Želary

65 % Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem divadelních adaptací prozaických děl, poněvadž výsledné inscenace v sobě stejně nezapřou literárnost a dění na jevišti často „šustí papírem“. S podobným problémem se potýkaly i liberecké Želary, jimž scházela dramatičnost. Dost možná by napomohlo, kdyby se dramatizace „zbavila“ ještě některých postav, čímž by inscenace získala na dynamičnosti. Nvotova verze Želar je v temporytmu značně rozkolísaná. Přesto téměř tříhodinová inscenace skýtá spoustu dobrých hereckých příležitostí pro téměř celý liberecký soubor. Tímto si nastudování Želar z dramaturgického hlediska své uvedení obhájilo.

75% Mozaika osudů spojených v konkrétní vesnici, která se ani nevyskytuje na mapě, probíhá v pomalejším tempu, náročném na diváckou pozornost i s ohledem na to, že se velká část dramatických situací odehrává mimo scénu a v synopsi má své místo často ještě před začátkem syžetu. Potěší ovšem silnou atmosférou, již společně s hudbou, výraznou zvukovou složkou i světelnou režií působivě dotváří i přidání vnitřních monologů postav vedle klasických dialogů. Dramatizace právě povídkové knihy Želary Květy Legátové navíc nabízí i široký prostor pro herecký soubor, který jej využívá a přináší divákům silný kolektivní výkon.