Kdo zabil mého otce

Skvělý D. Krejčík. Úplně se mi tajil dech,...

Literárně mimořádnou zpověď Édouarda Louise Kdo zabil mého otce přivedli na jeviště Jakub Čermák a Daniel Krejčík.
Vlastně mám pocit, že všechno funguje dobře. Rozumím použitým symbolům, baví mě efektní rekvizity, použitá hudba, muskulatura Adama Mašury, který je jako mrtvý i jako živý Édouardův otec hodně sexy, baví mě kostýmy.
Leč jakkoli těch 80 minut uteklo rychle, nijak mě to nezasáhlo. Snad chybí odstup, humor, nevím.

Jakkoliv je nasazení Daniela Krejčíka obrovské a Adam Mašura je taky skvělý, adaptace mi nepřijde příliš zdařilá. Knihy Édouarda Louise jsou především vysoce politické a zrovna "Kdo zabil mého otce" je výborná obžaloba systému. Celá ta politická stránka je zde ale silně utlumená a zaniká ve všudypřítomném fňukání a vzteku. Zatímco knihu jsem četla jako zpověď emocionálně srovnanou, divadelní verze překypuje velmi silnými emocemi. Na jednu stranu chápu, na tu druhou mi to prostě nestačí.

Úplně mě to neoslovilo. Jednak to na mě bylo příliš expresivní a jednak mě nebavilo téma. Rozhodně ale neotřelé představení.

V představení má prostor především výborný Daniel Krejčík, který podává naprosto strhující výkon. Rozhodně však musím zmínit také Adama Mašuru, který ač beze slov, všechny emoce zahrál svým výrazem, gesty či pohybem. Před oběma pány klobouk dolů. Děj hry rozebírá skutečně vážné téma a jde až na kost. Z tohoto důvodu oceňuji ideální délku hry, kdy na mě, jako na diváka, dolehla smršť emocí. Líbilo se mi také zapojení rekvizit (např. telefon či sklo).

(Viděno na festivalu Dream Factory v Komorní scéně Aréna.)

Vypjaté emoce předlohy - smutek, hněv a frustrace, zachovány díky expresivnímu, často až přepjatému herectví D. Krejčíka. Proti němu jako kontrapunkt hypermaskulinní Adam Mašura. Efektní jevištní prostředky režie - světlo, hudba, krev a střepy. + Konečně se myslí na queer diváctvo.

Tahle hra nemůže být jednoduchá, jako nebyl jednoduchý život Édouarda Louise. Daniel Krejčík svoji roli zahrál výborně, Adam Mašura pro mě obrovské překvapení - byl vynikající! Všechno důležité z knížky se podařilo přenést na divadelní prkna, určitě si na hru zajdu ještě jednou, pro mě jednoznačně zážitek.

Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/

Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.

Velice syrová inscenace, která dobře uchopila knihu od E. Louise a zdramatizovala ji k dokonalosti. Daniel Krejčík už v několika inscenacích ukazuje, že je výborný herec.

Depresivní prostředí a depresivní hra. Za výkony herců bych dala 100%, ale téma se mne vůbec nedotklo. Možná, kdyby místo monologu byl veden dialog. Takto mi to přišlo jen jako ,,fňukání" syna, který se v bolesti vyžívá. Polévání všemi možnými tekutinami, jezení ,,střepů" a pití ,,krve" na mě bylo už moc. Spíše mne to znechucovalo, než umocňovalo zážitek. Ale Dan Krejčík a Adam Mašura ze sebe vydali maximum a za to jim skládám velikou poklonu.

Jakub Čermák! Daniel Krejčík!

Nepopsatelné. Krejčík je pro mě zárukou silného zážitku. Často spolupracuje s režisérem Čermákem, tak i jeho tvorbu znám podrobněji. Tahle inscenace je pro mě vrcholnou synergií dvou těchto talentů. Je bolavá, smutná, násilná, mnohdy za hranou, ale zároveň tak elektrizující, že nemůžete odvrátit zrak. Krejčík mi přišel nejlepší, co jsem ho kde viděla a to i přesto, že je jeho postava tak zraňující, bolavá, zlá, přesto křehká. Mašuru beru jako nový objev. Plakala jsem, když jsem se vrátila domů. Příběh o muži, kterému v dětství nešťastně ztvrdlo srdce. Nepopsatelný koktejl emocí. Poprvé 100%.

Skvělý D. Krejčík. Úplně se mi tajil dech,...

