Oheň a popel

Skvělý Huba! Dvořák moje očekávání nenaplnil. Nemůžu si odpustit srovnání s Trojanem, který i když mlčí, tak hraje. Dvořák byl často tak nějak podivně strnulý. Nebyl špatný byl prostě jen průměrný. Představení mi to přišlo slušné, co mi ale přijde moc je standing ovation. Mám pocit, že se nám rozmáhá v divadlech takový nešvar. A málokdo ten sociální tlak ustojí a tak tedy stojí a tleská a pak po cestě k šatně žádné velké nadšení neprojevuje.

Dokonalé

Těch deset procent je můj obdiv k množství textu, který pan Huba předvedl. Jinak nuda, nuda, šeď, šeď. Scénografie fádní, režie ještě horší. Rozhodně by mi přišlo lepší si tu hru přečíst a měla bych větší zážitek.

Pan Huba je jako Stradivárky, na něž zároveň sám mistrovsky hraje. Hodně těžké, mnohovrstevnaté, dojemné...Klobouk dolů!

Dominuje bravurní herecký výkon Martina Huby. Má můj obdiv za zvládnutí obrovského množství textu. Naopak Jiří Dvořák má textu minimum (trochu ho podezírám, že to bylo jedno z kritérií přijetí role:-), ale přesto velmi dobře dotváří atmosféru jednotlivých situací. Zkrátka když bilancujete, potřebujete, aby vám to někdo v pravidelných intervalech odkýval.
Trochu náročnější, ale zdařilá inscenace.

Viděno v Dělnickém domě v Brně, kde bylo velmi zajímavé pojetí hlediště a jeviště. Jeviště bylo uprostřed sálu a z obou stran seděli diváci, což činilo tuto hru ještě zajímavější. Divák měl herce jak na dlani. Netřeba komentovat fantastický výkon Martina Huby. Oceňuji také hezkou a výstižnou scénu. Jen pozor, Martin Huba mluví slovensky. Setkal jsem se v divadle s názory, že čeští diváci ne všemu ve slovenštině rozuměli. :-)

Velmi kvalitní představení s vynikajícím Martinem Hubou v hlavní roli. Neskutečné množství textu v excelentním podání.
Jiří Dvořák zdařile sekundoval a ve své roli byl rovněž velmi přesvědčivý a charismatický.
Opravdu divadlo na vysoké úrovni.

Kvalitní představení, vlastně one man show Martina Huby, který má 99% dialogů. Za jeho obdivuhodný výkon v osmdesáti navyšuji.

Viděno na Dream Factory.

Titul velmi specifický dobovou atmosférou, o vyrovnávání se s dávnými ranami a jizvami v srdci, inscenačně klasický. Extrémně působivě by Oheň a popel fungoval v prostředí hradů. Stojí a padá na umělecké genialitě a charisma M. Huby. Množství textu zvládá obdivuhodně. J. Dvořák má zde herecky menší prostor, do role je ale dle mě vhodně zvolený. Hru ozvláštňuje a mystický nádech posiluje zjevování manželky. Viděno na velkém jevišti Studia DVA.

Pro diváky, kteří mají rádi komornější činohry, které stojí na jednom hereckém výkonu, bude sledování hry Oheň a popel velmi uspokojující. Jen si dejte pozor, abyste na představení přišli včas. I pár minut po začátku hry už vás nevpustí do sálu. Lepší komunikace napříč organizačními složkami by rozhodně neuškodila, protože při mé návštěvě si jednu divačku přehazovali jako <horký brambor>. Evidentně může nastat situace, kdy si na jedno místo koupí lístek dva lidé zároveň.

Klobúk dole pred výkonom Martina Hubu. Na éterickú Kristýnu sa tiež príjemne pozeralo, takže vo výskedku pekných 70%.

Mě více bavilo přihlížení a mlčení Jiřího Dvořáka než exhibice Martina Huby.

Druhý hluboký zážitek s Martinem Hubou. Kdysi geniální Divadelník v divadle Na Zábradlí. Teď Oheň a popel. Jiří Dvořák je také skvělý, ale toto divadlo je hlavně Martin Huba. Skvělý je i text. Knižní předloha sama o sobě je výborná, divadelní převedení kongeniální. Opravdu zážitek, který se na divadle neodehraje každý den.

