ADHD

Cirk La Putyka shromáždil opět nové umělce přinášející neokoukané novocirkusové prvky. Z hlediska práce s tématem patří inscenace k tomu nejlepšímu, co soubor za dobu své existence nabídl. Bylo přítomno zřetelné sdělení, které navíc nesklouzávalo k banalitám a nežádoucí doslovnosti. Nastínění různých aspektů problému ADHD, jejich následné rozvíjení pohybem a někdy i slovem zároveň nechávalo prostor pro fantazii diváků. I když by se jisté rezervy našly (jednu z nich vystihla H. Grégrová na konci svého komentáře), tvůrci se vydali smysluplnou cestou, která by soubor mohla vést k dalším posunům.

Hyperaktivita. Impulsivita. Roztěkanost. Neuchopitelnost. Na oko určitá převaha, ale uvnitř zranitelnost. Prokletí, zároveň do jisté míry i dar vnímat jinak. Vše vykoupené spoustou zmatků na duši i úskalím nepochopení od (i toho nejbližšího) okolí. To je jen malý zlomek toho, co s sebou nese syndrom ADHD. Cirk La Putyka nabízí na tuto problematiku citlivý pohled prostřednictvím výsostně novocirkusové performance, při níž se místy až tají dech. Moje zaujetí a pozornost žel lehce oslabily okamžiky, kdy některé z originálních nápadů byly variovány a protahovány na úkor celkové dynamiky inscenace.