Hašler...

Nevím, zda se inscenace nedočkala úprav, ale repríza po několika měsících uvádění se mi nejevila tolik nepovedená jako většině redakce. „Estrádní“ rámec Kohoutovy hry nebyl vysloveně násilný a občas přinášel zajímavé asociace. Problém byl spíše v nedomyšlené koncepci a nedotažené realizaci. Autorovy nápady se často ztrácely, inscenace působila neživě. Chvílemi bezradný P. Rychlý se snažil a jednoznačně špatný dojem neudělal. Zato nepřirozené K. Brožové se nedalo věřit skoro ani slovo. Interpretace písní průměrná. Bylo smutné sledovat, že nenáročnému publiku stačí ke spokojenosti tak málo...

Přiznávám (si), že nepatřím do cílové skupiny této inscenace, s tím jsem, ostatně, před návštěvou i počítala.. Výsledek má očekávání bohužel předčil. Převládala těžkopádnost, prvoplánovost, lacinost otřepaného jevištního humoru.. :/ Světlejších míst, kdy by se dalo hovořit alespoň o elementární míře vkusu, opravdu nebylo mnoho.

viz komentář Jiřího Landy a blog

Tak tady přestává veškerá sranda! Jsem si vědom, kolik výborných her P. Kohout napsal a co vše udělal pro českou kulturu, nicméně při vší úctě k němu - hra Hašler... neměla spatřit světlo světa. Tohle nemůže přece brát nikdo vážně - wikipediový náčrt osobnosti Hašlera okořeněný neskutečně kýčovitou a zejména těžkopádnou režií T. Töpfera zabalený v hávu několika klasických songů známého písničkáře v trapné choreografii. Vybledlé herecké výkony souzní s kvalitou fotografií v divadelním programu. Při pohledu na jeviště, kde se kupí trapnosti navíc kořeněné sentimentem a patosem, smutno mi bylo.

Nelze říct, že bych se vůbec nebavil. Ty jeho písničky mají přeci jen něco do sebe a špatně se neposlouchají. K tomu se člověk dozví něco více o osobnosti Karla Hašlera, který si to svým životem zcela jistě zasloužil. Otázka spíše je zda zrovna touto formou. Zda to nemohlo být o něco důstojnější a méně kýčovité. Připadal jsem si tak trochu jako na nějakém okresním přeboru, než v první lize, kam toto divadlo patří. Nicméně třeba přiznat, že určitě nejsem správná cílová skupina této hry. Své diváky si bezesporu najde, o čemž svědčí závěrečná "standing ovation" a hromadný zpěv "té naší písničky".