Maškaráda

S dílem Terryho Pratchetta nejsem seznámena, a tak hodnotím pouze činoherní představení, které je za mě velmi vydařené. Paní Kubátová je skvělá!

Měla bych výhrady k režii, třeba stařenka Oggová je k nepoznání nejen fyzicky, ale co už, režisér a maminka mají vždy pravdu. Jinak dobrá hudba, scéna i atmosféra. Kubátová se jako Esme patrně už narodila - tam bylo předem jasné, že v Plzni tuhle roli nikdo jiný hrát nemůže. Maléř jako Sardelli je výborný, obzvlášť v jeho závěrečném monologu o opeře a dlouhém umírání. Stejně tak potěšil Hruškovo Slimejš a Darnadyho Silver. Tihle tři prostě nezklamou a mile překvapil Greif, kterému Plíža moc sedl.
Sice na Táborského a Vondráčka v Dlouhé to nemá, ale i po srovnání musím říct, že plzeňská verze stojí za vidění.

Terry Pratchett hodnotil ztvárnění jeho her v divadle v Dlouhé velmi vysoko. Pravděpodobně to bylo tím, že režisérka byla s dílem autora seznámena. To se bohužel nedá říci o aktuálním uvedení na Nové scéně v Plzni. Postavy nedávají smysl, neodpovídají svému charakteru. Bábi Zlopočasná jak pevná žena neskutečného vnitřního řádu se tu projevuje jako vystrašená a překvapená. Stařence Oggové chybí šibalství a živočišnost. Hra bohužel nefunguje ani pro neznalce, který se většinu času nudí.

Kdyby Terry Prachett nebyl mrtev, musel by zemřít dnes.
Odešli jsme v polovině. A nebyli jsme sami.
Pochybuji, že režisér nebo kdokoli z ansámblu má o této látce minimální povědomost.
Zřejmě si někdo řekl: ´Lidi za to utrácejí peníze v  Praze, tak proč je nevoholit tady? Jsme přece lepší.´
Všechny ženy na jevišti neustále afektovaně ječely jak ve starých pohádkách od Trošky.
I absolutní nováček v tématu, jako je moje žena, by měl odcházet z divadla s pocitem: ´Možná to nebylo zrovna moje téma, ale určitě se přijdu ještě na něco podívat.´
Ale takhle ne, soudruhu Adame Doležale, takhle opravdu ne.

Bohužel zde došlo k nepochopení Zeměplochy, postavy nedávají smysl, odporují charakteru předlohy. Váhající Bábi Zlopočasná, velmi mladě působící Stařenka Oggová... Rychlé tempo hry ubírá na hravosti a humoru. Zeměplochu máme rádi, nudili jsme se.

Kdyby Terry Prachett nebyl mrtev, musel by zemřít dnes.
Odešli jsme v polovině. A nebyli jsme sami.
Pochybuji, že režisér nebo kdokoli z ansámblu má o této látce minimální povědomost.
Zřejmě si někdo řekl: ´Lidi za to utrácejí peníze v  Praze, tak proč je nevoholit tady? Jsme přece lepší.´
Všechny ženy na jevišti neustále afektovaně ječely jak ve starých pohádkách od Trošky.
I absolutní nováček v tématu, jako je moje žena, by měl odcházet z divadla s pocitem: ´Možná to nebylo zrovna moje téma, ale určitě se přijdu ještě na něco podívat.´
Ale takhle ne, soudruhu Adame Doležale, takhle opravdu ne.

S dílem Terryho Pratchetta nejsem seznámena, a tak hodnotím pouze činoherní představení, které je za mě velmi vydařené. Paní Kubátová je skvělá!

