FC Rudý lev

Jaké prostředky volíme my sami, a jaké jsme ochotni akceptovat u druhých na cestě k naplnění našich snů a cílů? Tři rozdílní muži, tři rozdílné charaktery, tři rozdílné životní příběhy a z nich pramenící zkušenosti a úhly pohledu na tutéž věc. Nápad zasazení děje do prostředí fotbalového zákulisí je zajímavý, ale ne až tak úplně originální, nelze nevzpomenout hru Zoltána Egressyho Šťovík, pečené brambory. Nejsilnější oporu má text v typově trefném hereckém obsazení, všichni tři se svých partů zhostili velmi dobře. Slabinou je zde pak režijně poněkud neukočírovaný temporytmus, zkrácení několika scén by dynamice a celkovému vyznění prospělo.

Dramatik P. Marber už zřejmě většího úspěchu, než hrou Na dotek nedosáhne. FC Rudý lev je poměrně zručně napsaný text skýtající slušné herecké party, kterých se kašparovský trojlístek v podání J. Potměšil, M. Tichý a především výborný J. Zadražil chopil s gustem, nicméně slabiny hry v podobě chatrnějších dialogů a zejména dramatičnosti ani výše zmiňovaní nedokázali zamaskovat. Určitě bych si však dokázal představit zacílenější režii, která by více tnula do živého, aby ve výsledku nebyla hra víceméně jen o fotbale, ale spíš o lidských charakterech…

--- Nejsi srdcař, nejsi nic --- (více v článku na blogu)