Literárně mimořádnou zpověď Édouarda Louise Kdo zabil mého otce přivedli na jeviště Jakub Čermák a Daniel Krejčík.
Vlastně mám pocit, že všechno funguje dobře. Rozumím použitým symbolům, baví mě efektní rekvizity, použitá hudba, muskulatura Adama Mašury, který je jako mrtvý i jako živý Édouardův otec hodně sexy, baví mě kostýmy.
Leč jakkoli těch 80 minut uteklo rychle, nijak mě to nezasáhlo. Snad chybí odstup, humor, nevím.

Jakkoliv je nasazení Daniela Krejčíka obrovské a Adam Mašura je taky skvělý, adaptace mi nepřijde příliš zdařilá. Knihy Édouarda Louise jsou především vysoce politické a zrovna "Kdo zabil mého otce" je výborná obžaloba systému. Celá ta politická stránka je zde ale silně utlumená a zaniká ve všudypřítomném fňukání a vzteku. Zatímco knihu jsem četla jako zpověď emocionálně srovnanou, divadelní verze překypuje velmi silnými emocemi. Na jednu stranu chápu, na tu druhou mi to prostě nestačí.

Úplně mě to neoslovilo. Jednak to na mě bylo příliš expresivní a jednak mě nebavilo téma. Rozhodně ale neotřelé představení.

V představení má prostor především výborný Daniel Krejčík, který podává naprosto strhující výkon. Rozhodně však musím zmínit také Adama Mašuru, který ač beze slov, všechny emoce zahrál svým výrazem, gesty či pohybem. Před oběma pány klobouk dolů. Děj hry rozebírá skutečně vážné téma a jde až na kost. Z tohoto důvodu oceňuji ideální délku hry, kdy na mě, jako na diváka, dolehla smršť emocí. Líbilo se mi také zapojení rekvizit (např. telefon či sklo).

(Viděno na festivalu Dream Factory v Komorní scéně Aréna.)

Vypjaté emoce předlohy - smutek, hněv a frustrace, zachovány díky expresivnímu, často až přepjatému herectví D. Krejčíka. Proti němu jako kontrapunkt hypermaskulinní Adam Mašura. Efektní jevištní prostředky režie - světlo, hudba, krev a střepy. + Konečně se myslí na queer diváctvo.

Tahle hra nemůže být jednoduchá, jako nebyl jednoduchý život Édouarda Louise. Daniel Krejčík svoji roli zahrál výborně, Adam Mašura pro mě obrovské překvapení - byl vynikající! Všechno důležité z knížky se podařilo přenést na divadelní prkna, určitě si na hru zajdu ještě jednou, pro mě jednoznačně zážitek.

Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/

Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.

Velice syrová inscenace, která dobře uchopila knihu od E. Louise a zdramatizovala ji k dokonalosti. Daniel Krejčík už v několika inscenacích ukazuje, že je výborný herec.

Depresivní prostředí a depresivní hra. Za výkony herců bych dala 100%, ale téma se mne vůbec nedotklo. Možná, kdyby místo monologu byl veden dialog. Takto mi to přišlo jen jako ,,fňukání" syna, který se v bolesti vyžívá. Polévání všemi možnými tekutinami, jezení ,,střepů" a pití ,,krve" na mě bylo už moc. Spíše mne to znechucovalo, než umocňovalo zážitek. Ale Dan Krejčík a Adam Mašura ze sebe vydali maximum a za to jim skládám velikou poklonu.

Jakub Čermák! Daniel Krejčík!

Nepopsatelné. Krejčík je pro mě zárukou silného zážitku. Často spolupracuje s režisérem Čermákem, tak i jeho tvorbu znám podrobněji. Tahle inscenace je pro mě vrcholnou synergií dvou těchto talentů. Je bolavá, smutná, násilná, mnohdy za hranou, ale zároveň tak elektrizující, že nemůžete odvrátit zrak. Krejčík mi přišel nejlepší, co jsem ho kde viděla a to i přesto, že je jeho postava tak zraňující, bolavá, zlá, přesto křehká. Mašuru beru jako nový objev. Plakala jsem, když jsem se vrátila domů. Příběh o muži, kterému v dětství nešťastně ztvrdlo srdce. Nepopsatelný koktejl emocí. Poprvé 100%.

Skvělý D. Krejčík. Úplně se mi tajil dech,...

Literárně mimořádnou zpověď Édouarda Louise Kdo zabil mého otce přivedli na jeviště Jakub Čermák a Daniel Krejčík.
Vlastně mám pocit, že všechno funguje dobře. Rozumím použitým symbolům, baví mě efektní rekvizity, použitá hudba, muskulatura Adama Mašury, který je jako mrtvý i jako živý Édouardův otec hodně sexy, baví mě kostýmy.
Leč jakkoli těch 80 minut uteklo rychle, nijak mě to nezasáhlo. Snad chybí odstup, humor, nevím.

