Sylva

Láska navzdory zažitým konvencím, nepřinášející ani tolik radost, jako spíš trápení a zmar. Z inscenace úplně dýchá vesnice, folklor, dobovost, a celé je to vlastně krásně tématické tak, jak jsem u pana režiséra Františáka zvyklý a jak to mám rád. Na relativně malém prostoru a s minimem kulis vše funguje přesně, jak má, a je to natolik silné, že mě to dokázalo zasáhnout. Snad jen ke konci už jsem měl pocit, že je to trochu delší, ale to je jediná výtka k jinak dokonalé dramatizaci Vesnického románu. Chválím herecké výkony nejen ústřední čtveřice (Sylva, statkářka, Antoš, jeho matka), ale i celého osazenstva. Skvělé! /21.3.2023 - derniéra/

Milé překvapení za které jsem neskonale ráda, tohle bylo výborné! Herci měli co hrát a vzali výzvu za sobě vlastní. Zvolený narativ a způsob provedení oživil Vesnický román do podoby blízké současnému divákovi.

Františák vytvořil poetické moderní drama s komixovými střihy. V hromadných scénách se díkybohu nehraje na psychologii, žádná situace nepřesáhne pětiminutovou stopáž, všechno hezky odsýpá, herci zbytečně netrpí, režie děj pořád pumpuje dopředu a přitom to všechno prostupuje takové to oblíbené vesnicko-realistické srdíčko.

Začátek a některé momenty sice poněkud rozpačité, nevyrovnané, ale zato druhá půlka velice působivá. Režisér skvěle pochopil a zprostředkoval jistou elementárnost, bazální sílu hodnot, vztahů a konfliktů Vesnického románu, herci pak v řadě chvil skvěle předávali zemitost, sukovitost znázorňovaného světa. Osobně jsem velkým příznivcem díla Karoliny Světlé a k Podještědí mám vřelý a blízký vztah, tedy jistě i to je jedním z důvodů, proč hodnotím tak vysoko (a činím to vědomě a rád).

Inscenace režiséra Martina Františáka voní dřevem a to se mi na nich líbí. Nicméně obsah hry mě tentokrát až tolik nenadchnul. Opravdu velký problém jsem měl s J.Hejret Vojtkovou. Přišlo mi že si je hlavně v první půli trochu nejistá a po celou dobu poměrně v křeči. Naopak mě zaujal Jan Jedlinský.

Sedm dostavníků Waldemara Matušky nás doprovází Vesnickým románem. Krajina pod Ještědem tvoří kulisu tragédii antických rozměrů. Jen by se měl Martin Františák rozhodnout, o čem se vlastně hraje. Dominantní téma hledám marně. Nabízely by se předsudky. Mravní pokrytectví. Ledacos. Jen se rozhodnout.
Herecky byl pro mě skvělý především Antoš Jana Jedlinského.
A jsem rád, že konec inscenace dává Sylvě a Antošovi naději. Slabou, ale přece.

Láska navzdory zažitým konvencím, nepřinášející ani tolik radost, jako spíš trápení a zmar. Z inscenace úplně dýchá vesnice, folklor, dobovost, a celé je to vlastně krásně tématické tak, jak jsem u pana režiséra Františáka zvyklý a jak to mám rád. Na relativně malém prostoru a s minimem kulis vše funguje přesně, jak má, a je to natolik silné, že mě to dokázalo zasáhnout. Snad jen ke konci už jsem měl pocit, že je to trochu delší, ale to je jediná výtka k jinak dokonalé dramatizaci Vesnického románu. Chválím herecké výkony nejen ústřední čtveřice (Sylva, statkářka, Antoš, jeho matka), ale i celého osazenstva. Skvělé! /21.3.2023 - derniéra/

Milé překvapení za které jsem neskonale ráda, tohle bylo výborné! Herci měli co hrát a vzali výzvu za sobě vlastní. Zvolený narativ a způsob provedení oživil Vesnický román do podoby blízké současnému divákovi.

Františák vytvořil poetické moderní drama s komixovými střihy. V hromadných scénách se díkybohu nehraje na psychologii, žádná situace nepřesáhne pětiminutovou stopáž, všechno hezky odsýpá, herci zbytečně netrpí, režie děj pořád pumpuje dopředu a přitom to všechno prostupuje takové to oblíbené vesnicko-realistické srdíčko.

