Antigona

Moderní zinscenování starořeckého dramatu, které vlastně nepřináší nic nového. Dění na jevišti jsem většinu času vnímala spíše pozitivně, ale nijak mne nepoznamenalo. Střídání divokých scén s klidnějšími, melancholičtějšími dle mého názoru moc nefungovalo, akorát se navzájem oslabovaly jejich atmosféry a následně nedosahovaly svého potenciálu (vážné chvíle nepůsobily dostatečně seriózně, neseriózní momenty někdy působily nevkusně).

Také občas kvůli špatné artikulaci herců nebo až moc hlasité hudbě nebylo rozumět replikám.

Zajímavé představení s dobrými nápady. Mísení různých tónů vyprávění překvapivě funguje. Ocenila bych větší zaměření na Antigonu a její psychologii, motivace. Velké zaměření na její rodinu chápu, přeci jen jde o představení pro děti, a tudíž je nutné vysvětlit celé pozadí, ale divák z představení odchází s  většími dojmy z podružných, komediálně zpracovaných charakterů, a to je z mého pohledu celkem škoda.

Rozhodně stojí za vidění. Je na co se dívat, je radost se dívat, a navíc je o čem přemýšlet (napříč věkovými kategoriemi).

Generálka. Soudobé pojetí. Vhodné pro školy. Taky tam jedna třída celá byla. Nevypadali, že by se nudili. Pro menší akční výstupy se sekáním zeleniny, ukecaným Cháronem a rytmizovanou rvačkou dvou bratrů a pro větší současné dialogy na téma občanská politika země. Živá hudba naprosto úchvatná a ten historický zpěv! Myslela jsem, že zaktualizovat Antigonu více nejde, ale zase jsem se mýlila. A ještě jsem si zopakovala celý děj řecké tragédie od Oidipa po vládu Kreonta. A pro pokročilé ještě originální text Sofoklovy hry. Sláva řecké divadelní škole! Za mne dobrá, já chci ještě!!

Svěží jako ledový salát, ostré jako nůž šéfkuchaře a planoucí jako flambované palačinky. Jen kdyby nebylo těch pragmatických politických rozhodnutí, na jejichž konci jsou stejně mrtví a občanská válka... Kreón/P. Reif to má v paži, Haimón / M. Hajn kličkuje mezi otcem, Antigonou a matkou a Antigona/ J. Piktorová nesnáší svůj život, situaci ve které se ocitla i sebe sama. Takže tohle asi nedopadne dobře, ale ještě je tu zásvětí s borcem Oidipem v čele a pilným, ale užvaněným Chárónem...

Moderní zinscenování starořeckého dramatu, které vlastně nepřináší nic nového. Dění na jevišti jsem většinu času vnímala spíše pozitivně, ale nijak mne nepoznamenalo. Střídání divokých scén s klidnějšími, melancholičtějšími dle mého názoru moc nefungovalo, akorát se navzájem oslabovaly jejich atmosféry a následně nedosahovaly svého potenciálu (vážné chvíle nepůsobily dostatečně seriózně, neseriózní momenty někdy působily nevkusně).

Také občas kvůli špatné artikulaci herců nebo až moc hlasité hudbě nebylo rozumět replikám.

Zajímavé představení s dobrými nápady. Mísení různých tónů vyprávění překvapivě funguje. Ocenila bych větší zaměření na Antigonu a její psychologii, motivace. Velké zaměření na její rodinu chápu, přeci jen jde o představení pro děti, a tudíž je nutné vysvětlit celé pozadí, ale divák z představení odchází s  většími dojmy z podružných, komediálně zpracovaných charakterů, a to je z mého pohledu celkem škoda.

Rozhodně stojí za vidění. Je na co se dívat, je radost se dívat, a navíc je o čem přemýšlet (napříč věkovými kategoriemi).

Generálka. Soudobé pojetí. Vhodné pro školy. Taky tam jedna třída celá byla. Nevypadali, že by se nudili. Pro menší akční výstupy se sekáním zeleniny, ukecaným Cháronem a rytmizovanou rvačkou dvou bratrů a pro větší současné dialogy na téma občanská politika země. Živá hudba naprosto úchvatná a ten historický zpěv! Myslela jsem, že zaktualizovat Antigonu více nejde, ale zase jsem se mýlila. A ještě jsem si zopakovala celý děj řecké tragédie od Oidipa po vládu Kreonta. A pro pokročilé ještě originální text Sofoklovy hry. Sláva řecké divadelní škole! Za mne dobrá, já chci ještě!!

Svěží jako ledový salát, ostré jako nůž šéfkuchaře a planoucí jako flambované palačinky. Jen kdyby nebylo těch pragmatických politických rozhodnutí, na jejichž konci jsou stejně mrtví a občanská válka... Kreón/P. Reif to má v paži, Haimón / M. Hajn kličkuje mezi otcem, Antigonou a matkou a Antigona/ J. Piktorová nesnáší svůj život, situaci ve které se ocitla i sebe sama. Takže tohle asi nedopadne dobře, ale ještě je tu zásvětí s borcem Oidipem v čele a pilným, ale užvaněným Chárónem...

Svěží jako ledový salát, ostré jako nůž šéfkuchaře a planoucí jako flambované palačinky. Jen kdyby nebylo těch pragmatických politických rozhodnutí, na jejichž konci jsou stejně mrtví a občanská válka... Kreón/P. Reif to má v paži, Haimón / M. Hajn kličkuje mezi otcem, Antigonou a matkou a Antigona/ J. Piktorová nesnáší svůj život, situaci ve které se ocitla i sebe sama. Takže tohle asi nedopadne dobře, ale ještě je tu zásvětí s borcem Oidipem v čele a pilným, ale užvaněným Chárónem...

Rozhodně stojí za vidění. Je na co se dívat, je radost se dívat, a navíc je o čem přemýšlet (napříč věkovými kategoriemi).

Zajímavé představení s dobrými nápady. Mísení různých tónů vyprávění překvapivě funguje. Ocenila bych větší zaměření na Antigonu a její psychologii, motivace. Velké zaměření na její rodinu chápu, přeci jen jde o představení pro děti, a tudíž je nutné vysvětlit celé pozadí, ale divák z představení odchází s  většími dojmy z podružných, komediálně zpracovaných charakterů, a to je z mého pohledu celkem škoda.

Generálka. Soudobé pojetí. Vhodné pro školy. Taky tam jedna třída celá byla. Nevypadali, že by se nudili. Pro menší akční výstupy se sekáním zeleniny, ukecaným Cháronem a rytmizovanou rvačkou dvou bratrů a pro větší současné dialogy na téma občanská politika země. Živá hudba naprosto úchvatná a ten historický zpěv! Myslela jsem, že zaktualizovat Antigonu více nejde, ale zase jsem se mýlila. A ještě jsem si zopakovala celý děj řecké tragédie od Oidipa po vládu Kreonta. A pro pokročilé ještě originální text Sofoklovy hry. Sláva řecké divadelní škole! Za mne dobrá, já chci ještě!!

Moderní zinscenování starořeckého dramatu, které vlastně nepřináší nic nového. Dění na jevišti jsem většinu času vnímala spíše pozitivně, ale nijak mne nepoznamenalo. Střídání divokých scén s klidnějšími, melancholičtějšími dle mého názoru moc nefungovalo, akorát se navzájem oslabovaly jejich atmosféry a následně nedosahovaly svého potenciálu (vážné chvíle nepůsobily dostatečně seriózně, neseriózní momenty někdy působily nevkusně).

Také občas kvůli špatné artikulaci herců nebo až moc hlasité hudbě nebylo rozumět replikám.