Herecký koncert M. Huby. Obdivuji množství textu.
Viděno na pražské premiéře(4.2.2024)ve Studiu DVA.

Mně se velmi líbilo, jednak mám rád Martina Hubu ( a že to teda byl jeho koncert!) a pak příběh, který mně chytil. Dokonce až tak, že sem zakoupil ještě lupeny, ale tentokrát do Bratislavy (Popol a vášeň)
Jiří Dvořák, dobrý, ale moc mladičký. Já bych obsadil Jana Novotného nebo Petra Pospíchala..
(kteří mají teda hlasy, to by se to mlčelo ...)

Druhé představení, co jsem u Bolka viděla. Geniální - představení vystavěné jen na dialogu dvou skvělých herců o vině, vášni, žárlivosti a smíření. Skvělý, silný, k zamyšlení.

Martin Huba vede nekonečné monology, které navíc pronáší svou mateřštinou, a když tedy byla první půlka zakončena slovem ?poľovačka", bola som trošku zmätená.

Jako tomu je u většiny činoher, ani v tomto případě herci neměli porty. To by nevadilo, kdyby aktéři dokázali pracovat se sálem. I přes hrobové ticho v sále jsem místy musela natahovat uši.

Udržet pozornost při sáhodlouhých monolozích mi zkrátka připadalo jako nadlidský úkol, a tedy jsem nic moc neměla ani ze samotného děje. Hodí se zmínit, že totiž jde o představení, v němž nám protagonista povídá o své minulosti. Celá hra je v podstatě jen o slovech.

Skvělý Huba! Dvořák moje očekávání nenaplnil. Nemůžu si odpustit srovnání s Trojanem, který i když mlčí, tak hraje. Dvořák byl často tak nějak podivně strnulý. Nebyl špatný byl prostě jen průměrný. Představení mi to přišlo slušné, co mi ale přijde moc je standing ovation. Mám pocit, že se nám rozmáhá v divadlech takový nešvar. A málokdo ten sociální tlak ustojí a tak tedy stojí a tleská a pak po cestě k šatně žádné velké nadšení neprojevuje.

Dokonalé

Těch deset procent je můj obdiv k množství textu, který pan Huba předvedl. Jinak nuda, nuda, šeď, šeď. Scénografie fádní, režie ještě horší. Rozhodně by mi přišlo lepší si tu hru přečíst a měla bych větší zážitek.

Pan Huba je jako Stradivárky, na něž zároveň sám mistrovsky hraje. Hodně těžké, mnohovrstevnaté, dojemné...Klobouk dolů!

Dominuje bravurní herecký výkon Martina Huby. Má můj obdiv za zvládnutí obrovského množství textu. Naopak Jiří Dvořák má textu minimum (trochu ho podezírám, že to bylo jedno z kritérií přijetí role:-), ale přesto velmi dobře dotváří atmosféru jednotlivých situací. Zkrátka když bilancujete, potřebujete, aby vám to někdo v pravidelných intervalech odkýval.
Trochu náročnější, ale zdařilá inscenace.

Druhé představení, co jsem u Bolka viděla. Geniální - představení vystavěné jen na dialogu dvou skvělých herců o vině, vášni, žárlivosti a smíření. Skvělý, silný, k zamyšlení.

Viděno v Dělnickém domě v Brně, kde bylo velmi zajímavé pojetí hlediště a jeviště. Jeviště bylo uprostřed sálu a z obou stran seděli diváci, což činilo tuto hru ještě zajímavější. Divák měl herce jak na dlani. Netřeba komentovat fantastický výkon Martina Huby. Oceňuji také hezkou a výstižnou scénu. Jen pozor, Martin Huba mluví slovensky. Setkal jsem se v divadle s názory, že čeští diváci ne všemu ve slovenštině rozuměli. :-)

Martin Huba vede nekonečné monology, které navíc pronáší svou mateřštinou, a když tedy byla první půlka zakončena slovem ?poľovačka", bola som trošku zmätená.

Jako tomu je u většiny činoher, ani v tomto případě herci neměli porty. To by nevadilo, kdyby aktéři dokázali pracovat se sálem. I přes hrobové ticho v sále jsem místy musela natahovat uši.

Udržet pozornost při sáhodlouhých monolozích mi zkrátka připadalo jako nadlidský úkol, a tedy jsem nic moc neměla ani ze samotného děje. Hodí se zmínit, že totiž jde o představení, v němž nám protagonista povídá o své minulosti. Celá hra je v podstatě jen o slovech.