Měla bych výhrady k režii, třeba stařenka Oggová je k nepoznání nejen fyzicky, ale co už, režisér a maminka mají vždy pravdu. Jinak dobrá hudba, scéna i atmosféra. Kubátová se jako Esme patrně už narodila - tam bylo předem jasné, že v Plzni tuhle roli nikdo jiný hrát nemůže. Maléř jako Sardelli je výborný, obzvlášť v jeho závěrečném monologu o opeře a dlouhém umírání. Stejně tak potěšil Hruškovo Slimejš a Darnadyho Silver. Tihle tři prostě nezklamou a mile překvapil Greif, kterému Plíža moc sedl.
Sice na Táborského a Vondráčka v Dlouhé to nemá, ale i po srovnání musím říct, že plzeňská verze stojí za vidění.

Bohužel zde došlo k nepochopení Zeměplochy, postavy nedávají smysl, odporují charakteru předlohy. Váhající Bábi Zlopočasná, velmi mladě působící Stařenka Oggová... Rychlé tempo hry ubírá na hravosti a humoru. Zeměplochu máme rádi, nudili jsme se.

Terry Pratchett hodnotil ztvárnění jeho her v divadle v Dlouhé velmi vysoko. Pravděpodobně to bylo tím, že režisérka byla s dílem autora seznámena. To se bohužel nedá říci o aktuálním uvedení na Nové scéně v Plzni. Postavy nedávají smysl, neodpovídají svému charakteru. Bábi Zlopočasná jak pevná žena neskutečného vnitřního řádu se tu projevuje jako vystrašená a překvapená. Stařence Oggové chybí šibalství a živočišnost. Hra bohužel nefunguje ani pro neznalce, který se většinu času nudí.

Měla bych výhrady k režii, třeba stařenka Oggová je k nepoznání nejen fyzicky, ale co už, režisér a maminka mají vždy pravdu. Jinak dobrá hudba, scéna i atmosféra. Kubátová se jako Esme patrně už narodila - tam bylo předem jasné, že v Plzni tuhle roli nikdo jiný hrát nemůže. Maléř jako Sardelli je výborný, obzvlášť v jeho závěrečném monologu o opeře a dlouhém umírání. Stejně tak potěšil Hruškovo Slimejš a Darnadyho Silver. Tihle tři prostě nezklamou a mile překvapil Greif, kterému Plíža moc sedl.
Sice na Táborského a Vondráčka v Dlouhé to nemá, ale i po srovnání musím říct, že plzeňská verze stojí za vidění.

S dílem Terryho Pratchetta nejsem seznámena, a tak hodnotím pouze činoherní představení, které je za mě velmi vydařené. Paní Kubátová je skvělá!

Terry Pratchett hodnotil ztvárnění jeho her v divadle v Dlouhé velmi vysoko. Pravděpodobně to bylo tím, že režisérka byla s dílem autora seznámena. To se bohužel nedá říci o aktuálním uvedení na Nové scéně v Plzni. Postavy nedávají smysl, neodpovídají svému charakteru. Bábi Zlopočasná jak pevná žena neskutečného vnitřního řádu se tu projevuje jako vystrašená a překvapená. Stařence Oggové chybí šibalství a živočišnost. Hra bohužel nefunguje ani pro neznalce, který se většinu času nudí.

Bohužel zde došlo k nepochopení Zeměplochy, postavy nedávají smysl, odporují charakteru předlohy. Váhající Bábi Zlopočasná, velmi mladě působící Stařenka Oggová... Rychlé tempo hry ubírá na hravosti a humoru. Zeměplochu máme rádi, nudili jsme se.

Kdyby Terry Prachett nebyl mrtev, musel by zemřít dnes.
Odešli jsme v polovině. A nebyli jsme sami.
Pochybuji, že režisér nebo kdokoli z ansámblu má o této látce minimální povědomost.
Zřejmě si někdo řekl: ´Lidi za to utrácejí peníze v  Praze, tak proč je nevoholit tady? Jsme přece lepší.´
Všechny ženy na jevišti neustále afektovaně ječely jak ve starých pohádkách od Trošky.
I absolutní nováček v tématu, jako je moje žena, by měl odcházet z divadla s pocitem: ´Možná to nebylo zrovna moje téma, ale určitě se přijdu ještě na něco podívat.´
Ale takhle ne, soudruhu Adame Doležale, takhle opravdu ne.