hladní vodina: Rusalka

Osobní zkušenost D. Špinar s transgender problematikou dodala inscenaci autentické, specifické emoce a pocity. Interaktivnější úvod vhodně a nenásilně publikum připravil, na repríze navíc svým pohledem přispěla přítomná aktivistka L. Králová. Následná paralela s motivy Kvapilova libreta k proslulé Dvořákově opeře může budit dojem „kdo hledá, najde“, uměleji působící závěrečný zvrat má však přes určitou překombinovanost opodstatnění. Inscenace experimentuje s formou, koláž není sourodá, obsah ale může leckoho obohatit. K nejsilnějším místům patří výstup Kněžny s výraznou Z. Onufrákovou, jíž se dostalo barvitější příležitosti než jejím kolegům.

Inscenaci beru i jako určitou zpověď Daniely Špinar a také další rozšíření tématiky transgender. V tomto směru to má rozhodně svůj význam. Po divadelní stránce vnímám nejvíce pozitivně výborné audiovizuální zpracování pasáží z Rusalky. Výtečná práce s mikrofony, světly a hudbou, jenž přináší opravdu působivé momenty. Samotné následné transgender téma mi tam přišlo ale až příliš vložené na sílu a byť je to samozřejmě o něm a má tam svůj smysl, tak to na mě nepůsobilo nějak uvěřitelně. Nicméně musím ještě ocenit moc pěkný pozitivní závěr. Ten se rozhodně povedl. A též potlesk pro všechny aktéry, zvláště pak Z. Onufrákovou. 65%

Transgender problematiku nejprve krátce přiblíží divákům seznamovací interaktivní úvodní část. Samotný děj hry je pak atraktivní spíše pro ilustraci toho, jak uvažovala, a co trápilo Danielu Špinar v době dospívání a mládí, a jak se k tomu režijně staví současnou optikou, tady a teď. Námět Rusalky zrcadlí osamocenou duši člověka s pochybnostmi o svém pravém já, která bludně tápe světem ostatních lidí a opodstatněně se v něm cítí nesvá, stejně jako ve svém těle. Touha po proměně zde rezonuje velmi intenzivně. Herecky interpretačně koncentrovanému trojlístku dominuje odzbrojující Zuzana Onufráková, která celé inscenaci dodává šmrncovní esprit.