Velmi kvalitní představení s vynikajícím Martinem Hubou v hlavní roli. Neskutečné množství textu v excelentním podání.
Jiří Dvořák zdařile sekundoval a ve své roli byl rovněž velmi přesvědčivý a charismatický.
Opravdu divadlo na vysoké úrovni.

Kvalitní představení, vlastně one man show Martina Huby, který má 99% dialogů. Za jeho obdivuhodný výkon v osmdesáti navyšuji.

Viděno na Dream Factory.

Titul velmi specifický dobovou atmosférou, o vyrovnávání se s dávnými ranami a jizvami v srdci, inscenačně klasický. Extrémně působivě by Oheň a popel fungoval v prostředí hradů. Stojí a padá na umělecké genialitě a charisma M. Huby. Množství textu zvládá obdivuhodně. J. Dvořák má zde herecky menší prostor, do role je ale dle mě vhodně zvolený. Hru ozvláštňuje a mystický nádech posiluje zjevování manželky. Viděno na velkém jevišti Studia DVA.

Pro diváky, kteří mají rádi komornější činohry, které stojí na jednom hereckém výkonu, bude sledování hry Oheň a popel velmi uspokojující. Jen si dejte pozor, abyste na představení přišli včas. I pár minut po začátku hry už vás nevpustí do sálu. Lepší komunikace napříč organizačními složkami by rozhodně neuškodila, protože při mé návštěvě si jednu divačku přehazovali jako <horký brambor>. Evidentně může nastat situace, kdy si na jedno místo koupí lístek dva lidé zároveň.

Klobúk dole pred výkonom Martina Hubu. Na éterickú Kristýnu sa tiež príjemne pozeralo, takže vo výskedku pekných 70%.

Mě více bavilo přihlížení a mlčení Jiřího Dvořáka než exhibice Martina Huby.

Druhý hluboký zážitek s Martinem Hubou. Kdysi geniální Divadelník v divadle Na Zábradlí. Teď Oheň a popel. Jiří Dvořák je také skvělý, ale toto divadlo je hlavně Martin Huba. Skvělý je i text. Knižní předloha sama o sobě je výborná, divadelní převedení kongeniální. Opravdu zážitek, který se na divadle neodehraje každý den.

Herecký koncert M. Huby. Obdivuji množství textu.
Viděno na pražské premiéře(4.2.2024)ve Studiu DVA.

Mně se velmi líbilo, jednak mám rád Martina Hubu ( a že to teda byl jeho koncert!) a pak příběh, který mně chytil. Dokonce až tak, že sem zakoupil ještě lupeny, ale tentokrát do Bratislavy (Popol a vášeň)
Jiří Dvořák, dobrý, ale moc mladičký. Já bych obsadil Jana Novotného nebo Petra Pospíchala..
(kteří mají teda hlasy, to by se to mlčelo ...)

Dominuje bravurní herecký výkon Martina Huby. Má můj obdiv za zvládnutí obrovského množství textu. Naopak Jiří Dvořák má textu minimum (trochu ho podezírám, že to bylo jedno z kritérií přijetí role:-), ale přesto velmi dobře dotváří atmosféru jednotlivých situací. Zkrátka když bilancujete, potřebujete, aby vám to někdo v pravidelných intervalech odkýval.
Trochu náročnější, ale zdařilá inscenace.

Mě více bavilo přihlížení a mlčení Jiřího Dvořáka než exhibice Martina Huby.

Velmi kvalitní představení s vynikajícím Martinem Hubou v hlavní roli. Neskutečné množství textu v excelentním podání.
Jiří Dvořák zdařile sekundoval a ve své roli byl rovněž velmi přesvědčivý a charismatický.
Opravdu divadlo na vysoké úrovni.

Herecký koncert M. Huby. Obdivuji množství textu.
Viděno na pražské premiéře(4.2.2024)ve Studiu DVA.

Kvalitní představení, vlastně one man show Martina Huby, který má 99% dialogů. Za jeho obdivuhodný výkon v osmdesáti navyšuji.

