Válka s mloky

Inscenace balancuje na hraně. Na jedné straně písně nepříliš tematické, částečně přehrávaný humor, kabaretní pojetí... tedy řekněme laskavé pojetí pro možná až dětského diváka (a přiznávám, že v první polovině představení pro mě byl tento druh zpracování až nepříjemný). Na druhé straně však citlivě zpracovaný text do něhož tvůrci vpravili vlastní apel, přičemž zůstal i původní, čapkovský, navíc krásná výtvarně působivá scéna a solidní herecké výkony, z nichž vyzdvihuji Zbigniewa Kalinu, nakonec přeci jen převážilo inscenaci na stranu, kterou bych pojmenoval "Stojí za zhlédnutí, ale..."

65% Nemůžu se ztotožnit s míněním zbytku redakce, že účelem této inscenace je "prostě pobavit". Naopak, odlehčený (a tedy zlehčující) tón v kontrastu se zachovaným Čapkovým apelem je poselství samo o sobě, nejvýrazněji přítomné v přednášce "co vydrží mloci" a závěrečné čecháčkovsky pštrosí scéně.

Jestliže Karel Čapek varoval mimo jiné před možnými důsledky přístupu "nás se to přece netýká", Ondřej Lážnovský poukazuje na jeho dnešní formu "chci se bavit a ne řešit vážné věci".

Přidávám se ale ke kritice "rozevlátosti" inscenace a jisté nedůslednosti.

I když inscenace vznikla na motivy Čapkova románu Válka s mloky, s jeho vyzněním má společného pramálo. A to i přesto, že tvůrci k původnímu textu přistupovali překvapivě uctivě. Pod vedením O. Lážnovského vznikla příjemná koláž různých výstupů a písniček, jež byly na Čapkův text snaživě naroubovány, ale smysl zcela nedávaly. Zájmem inscenátorů asi nebylo nic víc, než diváky trochu pobavit. To se jim chvílemi více a chvílemi méně sice podařilo, nicméně svůj talent mohli využít i k jisté přidané hodnotě. Tu jsem postrádal.

Souhlas s hodnocením Michala Nováka do posledních tří teček!

Příjemné, trochu kabaretně laděné představení pro celou rodinu, živá hudba a romantická plavba na lodi Tajemství k tomu. Poetika tohoto druhu divadla mi není blízká, ale pro letní rodinný večer je jak dělaná, vhodná i pro děti, pokud vydrží déle vzhůru. Myslím, že podobný program jiná letní scéna v Praze nenabízí.

Čím více se Aqualung vzdaluje svému steampunku a blíží k rozverné naivitě, režijní nedůslednosti a herectví založeném na jednoduché karikatuře, tím se stírá jeho výjimečnost. S Čapkovou antiutopií Ondřej Lážnovský bohužel naložil dost dětinsky a bez definování, čím inscenace žánrově a obsahově má být. Nabízel se rámec jazzového kabaretu, hororové grotesky, kvazimystiky... (se vším Aqualung pracovat umí). Vtip nebo trocha toho napětí však jde jen přes vizualizaci, karikaturu, šroubované využití Čapkova textu. K pohodové atmosféře, o kterou jde na lodi Tajemství primárně, to možná stačí, ale...

Příjemná inscenace, která se nesnaží předčit předlohu, pouze do ní přidává drobné vtípky a povedené písničky, jak je u Aqualungu divák zvyklý. Přesto zpěváci mají své rezervy, Zitě Morávkové chybí jiskra, která by její výkon posunula od přehrávané stylizace k hravé uvěřitelnosti, a častá změna rolí nedovolí jinak dobrým hercům příliš vyniknout.