PRAHA
aktuální festivalyDivadlo na Vinohradech [Studiová scéna]
Antonín Přidal
Pěnkava s Loutnou
Premiéra: 9.9.2020 | 1:00x
Dramaturgie: Jan Vedral. Scéna: Pavel Kodeda. Kostýmy: Kristina Záveská-Nováková. Hudba: Darek Král. Pohybová spolupráce: Petra Parvoničová. Režie: Kateřina Dušková.
Poslední uvedení: červen 2022.
Poslední uvedení: červen 2022.
Komorní drama. Obraz napínavého souboje lidské tvořivosti a naděje s temnou a rezignovanou částí lidské duše. Je noc, cesta se ztratila ve vzrostlém lese, každý krok je nejistý, východisko z bloudění není vidět, jen z dálky sem zaznívá ozvěna kostelních zvonů zvoucích ke slavnosti. Dvě hladové potulné zpěvačky, které na tuto slavnost míří nabídnout svůj kumšt, sní o městě, teple, jídle a lásce, ale jen zmateně klopýtají a padají do děr po vyvrácených kořenech. Narazí na podivné stavení, ve kterém žije prastará osoba. Nabídne jim útulek, pokud jí ovšem dokážou zaujmout příběhem, který ještě nezná. Ukazuje se, že veškerý kumšt obou komediantek si málem vyláme zuby na znalém a vše negujícím postoji této chtonické stařeny...
inscenace již byla stažena z repertoáru
Hodnocení (7)
HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer 70 %
17.12.2021 | 2013 hodnocení
+ souhlasím
Souhlasím s komentářem H. Grégrové. Lyrická hra není pro inscenování jednoduchá a režisérka K. Dušková našla s herečkami klíč, jak ji pro publikum oživit a zpřístupnit. Jednotlivé složky (scéna, kostýmy, řešení prostoru, hudba, pohyb) na sebe správně navazují. Zážitek pro potěchu ducha.
Helena Grégrová 70 %
29.11.2021 | 1665 hodnocení
+ souhlasím
75 %. Jsem ráda, že mé první setkání s aktovkou Antonína Přidala, do které promítl svoji náladu z politickospolečenského klimatu sedmdesátých let, proběhlo právě prostřednictvím této inscenace, která vyznění výsostně poetického textu s komorní atmosférou jde velmi zdařile naproti a posiluje jeho nadčasovost. Díky empatické režijní i herecké interpretaci zde promlouvá s přiměřenou naléhavostí odvěký boj mezi životní negací, rezignací, skepsí, nedůvěrou a odhodláním, odpuštěním, nadějí i vírou, že navzdory momentálním nástrahám a překážkám má smysl se nevzdávat a jít dál.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Hana.kubikova 70 %
3.6.2022 | 51 hodnocení
+ souhlasím
Docela mě to překvapilo, taneční a výrazové představení právě tady? Ale bylo to dobré, skvělá Antonie Talacková a i Regina Rázlová vypadá v 74 letech výborně. První setkání s Antonínem Přidalem na scéně.
J.S. 70 %
20.2.2022 | 148 hodnocení
+ souhlasím
Přidalův dramatický text pracuje s žánrem středověké dialogické pověsti a pohrává si s motivem rozmlouvání se "smrtí". Samotná inscenace je spíše než dramatem scénickou básní založenou na vhodné kombinaci slova a pohybu. Pohybová složka s zdařila, bez ní by byl Přidalův text v jevištní podobě nerealizovatelný. Text je silně existenciálně motivovaný - v náznacích dává nahlédnout do tří etap lidského (ženského) života. Účinnost inscenace umocňují výkony představitelek všech tří postav.
Studený Čumáček 70 %
12.1.2022 | 409 hodnocení
+ souhlasím
75%
Výrazně stylizovaná a pohybem rytmizovaná několikavrstvá inscenace, a to má jen lehýnce přes hodinu. Dámy úžasné...s prvními známkami uvadajícího života i ženství bojující Loutna / A. Talacková, ještě naivní optimistická Pěnkava / J. Kotrbatá i vše negující a ničící stařena bez jména/ R. Rázlová. Baví mě možnost vykládat hru jako souhrnný obraz života ženy (panna, matka, stařena/smrt) nebo to, jak vnímáme naději. Naděje totiž nutně nemusí být záře ohně v temné noci, může to být i víra, že to, co slyšíme v oné temné noci, nejsou vlci, ale zvony z města.
Výrazně stylizovaná a pohybem rytmizovaná několikavrstvá inscenace, a to má jen lehýnce přes hodinu. Dámy úžasné...s prvními známkami uvadajícího života i ženství bojující Loutna / A. Talacková, ještě naivní optimistická Pěnkava / J. Kotrbatá i vše negující a ničící stařena bez jména/ R. Rázlová. Baví mě možnost vykládat hru jako souhrnný obraz života ženy (panna, matka, stařena/smrt) nebo to, jak vnímáme naději. Naděje totiž nutně nemusí být záře ohně v temné noci, může to být i víra, že to, co slyšíme v oné temné noci, nejsou vlci, ale zvony z města.
Vladimír10 90 %
6.12.2021 | 623 hodnocení
+ souhlasím
Tvůrčí tým v čele s K. Duškovou inscenoval Přidalův text se zjevným důrazem na symbiózu slova, hudby a pohybu. Na tyto prvky se pak divák může zaměřit především díky náznakové scéně či neokázalým kostýmům, které neodvádějí jeho pozornost nepatřičným směrem. Třešničkou na dortu jsou ale výjimečné výkony všech tří zúčastněných hereček, díky nimž lze návštěvu tohoto představení označit za dechberoucí divadelní zážitek. Vyzdvihnout si však zaslouží zejména A. Talacková, která nejenže bravurně zvládla složitou choreografii, ale dokázala emoce své postavy velmi dobře přenést i na přítomné publikum.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
