Králičí nora

Na derniéru této inscenace jsem se dostal víceméně náhodou, a to nedlouho po zhlédnutí Yermy v MDP. Tyto dvě hry o zničující touze po dítěti a o překonávání bolesti z jeho ztráty se mi propojily v docela zajímavý a skličující oblouk. Králičí nora je zručně napsaná (ačkoli plyne tak trochu odnikud nikam), chytře a úsporně zrežírovaná a civilně zahraná. Zaujal mě zejména M. Stránský a J. Kubátová. Jinak musím říci, že malá scéna není pro činohru úplně nejšťastnější prostor, hodně zvuku a energie se nějak podivně ztrácí a musel jsem hodně napínat uši.

Dobře udělaná inscenace na vážné téma, která je místy odlehčená. Takže po jejím skončení nemá člověk pocit marnosti. Z herců byl výborný p. Martin Stránský, ale ani ostatní za ním příliš nezaostávali.

Silné a citlivé téma, umocněno komorním prostorem malého jeviště.
Zvláštní je, že inscenace začíná jako konverzačka a postupně odkrývá kumulující se problémy.
Herci tak dostávají zajímavý prostor ve velmi vypjatých situacích a dění na jevišti graduje. Svých postav se zmocnili výtečně, jde o herecky silnou inscenaci. J.Ondrušková je od začátku do konce velmi přesvědčivá a uvěřitelná. K.Kuchinková je jí tak trochu protipólem, její poloha je civilnější, působí rozvážně a uklidňujícím dojmem. Mile překvapil i M.Stránský, zejména v emočně vypjatých scénách.
Je to poctivá činoherní inscenace, která stojí za vidění.

Smutné téma, ale výborné představení i ve srovnání s filmem !!

Mám radost. Ne ze smutného příběhu, ale z poctivé inscenace. Přiznávám, že nemám srovnání s filmem, nicméně v plzeňské Králičí noře sedí světla, hudba, scéna, která nese řadu významů, kostýmy, všechno. Nejvíc mě těšila energie Kláry Kuchinkové. Přinášela optimismus, odstup, naději. Víc takových inscenací.

Na derniéru této inscenace jsem se dostal víceméně náhodou, a to nedlouho po zhlédnutí Yermy v MDP. Tyto dvě hry o zničující touze po dítěti a o překonávání bolesti z jeho ztráty se mi propojily v docela zajímavý a skličující oblouk. Králičí nora je zručně napsaná (ačkoli plyne tak trochu odnikud nikam), chytře a úsporně zrežírovaná a civilně zahraná. Zaujal mě zejména M. Stránský a J. Kubátová. Jinak musím říci, že malá scéna není pro činohru úplně nejšťastnější prostor, hodně zvuku a energie se nějak podivně ztrácí a musel jsem hodně napínat uši.

Dobře udělaná inscenace na vážné téma, která je místy odlehčená. Takže po jejím skončení nemá člověk pocit marnosti. Z herců byl výborný p. Martin Stránský, ale ani ostatní za ním příliš nezaostávali.

Silné a citlivé téma, umocněno komorním prostorem malého jeviště.
Zvláštní je, že inscenace začíná jako konverzačka a postupně odkrývá kumulující se problémy.
Herci tak dostávají zajímavý prostor ve velmi vypjatých situacích a dění na jevišti graduje. Svých postav se zmocnili výtečně, jde o herecky silnou inscenaci. J.Ondrušková je od začátku do konce velmi přesvědčivá a uvěřitelná. K.Kuchinková je jí tak trochu protipólem, její poloha je civilnější, působí rozvážně a uklidňujícím dojmem. Mile překvapil i M.Stránský, zejména v emočně vypjatých scénách.
Je to poctivá činoherní inscenace, která stojí za vidění.

Smutné téma, ale výborné představení i ve srovnání s filmem !!

Mám radost. Ne ze smutného příběhu, ale z poctivé inscenace. Přiznávám, že nemám srovnání s filmem, nicméně v plzeňské Králičí noře sedí světla, hudba, scéna, která nese řadu významů, kostýmy, všechno. Nejvíc mě těšila energie Kláry Kuchinkové. Přinášela optimismus, odstup, naději. Víc takových inscenací.

Silné a citlivé téma, umocněno komorním prostorem malého jeviště.
Zvláštní je, že inscenace začíná jako konverzačka a postupně odkrývá kumulující se problémy.
Herci tak dostávají zajímavý prostor ve velmi vypjatých situacích a dění na jevišti graduje. Svých postav se zmocnili výtečně, jde o herecky silnou inscenaci. J.Ondrušková je od začátku do konce velmi přesvědčivá a uvěřitelná. K.Kuchinková je jí tak trochu protipólem, její poloha je civilnější, působí rozvážně a uklidňujícím dojmem. Mile překvapil i M.Stránský, zejména v emočně vypjatých scénách.
Je to poctivá činoherní inscenace, která stojí za vidění.

Mám radost. Ne ze smutného příběhu, ale z poctivé inscenace. Přiznávám, že nemám srovnání s filmem, nicméně v plzeňské Králičí noře sedí světla, hudba, scéna, která nese řadu významů, kostýmy, všechno. Nejvíc mě těšila energie Kláry Kuchinkové. Přinášela optimismus, odstup, naději. Víc takových inscenací.

Na derniéru této inscenace jsem se dostal víceméně náhodou, a to nedlouho po zhlédnutí Yermy v MDP. Tyto dvě hry o zničující touze po dítěti a o překonávání bolesti z jeho ztráty se mi propojily v docela zajímavý a skličující oblouk. Králičí nora je zručně napsaná (ačkoli plyne tak trochu odnikud nikam), chytře a úsporně zrežírovaná a civilně zahraná. Zaujal mě zejména M. Stránský a J. Kubátová. Jinak musím říci, že malá scéna není pro činohru úplně nejšťastnější prostor, hodně zvuku a energie se nějak podivně ztrácí a musel jsem hodně napínat uši.

Smutné téma, ale výborné představení i ve srovnání s filmem !!

Dobře udělaná inscenace na vážné téma, která je místy odlehčená. Takže po jejím skončení nemá člověk pocit marnosti. Z herců byl výborný p. Martin Stránský, ale ani ostatní za ním příliš nezaostávali.