Višňový sad

Viděno v Komedii.
David Šiktanc v plné síle a s ním i herecký soubor Činoheráku. Dynamická inscenace sršící vtipem, kde místy pokulhává postava Raněvské, ale o to víc vynikají postavy jiné. Oceňuji scénografii a hudbu.

75%
Byl již dloouhý. Též mejercholdovsky zívavý. Jednou téměř punkový. K naštvání. Neuvěřitelně nudný a patetický, ale nikdy nebyl tak zábavný. Až "anglicky" zábavný. Tam, kde u Čechova repliky končí tečkou, zde bobtnají do společenského ticha a hovorů o počasí, obvykle končících v tázavém či zmateném "...eeh...". Není ani obvyklé potlačení patosu Firsova/J. A. Haidler posledního monologu, či akcent na samostatnost a sebevědomí Varji/K. Suchá. J. Bidlas coby Lopachin je prostě přiopilá perla, i J. Plouhar/Piščik na podpatcích a večírkové zbytky důstojnosti chytající Raněvská/M. Vítů.

75% Když se Čechov nepovede, tak nudí. A bohužel se to občas stává. Ne však v ústeckém Činoheráku. Zárukou kvality Višňového sadu v Ústí nad Labem je dobrý inscenační tým a pěkné herecké výkony. Jen Raněvská Marty Vítů je v některých situacích tak nějak příliš sama za sebe a ne úplně přesvědčivá. Celkově ale povedená klasika...

Modernizování klasické divadelní hry je pouze zdánlivé. Je to geniální zrušení jejího času. Postavy tak k nám promlouvají z přítomnosti každého času. Scéna je redukována pouze na několik symbolů, rekvizit, vlastně skoro vše zde zastanou pouhé kufry. Nemáme se čeho chytit, do čeho bychom mohli promítnout vlastní klišé. Herectví protagonistů je absolutní. Svou existenci na jevišti plně odevzdávají čechovovým figurkám, propůjčují jim svá těla, tváře a srdce. Jejich kostýmy mistrně odkazují k jejich podstatám. Malá scéna ústeckého studia dodává intimní atmosféry. Naše setkání je nevyhnutelné.

Nejnovější činoherácký počin proměnil Višňový sad v atraktivní, dynamické a výtvarně velmi pohledné představení. Nikoliv ve smyslu nějaké avantgardy, ale moderním přístupem, navíc v rámci dvouletých pandemických zkušeností, které proměnily vnímání společnosti, ať už to chcete nebo ne. O zcela nečekané situaci s válečným konfliktem nemluvě.
https://www.naseveru.net/2022/03/06/muze-byt-dnes-cechov-nevsednim-zazitkem-rozhodne-dokazuje-ustecky-cinoherak/

Modernizování klasické divadelní hry je pouze zdánlivé. Je to geniální zrušení jejího času. Postavy tak k nám promlouvají z přítomnosti každého času. Scéna je redukována pouze na několik symbolů, rekvizit, vlastně skoro vše zde zastanou pouhé kufry. Nemáme se čeho chytit, do čeho bychom mohli promítnout vlastní klišé. Herectví protagonistů je absolutní. Svou existenci na jevišti plně odevzdávají čechovovým figurkám, propůjčují jim svá těla, tváře a srdce. Jejich kostýmy mistrně odkazují k jejich podstatám. Malá scéna ústeckého studia dodává intimní atmosféry. Naše setkání je nevyhnutelné.

Viděno v Komedii.
David Šiktanc v plné síle a s ním i herecký soubor Činoheráku. Dynamická inscenace sršící vtipem, kde místy pokulhává postava Raněvské, ale o to víc vynikají postavy jiné. Oceňuji scénografii a hudbu.

