Orestes

65%
Za mě vyhrává V. Kuzník. Přestože má jeden výstup, zaryl se mi do paměti tak, že vím naprosto přesně co říkal, co měl na sobě, kde stál apod. Celé představení si tak ukradl pro sebe a svým vyzařováním a hereckým výkonem zastínil své spolužáky. Podobně pak i J. Svojanovský. Zbytek mi přišel průměrný i když J. Bechyňová má v sobě něco zajímavého, na co mě bavilo se dívat.
Nutno pochválit scénu, která mě bavila, naopak představení celkově mě spíše nudilo. Zvlášť slečna Randárová, která mi přišla spíše jako z prvního ročníku. Těším se, až ji uvidím v další inscenaci a přesvědčí mě o opaku.

Pustit se do antiky je rozhodně hrdinský čin. V Disku mě ale přesvědčili, že lidi řeší tisíce let pořád to stejné a stejně.
Hrozící patetičnost nemá šanci v přirozeném herectví a v nepřeplácanosti režie a scénografie. Otázkou je, jestli tahle umírněnost nezabrání vzniku něčeho abnormálně poutavého.
Atmosféra závěrečné scény na mě zapůsobila asi nejvíce. Ještě teď mi dělá radost, že Apollón využil zvukového efektu, který prostor nabízí. Chyběl mi jen u kostýmu Apollóna vavřínový věnec, ale tento nedostatek jsem po pár dnech s těžkým srdcem překonala.

Uff, to byl nářez. Minimalistická scéna, která dá vyniknout čistému herectví bez příkras. Člověk je naprosto pohlcen. Jessica Bechyňová je v této hře fenomenální!Líbil se mi i lehce humorný výstup J. Svojanovského, který tak nějak celou tu dusnou atmosféru včas odlehčil. Se závěrečným Deus ex machina naložili vcelku dobře, i když to na mě působilo trošičku naroubovaně. Závěrem co dodat? Děcka, fandím Vám!!

74 %

Bez hudby a velkých hereckých akcí vede Štěpán Pácl k pozornému čtení tisíce let starého textu. Ne každý z herců to zvládá s bravurou, ale celek funguje. Pro mě jsou hvězdní Jessica Bechyňová a Kryštof Dvořáček. Po jednom výstupu mají Viktor Kuzník a Jakub Svojanovský, a přece vklouznou do běhu inscenace s přehledem. Svojanovský navíc s humorem v tu chvíli tak potřebným. Silná zpráva o naději v zoufalství. A skvěle znějící slova Jaroslava Vostrého.

Strohá scéna. Inscenace začíná. A já se víc a víc nořím do děje, svým zrakem doslova visím na rtech jednotlivým aktérům, trpím s nimi, prožívám to, a věřím, že jsem se přenesl v čase a prostoru a ono se to skutečně děje. Takhle se má inscenovat antika. Na pozadí jednoduché scény nechat vyniknout herce a děj. Netřeba vše ilustrovat. Netřeba vnucovat divákům svůj režijní výklad. Jen nechat diváky unášet na vlnách příběhu, nechat je proplout všemi víry a zvraty a dovézt je v pořádku až na konec cesty. Jessica Bechyňová jako Élektra mě doslova uhranula a jako celek to dokonale funguje! /27.9.2019/

75 %. Po zhlédnutí tohoto představení mám pocit, že právě tohle je ideální způsob, jakým antickou klasiku inscenovat - minimalistická scéna i kostýmy přenechávají prostor geniálnímu textu a kladou obrovský tlak na schopnost herců vdechnout mu život. Právě to se takřka všem zdařilo více než úspěšně, často asi i lépe, než by to zvládli jejich o mnoho zkušenější kolegové. A zvlášť výkon Jessicy Bechyňové byl ohromující!

65%
Za mě vyhrává V. Kuzník. Přestože má jeden výstup, zaryl se mi do paměti tak, že vím naprosto přesně co říkal, co měl na sobě, kde stál apod. Celé představení si tak ukradl pro sebe a svým vyzařováním a hereckým výkonem zastínil své spolužáky. Podobně pak i J. Svojanovský. Zbytek mi přišel průměrný i když J. Bechyňová má v sobě něco zajímavého, na co mě bavilo se dívat.
Nutno pochválit scénu, která mě bavila, naopak představení celkově mě spíše nudilo. Zvlášť slečna Randárová, která mi přišla spíše jako z prvního ročníku. Těším se, až ji uvidím v další inscenaci a přesvědčí mě o opaku.

Pustit se do antiky je rozhodně hrdinský čin. V Disku mě ale přesvědčili, že lidi řeší tisíce let pořád to stejné a stejně.
Hrozící patetičnost nemá šanci v přirozeném herectví a v nepřeplácanosti režie a scénografie. Otázkou je, jestli tahle umírněnost nezabrání vzniku něčeho abnormálně poutavého.
Atmosféra závěrečné scény na mě zapůsobila asi nejvíce. Ještě teď mi dělá radost, že Apollón využil zvukového efektu, který prostor nabízí. Chyběl mi jen u kostýmu Apollóna vavřínový věnec, ale tento nedostatek jsem po pár dnech s těžkým srdcem překonala.

Uff, to byl nářez. Minimalistická scéna, která dá vyniknout čistému herectví bez příkras. Člověk je naprosto pohlcen. Jessica Bechyňová je v této hře fenomenální!Líbil se mi i lehce humorný výstup J. Svojanovského, který tak nějak celou tu dusnou atmosféru včas odlehčil. Se závěrečným Deus ex machina naložili vcelku dobře, i když to na mě působilo trošičku naroubovaně. Závěrem co dodat? Děcka, fandím Vám!!

