Neapolská choroba

Zde se není čeho chytit. Scéna, režie i kostýmy jsou na úrovni nejhorších vesnických ochotníků. Hra byla za normalizace považovaná za tepání komunistické reality na hranici zákazu cenzurou. Dnes se tam ta satira těžko hledá a není jasné, zda je celý fantaskní, hodně surrealistický text naprosto nesmyslný, nebo zda se jeho smysl ztratil v plzeňské inscenaci.

Nepamatuji, kdy jsme naposledy odešli z představení o přestávce ! Vydržíme hodně, tentokrát jen do přestávky !! 20 % poděkování hercům, máme je rádi a o přestávce odejít nemohou !! !!

Dost absurdní hra Karla Steigerwalda byla napsána už v době totalitní, kdy mohla být považována za velmi odvážnou. I dnes se v ní dá najít dost aktuálních momentů-varování před globálními hrozbami, vážně nemocný státník a podivné figurky kolem něj... Že to bude tak mrazivě aktuální, netušili tvůrci asi ještě ani při plzeňské premiéře. Pro diváka je to nesnadné-není tu jediná sympatická postava a autorův pesimismus je bezbřehý. Největším problémem je asi to, že by to měla být groteska, ale úlevný smích se nedostavuje. Pochvala za scénu a hudbu, jinak spíš rozpaky.

Skvělá inscenace, která pojednává o několika tématech najednou. Úchvatná scéna "Žižkova koně", která dodá pohybem celé inscenaci rozměr "většího prostoru". Excelentní výkon všech představitelů, od něžné postavy Laury, přes expresivního záporáka Wernera, až po komicky tragickou postavu Komořího, v podání skvělého P. Pavlovského. Hudební motivy doladí emoce mluveného slova a za zmínku stojí "chamraď", která dodává svojí přítomností (a až komickou úslužností) na vážnosti postavy Komořího. Zkrátka - herecké výkony, scéna, kostýmy, hudba, režie... Vše je tak, jak má být. Těším se opět do DJKT.

Skvělá inscenace, která pojednává o několika tématech najednou. Úchvatná scéna "Žižkova koně", která dodá pohybem celé inscenaci rozměr "většího prostoru". Excelentní výkon všech představitelů, od něžné postavy Laury, přes expresivního záporáka Wernera, až po komicky tragickou postavu Komořího, v podání skvělého P. Pavlovského. Hudební motivy doladí emoce mluveného slova a za zmínku stojí "chamraď", která dodává svojí přítomností (a až komickou úslužností) na vážnosti postavy Komořího. Zkrátka - herecké výkony, scéna, kostýmy, hudba, režie... Vše je tak, jak má být. Těším se opět do DJKT.

Zde se není čeho chytit. Scéna, režie i kostýmy jsou na úrovni nejhorších vesnických ochotníků. Hra byla za normalizace považovaná za tepání komunistické reality na hranici zákazu cenzurou. Dnes se tam ta satira těžko hledá a není jasné, zda je celý fantaskní, hodně surrealistický text naprosto nesmyslný, nebo zda se jeho smysl ztratil v plzeňské inscenaci.

Nepamatuji, kdy jsme naposledy odešli z představení o přestávce ! Vydržíme hodně, tentokrát jen do přestávky !! 20 % poděkování hercům, máme je rádi a o přestávce odejít nemohou !! !!

Dost absurdní hra Karla Steigerwalda byla napsána už v době totalitní, kdy mohla být považována za velmi odvážnou. I dnes se v ní dá najít dost aktuálních momentů-varování před globálními hrozbami, vážně nemocný státník a podivné figurky kolem něj... Že to bude tak mrazivě aktuální, netušili tvůrci asi ještě ani při plzeňské premiéře. Pro diváka je to nesnadné-není tu jediná sympatická postava a autorův pesimismus je bezbřehý. Největším problémem je asi to, že by to měla být groteska, ale úlevný smích se nedostavuje. Pochvala za scénu a hudbu, jinak spíš rozpaky.

Zde se není čeho chytit. Scéna, režie i kostýmy jsou na úrovni nejhorších vesnických ochotníků. Hra byla za normalizace považovaná za tepání komunistické reality na hranici zákazu cenzurou. Dnes se tam ta satira těžko hledá a není jasné, zda je celý fantaskní, hodně surrealistický text naprosto nesmyslný, nebo zda se jeho smysl ztratil v plzeňské inscenaci.

Nepamatuji, kdy jsme naposledy odešli z představení o přestávce ! Vydržíme hodně, tentokrát jen do přestávky !! 20 % poděkování hercům, máme je rádi a o přestávce odejít nemohou !! !!

Dost absurdní hra Karla Steigerwalda byla napsána už v době totalitní, kdy mohla být považována za velmi odvážnou. I dnes se v ní dá najít dost aktuálních momentů-varování před globálními hrozbami, vážně nemocný státník a podivné figurky kolem něj... Že to bude tak mrazivě aktuální, netušili tvůrci asi ještě ani při plzeňské premiéře. Pro diváka je to nesnadné-není tu jediná sympatická postava a autorův pesimismus je bezbřehý. Největším problémem je asi to, že by to měla být groteska, ale úlevný smích se nedostavuje. Pochvala za scénu a hudbu, jinak spíš rozpaky.

Skvělá inscenace, která pojednává o několika tématech najednou. Úchvatná scéna "Žižkova koně", která dodá pohybem celé inscenaci rozměr "většího prostoru". Excelentní výkon všech představitelů, od něžné postavy Laury, přes expresivního záporáka Wernera, až po komicky tragickou postavu Komořího, v podání skvělého P. Pavlovského. Hudební motivy doladí emoce mluveného slova a za zmínku stojí "chamraď", která dodává svojí přítomností (a až komickou úslužností) na vážnosti postavy Komořího. Zkrátka - herecké výkony, scéna, kostýmy, hudba, režie... Vše je tak, jak má být. Těším se opět do DJKT.