Začátek a některé momenty sice poněkud rozpačité, nevyrovnané, ale zato druhá půlka velice působivá. Režisér skvěle pochopil a zprostředkoval jistou elementárnost, bazální sílu hodnot, vztahů a konfliktů Vesnického románu, herci pak v řadě chvil skvěle předávali zemitost, sukovitost znázorňovaného světa. Osobně jsem velkým příznivcem díla Karoliny Světlé a k Podještědí mám vřelý a blízký vztah, tedy jistě i to je jedním z důvodů, proč hodnotím tak vysoko (a činím to vědomě a rád).

Inscenace režiséra Martina Františáka voní dřevem a to se mi na nich líbí. Nicméně obsah hry mě tentokrát až tolik nenadchnul. Opravdu velký problém jsem měl s J.Hejret Vojtkovou. Přišlo mi že si je hlavně v první půli trochu nejistá a po celou dobu poměrně v křeči. Naopak mě zaujal Jan Jedlinský.

Sedm dostavníků Waldemara Matušky nás doprovází Vesnickým románem. Krajina pod Ještědem tvoří kulisu tragédii antických rozměrů. Jen by se měl Martin Františák rozhodnout, o čem se vlastně hraje. Dominantní téma hledám marně. Nabízely by se předsudky. Mravní pokrytectví. Ledacos. Jen se rozhodnout.
Herecky byl pro mě skvělý především Antoš Jana Jedlinského.
A jsem rád, že konec inscenace dává Sylvě a Antošovi naději. Slabou, ale přece.

Inscenace režiséra Martina Františáka voní dřevem a to se mi na nich líbí. Nicméně obsah hry mě tentokrát až tolik nenadchnul. Opravdu velký problém jsem měl s J.Hejret Vojtkovou. Přišlo mi že si je hlavně v první půli trochu nejistá a po celou dobu poměrně v křeči. Naopak mě zaujal Jan Jedlinský.

Sedm dostavníků Waldemara Matušky nás doprovází Vesnickým románem. Krajina pod Ještědem tvoří kulisu tragédii antických rozměrů. Jen by se měl Martin Františák rozhodnout, o čem se vlastně hraje. Dominantní téma hledám marně. Nabízely by se předsudky. Mravní pokrytectví. Ledacos. Jen se rozhodnout.
Herecky byl pro mě skvělý především Antoš Jana Jedlinského.
A jsem rád, že konec inscenace dává Sylvě a Antošovi naději. Slabou, ale přece.

Láska navzdory zažitým konvencím, nepřinášející ani tolik radost, jako spíš trápení a zmar. Z inscenace úplně dýchá vesnice, folklor, dobovost, a celé je to vlastně krásně tématické tak, jak jsem u pana režiséra Františáka zvyklý a jak to mám rád. Na relativně malém prostoru a s minimem kulis vše funguje přesně, jak má, a je to natolik silné, že mě to dokázalo zasáhnout. Snad jen ke konci už jsem měl pocit, že je to trochu delší, ale to je jediná výtka k jinak dokonalé dramatizaci Vesnického románu. Chválím herecké výkony nejen ústřední čtveřice (Sylva, statkářka, Antoš, jeho matka), ale i celého osazenstva. Skvělé! /21.3.2023 - derniéra/

Začátek a některé momenty sice poněkud rozpačité, nevyrovnané, ale zato druhá půlka velice působivá. Režisér skvěle pochopil a zprostředkoval jistou elementárnost, bazální sílu hodnot, vztahů a konfliktů Vesnického románu, herci pak v řadě chvil skvěle předávali zemitost, sukovitost znázorňovaného světa. Osobně jsem velkým příznivcem díla Karoliny Světlé a k Podještědí mám vřelý a blízký vztah, tedy jistě i to je jedním z důvodů, proč hodnotím tak vysoko (a činím to vědomě a rád).

Františák vytvořil poetické moderní drama s komixovými střihy. V hromadných scénách se díkybohu nehraje na psychologii, žádná situace nepřesáhne pětiminutovou stopáž, všechno hezky odsýpá, herci zbytečně netrpí, režie děj pořád pumpuje dopředu a přitom to všechno prostupuje takové to oblíbené vesnicko-realistické srdíčko.

Milé překvapení za které jsem neskonale ráda, tohle bylo výborné! Herci měli co hrát a vzali výzvu za sobě vlastní. Zvolený narativ a způsob provedení oživil Vesnický román do podoby blízké současnému divákovi.