Don Juan

Tuto činohru jsem si užil a může za to hlavně M. Stránský a J. Holík, kteří jsou sympatickou dvojicí a jejich vzájemná chemie je hlavním tahákem celého přestavení. Z původního díla zbylo jen málo a zmodernizování je něco co mi trochu vadilo a od čeho se bude z části odvíjet moje hodnocení. Společně s nevyužitou scénou a nezajímavými kostýmy to jsou hlavní zápory této činohry.

Pěkné!

Většina dnešních režisérů se snaží klasické divadelní hry co nejvíce přepracovat.V textu, přenesení děje do jiné doby, bizarní kostýmy anebo scéna, experimenty. Kolik diváků ví jak ty hry vypadají v původním klasickém provedení, jak to ten Moliére vlastně napsal? Nebo to už nikoho nezajímá? S čím mají mladší diváci srovnávat inovativní postupy dnešních režisérů,v tomto představeni konkrétně podivné ventilátory, dívky hrající nesmyslně na fagoty a podobně. Pochvalu zaslouží jen nápad se zpívanou rolí.

Don Juan je slavný bezbožník, sukničkář, požitkář, ale také člověk, který marně hledá hranice, bez kterých se nežije dobře. V roce 1665 se tahle kacířská hra dočkala 15 repríz a potom ji Ludvík XIV. zakázal. Znovu se na jeviště vrátila až v 19. století. Nic z toho, co tenkrát vadilo církvi, už dnes šokující není. Proč tedy hrát Dona Juana v roce 2016?
Důvodů je překvapivě víc než dost. Úprava Martina Čičváka, kterému stál jako dramaturg po boku Vladimír Čepek, je razantní. Z textu zbylo jen torzo, hodně bylo dopsáno, nebo významně změněno. Víc na blogu. :-) (více v článku na blogu)

Tuto činohru jsem si užil a může za to hlavně M. Stránský a J. Holík, kteří jsou sympatickou dvojicí a jejich vzájemná chemie je hlavním tahákem celého přestavení. Z původního díla zbylo jen málo a zmodernizování je něco co mi trochu vadilo a od čeho se bude z části odvíjet moje hodnocení. Společně s nevyužitou scénou a nezajímavými kostýmy to jsou hlavní zápory této činohry.

Pěkné!

Většina dnešních režisérů se snaží klasické divadelní hry co nejvíce přepracovat.V textu, přenesení děje do jiné doby, bizarní kostýmy anebo scéna, experimenty. Kolik diváků ví jak ty hry vypadají v původním klasickém provedení, jak to ten Moliére vlastně napsal? Nebo to už nikoho nezajímá? S čím mají mladší diváci srovnávat inovativní postupy dnešních režisérů,v tomto představeni konkrétně podivné ventilátory, dívky hrající nesmyslně na fagoty a podobně. Pochvalu zaslouží jen nápad se zpívanou rolí.

Don Juan je slavný bezbožník, sukničkář, požitkář, ale také člověk, který marně hledá hranice, bez kterých se nežije dobře. V roce 1665 se tahle kacířská hra dočkala 15 repríz a potom ji Ludvík XIV. zakázal. Znovu se na jeviště vrátila až v 19. století. Nic z toho, co tenkrát vadilo církvi, už dnes šokující není. Proč tedy hrát Dona Juana v roce 2016?
Důvodů je překvapivě víc než dost. Úprava Martina Čičváka, kterému stál jako dramaturg po boku Vladimír Čepek, je razantní. Z textu zbylo jen torzo, hodně bylo dopsáno, nebo významně změněno. Víc na blogu. :-) (více v článku na blogu)

Don Juan je slavný bezbožník, sukničkář, požitkář, ale také člověk, který marně hledá hranice, bez kterých se nežije dobře. V roce 1665 se tahle kacířská hra dočkala 15 repríz a potom ji Ludvík XIV. zakázal. Znovu se na jeviště vrátila až v 19. století. Nic z toho, co tenkrát vadilo církvi, už dnes šokující není. Proč tedy hrát Dona Juana v roce 2016?
Důvodů je překvapivě víc než dost. Úprava Martina Čičváka, kterému stál jako dramaturg po boku Vladimír Čepek, je razantní. Z textu zbylo jen torzo, hodně bylo dopsáno, nebo významně změněno. Víc na blogu. :-) (více v článku na blogu)

Většina dnešních režisérů se snaží klasické divadelní hry co nejvíce přepracovat.V textu, přenesení děje do jiné doby, bizarní kostýmy anebo scéna, experimenty. Kolik diváků ví jak ty hry vypadají v původním klasickém provedení, jak to ten Moliére vlastně napsal? Nebo to už nikoho nezajímá? S čím mají mladší diváci srovnávat inovativní postupy dnešních režisérů,v tomto představeni konkrétně podivné ventilátory, dívky hrající nesmyslně na fagoty a podobně. Pochvalu zaslouží jen nápad se zpívanou rolí.

Pěkné!

Tuto činohru jsem si užil a může za to hlavně M. Stránský a J. Holík, kteří jsou sympatickou dvojicí a jejich vzájemná chemie je hlavním tahákem celého přestavení. Z původního díla zbylo jen málo a zmodernizování je něco co mi trochu vadilo a od čeho se bude z části odvíjet moje hodnocení. Společně s nevyužitou scénou a nezajímavými kostýmy to jsou hlavní zápory této činohry.