75%
Byl již dloouhý. Též mejercholdovsky zívavý. Jednou téměř punkový. K naštvání. Neuvěřitelně nudný a patetický, ale nikdy nebyl tak zábavný. Až "anglicky" zábavný. Tam, kde u Čechova repliky končí tečkou, zde bobtnají do společenského ticha a hovorů o počasí, obvykle končících v tázavém či zmateném "...eeh...". Není ani obvyklé potlačení patosu Firsova/J. A. Haidler posledního monologu, či akcent na samostatnost a sebevědomí Varji/K. Suchá. J. Bidlas coby Lopachin je prostě přiopilá perla, i J. Plouhar/Piščik na podpatcích a večírkové zbytky důstojnosti chytající Raněvská/M. Vítů.

75% Když se Čechov nepovede, tak nudí. A bohužel se to občas stává. Ne však v ústeckém Činoheráku. Zárukou kvality Višňového sadu v Ústí nad Labem je dobrý inscenační tým a pěkné herecké výkony. Jen Raněvská Marty Vítů je v některých situacích tak nějak příliš sama za sebe a ne úplně přesvědčivá. Celkově ale povedená klasika...

Nejnovější činoherácký počin proměnil Višňový sad v atraktivní, dynamické a výtvarně velmi pohledné představení. Nikoliv ve smyslu nějaké avantgardy, ale moderním přístupem, navíc v rámci dvouletých pandemických zkušeností, které proměnily vnímání společnosti, ať už to chcete nebo ne. O zcela nečekané situaci s válečným konfliktem nemluvě.
https://www.naseveru.net/2022/03/06/muze-byt-dnes-cechov-nevsednim-zazitkem-rozhodne-dokazuje-ustecky-cinoherak/

75% Když se Čechov nepovede, tak nudí. A bohužel se to občas stává. Ne však v ústeckém Činoheráku. Zárukou kvality Višňového sadu v Ústí nad Labem je dobrý inscenační tým a pěkné herecké výkony. Jen Raněvská Marty Vítů je v některých situacích tak nějak příliš sama za sebe a ne úplně přesvědčivá. Celkově ale povedená klasika...

75%
Byl již dloouhý. Též mejercholdovsky zívavý. Jednou téměř punkový. K naštvání. Neuvěřitelně nudný a patetický, ale nikdy nebyl tak zábavný. Až "anglicky" zábavný. Tam, kde u Čechova repliky končí tečkou, zde bobtnají do společenského ticha a hovorů o počasí, obvykle končících v tázavém či zmateném "...eeh...". Není ani obvyklé potlačení patosu Firsova/J. A. Haidler posledního monologu, či akcent na samostatnost a sebevědomí Varji/K. Suchá. J. Bidlas coby Lopachin je prostě přiopilá perla, i J. Plouhar/Piščik na podpatcích a večírkové zbytky důstojnosti chytající Raněvská/M. Vítů.

Viděno v Komedii.
David Šiktanc v plné síle a s ním i herecký soubor Činoheráku. Dynamická inscenace sršící vtipem, kde místy pokulhává postava Raněvské, ale o to víc vynikají postavy jiné. Oceňuji scénografii a hudbu.

Nejnovější činoherácký počin proměnil Višňový sad v atraktivní, dynamické a výtvarně velmi pohledné představení. Nikoliv ve smyslu nějaké avantgardy, ale moderním přístupem, navíc v rámci dvouletých pandemických zkušeností, které proměnily vnímání společnosti, ať už to chcete nebo ne. O zcela nečekané situaci s válečným konfliktem nemluvě.
https://www.naseveru.net/2022/03/06/muze-byt-dnes-cechov-nevsednim-zazitkem-rozhodne-dokazuje-ustecky-cinoherak/

Modernizování klasické divadelní hry je pouze zdánlivé. Je to geniální zrušení jejího času. Postavy tak k nám promlouvají z přítomnosti každého času. Scéna je redukována pouze na několik symbolů, rekvizit, vlastně skoro vše zde zastanou pouhé kufry. Nemáme se čeho chytit, do čeho bychom mohli promítnout vlastní klišé. Herectví protagonistů je absolutní. Svou existenci na jevišti plně odevzdávají čechovovým figurkám, propůjčují jim svá těla, tváře a srdce. Jejich kostýmy mistrně odkazují k jejich podstatám. Malá scéna ústeckého studia dodává intimní atmosféry. Naše setkání je nevyhnutelné.