Tichý Tarzan (zcizené deníky fantoma erotické fotografie)

Inscenace Anny Petrželkové vyniká skvělou, intimní atmosférou a především neskutečnou Ivanou Hložkovou v titulní roli. Všechny ty ceny, které získala, jsou naprosto zasloužené. Velmi zajímaví jsou ale i ostatní herci a celkově se povedlo vytvořit svérázný obraz života jednoho podivínského fotografa, který zároveň vypovídá o době, ve které se příběh odehrává. 85%

75%. Inscenace vykresluje osobnost fotografa Miroslava Tichého, osobnosti svérázné, nezařaditelné, odlišující se. Náhled do jeho vlastního světa, který si nenechal vzít. Inscenace byla pozoruhodná především kvůli jedinečnému výkonu I. Hloužkové, která se do postavy Tichého dokonale vcítila. Herci kolem vytvořili herečce dobré zázemí. Vše ostatní mi ničím mimořádné nepřipadlo, možná by hereččin výkon šlo postavit i do lépe vystavěných obrazů s lepší sdělností. Ale režisérčina volba obsazení hlavní role byla sama o sobě tak dobrá, že to k působivosti celku vlastně stačilo.

75% K inscenaci a k suverénnímu výkonu I. Hloužkové po všech ostatních komentářích již netřeba nic dodávat.

Zase jeden mimořádný počin - přesně vystižený portrét podivína Miroslava Tichého snad ani nemohl dopadnout lépe. Duch doby, zachycený v jeho fotografiích, na jevišti ožívá v plné parádě, stejně jako problematická osobnost svérázného umělce. Ivana Hloužková je v roli Tichého skvělá.

74,99% Za roli Miroslava Tichého by měla Ivana Hloužková sesbírat tolik cen, kolik jich jen zvládne odvézt kamionem. Jinak ale inscenace výrazně koresponduje s tvorbou titulní postavy, což je sice důvod k potlesku celému tvůrčímu týmu, zároveň ale nutně výsledek staví do kategorie "není zdaleka pro každého".

Poetické obrazy o vlastně ne příliš poetickém umělci. Folklorní obrazy moravské vesnice bojující s kolektivazicací a kapitalismem. Červenka a Modráček. Výborný výkon Ivany Hloužkové.

Viděno 19.05. v divadle Archa.
Pozor, i přes hodnocení z kategorie "nutno vidět", tohle není "univerzální" divácký zážitek.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do hry ponořila. Některé použité prostředky, myslím, jsem ani nepochopila. Ale...to, co předvedla Ivana Hloužková, to bylo dechberoucí, úžasné, dokonalé, neopakovatelné. Vše ostatní v mé paměti ustupuje do pozadí a stejně tak i při sledování inscenace jsem najednou zjistila, že věnuji svou celou pozornost jen postavě Miroslava Tichého. Tleskám!

Ivana Hloužková posunula až (téměř) zbořila hranice hereckých možností! Její výkon neváhám označit jako absolutně geniální! Díky jí za to, že jsem měla možnost odprožít si naplno stominutovou návštěvu u pana Tichého. Byla jsem u něj v obýváku i s ním na plovárně a nepochybuji o tom!