyznění replik a situací minimalizovali. Návrat J. Kačera na prkna ČK by si zasloužil punc výjimečnosti a to jeho hra neskýtá.

Text hry je, bohužel, poněkud vachrlatý, stejně jako její dramatická konstrukce. Lyrika šmrncnutá prvky absurdity příliš nefungovala, některé momenty vyznívaly nepřesvědčivě. Kladné body náleží velmi solidním hereckým výkonům a příjemně nostalgické atmosféře inscenace.

Činoherní fiasko. Základní problém samozřejmě tkví v samotné Kačerově hře. Zápletka se blíží kvalitám telenovel, text je nekvalitní, řídký, plný nenavazujících sentimentálních monologů bez větší interakce mezi postavami. Scéna je doslova příšerná. Osobně mě hrozně iritoval stále omílaný lascivně znějící patvar "hotýlek". Smočkova režie ani Zuzana Bydžovská to potom nezachrání. Nafukovací svatební dort už byl WTF moment par excellence. Hodnocení dávám jen proto, že se autor z nějakého neznámého důvodu často opírá o ruské klasiky.

45%. viz blog

Bohužel, jen těžko se mi hledají nějaká pozitiva o této hře. Je určitě možné, že jsem jen špatně pochopil autorův způsob myšlení, ale nemůžu si pomoci, přijde mi to opravdu špatné. Od jednotlivých postav, jejich skutků, jednání a motivů, přes dějovou linii po způsob samotného vyprávění. Spousta zdlouhavých míst a zbytečných dialogů. Často jsem si jen kladl otázku: "Proboha proč?". Situaci občas zachraňují dobře hrající P. Kikinčuk, Z. Stavná a V. Šanda. Ano, vidím v tom jistou problematiku partnerských vztahů, odcizení a hrozbu samoty. Ale jako divadelní hra to prostě nefunguje.