Generálka

55%. Jiří Hubač napsal kdysi roli pro Jiřinu Bohdalovou, která si ji po prvním provedení v Divadle na Vinohradech zahrála v televizi a nyní se k ní (v úpravě přizpůsobené jejímu věku) vrátila potřetí. Pokročilejší věk herečky je sice znát, ale stále na svůj úkol stačí. Svým zlozvykům se R. Holub sice téměř vyhnul, ale pro herečku by se jistě našel vhodnější partner. Zábava na solidní úrovni a pohled na oblíbenou Bohdalku může diváka potěšit, nejedná se však o plnohodnotný návrat ke „klenotu“, ale spíše o pouhý odlesk.

Hra sama o sobě je dosti prostoduchou moralitkou bez pořádného děje, což inscenaci hodně ubírá na možné působivosti. Balašova režie je už tradičně neslaná nemastná, z letargie mě vytrhl jen vtip se Slavkovem. A Jiřina Bohdalová bohužel začíná hodně ztrácet hlas, i když energie má stále na rozdávání.

75% Návrat J. Bohdalové k této hře (s logickými úpravami, kdy se ze synů stali vnuci apod.), kterou jí kdysi přímo na tělo napsal J. Hubač, považuji za šťastný nápad. Herečka dokazuje, že ani ve svých letech neztratila nic ze svého espritu, profesionálního nasazení a s citem pro míru modeluje postavu Josefíny ve všech jejích různorodých polohách. Je také dost možné, že R. Holub, jenž je zde Bohdalové rovnocenným partnerem, našel v R. Balašovi svého režiséra. Po čase jsem ho tak mohl zase spatřit v roli, kterou se nesnažil karikovat a přehrávat. Na Jezerce vznikla velmi dobrá inscenace.

75 %. Už jen pro možnost za a) obdivně divácky smeknout před neuvěřitelným gejzírem neutuchající energie Jiřiny Bohdalové, za b) přesvědčit se, že když režie ví, jak na něj, zvládne Radek Holub podat roli bez nemístného rádoby komického přehrávání a za c) prožít si příběh přiměřeně kořeněný pochopením pro lidské slabosti a dojemnými okamžiky, stojí návštěva této inscenace zkrátka za to.