Titul velmi specifický dobovou atmosférou, o vyrovnávání se s dávnými ranami a jizvami v srdci, inscenačně klasický. Extrémně působivě by Oheň a popel fungoval v prostředí hradů. Stojí a padá na umělecké genialitě a charisma M. Huby. Množství textu zvládá obdivuhodně. J. Dvořák má zde herecky menší prostor, do role je ale dle mě vhodně zvolený. Hru ozvláštňuje a mystický nádech posiluje zjevování manželky. Viděno na velkém jevišti Studia DVA.

Viděno na Dream Factory.

Pro diváky, kteří mají rádi komornější činohry, které stojí na jednom hereckém výkonu, bude sledování hry Oheň a popel velmi uspokojující. Jen si dejte pozor, abyste na představení přišli včas. I pár minut po začátku hry už vás nevpustí do sálu. Lepší komunikace napříč organizačními složkami by rozhodně neuškodila, protože při mé návštěvě si jednu divačku přehazovali jako <horký brambor>. Evidentně může nastat situace, kdy si na jedno místo koupí lístek dva lidé zároveň.

Mně se velmi líbilo, jednak mám rád Martina Hubu ( a že to teda byl jeho koncert!) a pak příběh, který mně chytil. Dokonce až tak, že sem zakoupil ještě lupeny, ale tentokrát do Bratislavy (Popol a vášeň)
Jiří Dvořák, dobrý, ale moc mladičký. Já bych obsadil Jana Novotného nebo Petra Pospíchala..
(kteří mají teda hlasy, to by se to mlčelo ...)

Klobúk dole pred výkonom Martina Hubu. Na éterickú Kristýnu sa tiež príjemne pozeralo, takže vo výskedku pekných 70%.

Pan Huba je jako Stradivárky, na něž zároveň sám mistrovsky hraje. Hodně těžké, mnohovrstevnaté, dojemné...Klobouk dolů!

Druhý hluboký zážitek s Martinem Hubou. Kdysi geniální Divadelník v divadle Na Zábradlí. Teď Oheň a popel. Jiří Dvořák je také skvělý, ale toto divadlo je hlavně Martin Huba. Skvělý je i text. Knižní předloha sama o sobě je výborná, divadelní převedení kongeniální. Opravdu zážitek, který se na divadle neodehraje každý den.

Viděno v Dělnickém domě v Brně, kde bylo velmi zajímavé pojetí hlediště a jeviště. Jeviště bylo uprostřed sálu a z obou stran seděli diváci, což činilo tuto hru ještě zajímavější. Divák měl herce jak na dlani. Netřeba komentovat fantastický výkon Martina Huby. Oceňuji také hezkou a výstižnou scénu. Jen pozor, Martin Huba mluví slovensky. Setkal jsem se v divadle s názory, že čeští diváci ne všemu ve slovenštině rozuměli. :-)

Těch deset procent je můj obdiv k množství textu, který pan Huba předvedl. Jinak nuda, nuda, šeď, šeď. Scénografie fádní, režie ještě horší. Rozhodně by mi přišlo lepší si tu hru přečíst a měla bych větší zážitek.

Dokonalé

Skvělý Huba! Dvořák moje očekávání nenaplnil. Nemůžu si odpustit srovnání s Trojanem, který i když mlčí, tak hraje. Dvořák byl často tak nějak podivně strnulý. Nebyl špatný byl prostě jen průměrný. Představení mi to přišlo slušné, co mi ale přijde moc je standing ovation. Mám pocit, že se nám rozmáhá v divadlech takový nešvar. A málokdo ten sociální tlak ustojí a tak tedy stojí a tleská a pak po cestě k šatně žádné velké nadšení neprojevuje.

Martin Huba vede nekonečné monology, které navíc pronáší svou mateřštinou, a když tedy byla první půlka zakončena slovem ?poľovačka", bola som trošku zmätená.

Jako tomu je u většiny činoher, ani v tomto případě herci neměli porty. To by nevadilo, kdyby aktéři dokázali pracovat se sálem. I přes hrobové ticho v sále jsem místy musela natahovat uši.

Udržet pozornost při sáhodlouhých monolozích mi zkrátka připadalo jako nadlidský úkol, a tedy jsem nic moc neměla ani ze samotného děje. Hodí se zmínit, že totiž jde o představení, v němž nám protagonista povídá o své minulosti. Celá hra je v podstatě jen o slovech.

Druhé představení, co jsem u Bolka viděla. Geniální - představení vystavěné jen na dialogu dvou skvělých herců o vině, vášni, žárlivosti a smíření. Skvělý, silný, k zamyšlení.