Při sledování této inscenace, jež je monodramatem živě ilustrovaným postavou otce, o němž se mluví, jenž je přítomen v prostoru, a přitom jako by tam nebyl, jsem zažíval mnoho nejrůznějších pocitů, ale převažoval smutek nořící se až do deprese. Nemohl jsem spustit zrak z absolutně uvěřitelného Dana Krejčíka, jenž byl přesně veden režisérem Čermákem k tomu nejlepšímu, co ze sebe dokáže vydat. Bylo to jako číst knihu, jen mnohem intenzivnější a opravdovější. Dan Krejčík mi svým strhujícím výkonem připomněl, proč jsem se do jeho herectví kdysi dávno zamiloval. Tohle byla čistá esence herectví! /16.10.2022 v Č. Budějovicích/

Jakub Čermák! Daniel Krejčík!

Velice syrová inscenace, která dobře uchopila knihu od E. Louise a zdramatizovala ji k dokonalosti. Daniel Krejčík už v několika inscenacích ukazuje, že je výborný herec.

V představení má prostor především výborný Daniel Krejčík, který podává naprosto strhující výkon. Rozhodně však musím zmínit také Adama Mašuru, který ač beze slov, všechny emoce zahrál svým výrazem, gesty či pohybem. Před oběma pány klobouk dolů. Děj hry rozebírá skutečně vážné téma a jde až na kost. Z tohoto důvodu oceňuji ideální délku hry, kdy na mě, jako na diváka, dolehla smršť emocí. Líbilo se mi také zapojení rekvizit (např. telefon či sklo).

(Viděno na festivalu Dream Factory v Komorní scéně Aréna.)

Myslím velmi zdařilá dramatizace literární předlohy. Monodrama, které zvládl jak hlavní aktér, tak režisér v působivém provedení. Určitě zážitek. Stručné hodnocení je dost obtížné. Tak spíše odkazuji třeba na dost přesné recenze z Klacku nebo Divadelních novin.

Nepopsatelné. Krejčík je pro mě zárukou silného zážitku. Často spolupracuje s režisérem Čermákem, tak i jeho tvorbu znám podrobněji. Tahle inscenace je pro mě vrcholnou synergií dvou těchto talentů. Je bolavá, smutná, násilná, mnohdy za hranou, ale zároveň tak elektrizující, že nemůžete odvrátit zrak. Krejčík mi přišel nejlepší, co jsem ho kde viděla a to i přesto, že je jeho postava tak zraňující, bolavá, zlá, přesto křehká. Mašuru beru jako nový objev. Plakala jsem, když jsem se vrátila domů. Příběh o muži, kterému v dětství nešťastně ztvrdlo srdce. Nepopsatelný koktejl emocí. Poprvé 100%.

Jakkoliv je nasazení Daniela Krejčíka obrovské a Adam Mašura je taky skvělý, adaptace mi nepřijde příliš zdařilá. Knihy Édouarda Louise jsou především vysoce politické a zrovna "Kdo zabil mého otce" je výborná obžaloba systému. Celá ta politická stránka je zde ale silně utlumená a zaniká ve všudypřítomném fňukání a vzteku. Zatímco knihu jsem četla jako zpověď emocionálně srovnanou, divadelní verze překypuje velmi silnými emocemi. Na jednu stranu chápu, na tu druhou mi to prostě nestačí.

Úplně mě to neoslovilo. Jednak to na mě bylo příliš expresivní a jednak mě nebavilo téma. Rozhodně ale neotřelé představení.

Depresivní prostředí a depresivní hra. Za výkony herců bych dala 100%, ale téma se mne vůbec nedotklo. Možná, kdyby místo monologu byl veden dialog. Takto mi to přišlo jen jako ,,fňukání" syna, který se v bolesti vyžívá. Polévání všemi možnými tekutinami, jezení ,,střepů" a pití ,,krve" na mě bylo už moc. Spíše mne to znechucovalo, než umocňovalo zážitek. Ale Dan Krejčík a Adam Mašura ze sebe vydali maximum a za to jim skládám velikou poklonu.

Tahle hra nemůže být jednoduchá, jako nebyl jednoduchý život Édouarda Louise. Daniel Krejčík svoji roli zahrál výborně, Adam Mašura pro mě obrovské překvapení - byl vynikající! Všechno důležité z knížky se podařilo přenést na divadelní prkna, určitě si na hru zajdu ještě jednou, pro mě jednoznačně zážitek.

Vypjaté emoce předlohy - smutek, hněv a frustrace, zachovány díky expresivnímu, často až přepjatému herectví D. Krejčíka. Proti němu jako kontrapunkt hypermaskulinní Adam Mašura. Efektní jevištní prostředky režie - světlo, hudba, krev a střepy. + Konečně se myslí na queer diváctvo.