Divadlo Bufet

„Divadelní fight-specific na na hraně poetik. Co to je? Takhle se to přece nedělá! Pozorujte Jácíčka a Veverku z knihy Daisy Mrázkové na návštěvě u Larse von Triera, třeba.“

Autorská inscenace, která vznikla na základě skutečných výpovědí a vlastní zkušenosti režisérky. Čím dál více skloňovaný termín „korporátní psychopatismus“ je současným celosvětovým fenoménem. Spousta z nás zná šéfy bez empatie, v jejichž rukách každá pravda mění svou podstatu. Proč se na řídící pozice vždy hrnou a dostanou debilové? A co to vypovídá o naší vrcholné politice? Hra se odehrává ve vězení kanceláře, kde se setkáváme s mladou, nadšenou marketérkou Janou a jejím, na první pohled, charismatickým šéfem Romanem...

Inscenace na motivy textů Vincenta Venery a Olivera Sackse.

Co mají společného vyprávění matky a syna po třiceti letech s tehdejší skutečností? Co by vypověděl o stejné situaci otec? Co to bylo za osobu? Únosce? Sobec? Hrdina? Dobrodruh? Špión? Nespokojený manžel? Je možné to zjistit? Jakou roli v tomto příběhu máme my, inscenátoři? A jakou vy, diváci? Co se s tímto příběhem stane, pokusíme-li se zrušit tradiční rozdělení aktérů divadelního představení na herce a diváky? Je možné, aby se děj divadelního představení proměnil v realitu?

Inscenace na motivy knihy „Les Truismes“ od Marie Darrieussecq. „To už tak někdy bývá, zkrátka se narodíte v jiném těle“.

Podbízivé lákadlo je přesně tím, čím být se zdá. Nezastírá nic. Konečně je tu, nic než čirá zábava. Představení, které se vám herci pokusí výhodně prodat, tak abyste si toho nevšimli.

Grotesktní meditace za sklem autobusu pro 37 obsazených sedaček. Kam jedeš? Ví to řidič? Cestující? Řídí řidič nebo cestující? Jsi cestující nebo řidič? Kdo je Řídič? Kdo nás řídí? Řídí vůbec někdo?