74 %

Bez hudby a velkých hereckých akcí vede Štěpán Pácl k pozornému čtení tisíce let starého textu. Ne každý z herců to zvládá s bravurou, ale celek funguje. Pro mě jsou hvězdní Jessica Bechyňová a Kryštof Dvořáček. Po jednom výstupu mají Viktor Kuzník a Jakub Svojanovský, a přece vklouznou do běhu inscenace s přehledem. Svojanovský navíc s humorem v tu chvíli tak potřebným. Silná zpráva o naději v zoufalství. A skvěle znějící slova Jaroslava Vostrého.

Strohá scéna. Inscenace začíná. A já se víc a víc nořím do děje, svým zrakem doslova visím na rtech jednotlivým aktérům, trpím s nimi, prožívám to, a věřím, že jsem se přenesl v čase a prostoru a ono se to skutečně děje. Takhle se má inscenovat antika. Na pozadí jednoduché scény nechat vyniknout herce a děj. Netřeba vše ilustrovat. Netřeba vnucovat divákům svůj režijní výklad. Jen nechat diváky unášet na vlnách příběhu, nechat je proplout všemi víry a zvraty a dovézt je v pořádku až na konec cesty. Jessica Bechyňová jako Élektra mě doslova uhranula a jako celek to dokonale funguje! /27.9.2019/

75 %. Po zhlédnutí tohoto představení mám pocit, že právě tohle je ideální způsob, jakým antickou klasiku inscenovat - minimalistická scéna i kostýmy přenechávají prostor geniálnímu textu a kladou obrovský tlak na schopnost herců vdechnout mu život. Právě to se takřka všem zdařilo více než úspěšně, často asi i lépe, než by to zvládli jejich o mnoho zkušenější kolegové. A zvlášť výkon Jessicy Bechyňové byl ohromující!

Bez hudby a velkých hereckých akcí vede Štěpán Pácl k pozornému čtení tisíce let starého textu. Ne každý z herců to zvládá s bravurou, ale celek funguje. Pro mě jsou hvězdní Jessica Bechyňová a Kryštof Dvořáček. Po jednom výstupu mají Viktor Kuzník a Jakub Svojanovský, a přece vklouznou do běhu inscenace s přehledem. Svojanovský navíc s humorem v tu chvíli tak potřebným. Silná zpráva o naději v zoufalství. A skvěle znějící slova Jaroslava Vostrého.

Strohá scéna. Inscenace začíná. A já se víc a víc nořím do děje, svým zrakem doslova visím na rtech jednotlivým aktérům, trpím s nimi, prožívám to, a věřím, že jsem se přenesl v čase a prostoru a ono se to skutečně děje. Takhle se má inscenovat antika. Na pozadí jednoduché scény nechat vyniknout herce a děj. Netřeba vše ilustrovat. Netřeba vnucovat divákům svůj režijní výklad. Jen nechat diváky unášet na vlnách příběhu, nechat je proplout všemi víry a zvraty a dovézt je v pořádku až na konec cesty. Jessica Bechyňová jako Élektra mě doslova uhranula a jako celek to dokonale funguje! /27.9.2019/

74 %

Uff, to byl nářez. Minimalistická scéna, která dá vyniknout čistému herectví bez příkras. Člověk je naprosto pohlcen. Jessica Bechyňová je v této hře fenomenální!Líbil se mi i lehce humorný výstup J. Svojanovského, který tak nějak celou tu dusnou atmosféru včas odlehčil. Se závěrečným Deus ex machina naložili vcelku dobře, i když to na mě působilo trošičku naroubovaně. Závěrem co dodat? Děcka, fandím Vám!!

75 %. Po zhlédnutí tohoto představení mám pocit, že právě tohle je ideální způsob, jakým antickou klasiku inscenovat - minimalistická scéna i kostýmy přenechávají prostor geniálnímu textu a kladou obrovský tlak na schopnost herců vdechnout mu život. Právě to se takřka všem zdařilo více než úspěšně, často asi i lépe, než by to zvládli jejich o mnoho zkušenější kolegové. A zvlášť výkon Jessicy Bechyňové byl ohromující!

65%
Za mě vyhrává V. Kuzník. Přestože má jeden výstup, zaryl se mi do paměti tak, že vím naprosto přesně co říkal, co měl na sobě, kde stál apod. Celé představení si tak ukradl pro sebe a svým vyzařováním a hereckým výkonem zastínil své spolužáky. Podobně pak i J. Svojanovský. Zbytek mi přišel průměrný i když J. Bechyňová má v sobě něco zajímavého, na co mě bavilo se dívat.
Nutno pochválit scénu, která mě bavila, naopak představení celkově mě spíše nudilo. Zvlášť slečna Randárová, která mi přišla spíše jako z prvního ročníku. Těším se, až ji uvidím v další inscenaci a přesvědčí mě o opaku.

Pustit se do antiky je rozhodně hrdinský čin. V Disku mě ale přesvědčili, že lidi řeší tisíce let pořád to stejné a stejně.
Hrozící patetičnost nemá šanci v přirozeném herectví a v nepřeplácanosti režie a scénografie. Otázkou je, jestli tahle umírněnost nezabrání vzniku něčeho abnormálně poutavého.
Atmosféra závěrečné scény na mě zapůsobila asi nejvíce. Ještě teď mi dělá radost, že Apollón využil zvukového efektu, který prostor nabízí. Chyběl mi jen u kostýmu Apollóna vavřínový věnec, ale tento nedostatek jsem po pár dnech s těžkým srdcem překonala.