Ulity

Komorní hra inscenovaná ve studiové scéně rozehrává příběhy jedinců toužících po lásce a jejich vypořádání se s životem. Hra ze současnosti pobaví, i když zdá se mi, že skončila tak nějak náhle.

Hlavním tématem je izolace a samota mladých lidí. Hra mě však nedokázala tak vtáhnout do děje, přestože po herecké stránce nemám žádné výhrady . Možná představení ublížila kratší délka, nestačila tolik vykreslit jednotlivé charaktery postav.

Ze záznamu

Ulity mají docela všední text i zápletku, neurazí, nenadchnou, ale zase umí hezky zpříjemnit večer. Jediné, co mi vadilo, bylo přiznané slézání z vozíku v předělových scénách. Nutilo mě to Tereze Císařové nevěřit její roli. Výborný byl Viktor Javořík! V roli kluka, který přišel o nohu byl vtipný a tragický zároveň.

Myšlenka dobrá, ale bohužel ne tak silně provedená, jak jsem čekala. Opravdu se jednalo o poměrně banální, neoriginálně pojaté dějové linky, které i na takto krátký formát příliš nosné nejsou. Nepomáhá ani nepříliš působivá scénografie. Na druhou stranu je nutno ocenit velmi vysoké herecké výkony úplně všech představitelů.

Přehlídka pokroucených charakterů byla takřka nekonečná, sympatický mi nebyl vlastně nikdo, což není možné svést na výkony herců, protože ty byly vesměs velmi kvalitní (vyzdvihl bych hlavně Viktora Javoříka a Marka Lamboru). Jestli na nás takhle působí a tlačí doba a okolnosti, tak je to skutečně velmi smutné. Osobně bych vše tak černě neviděl, hra působila až přehnaně depresivně a neuvěřitelně. K pozitivnějšímu zážitku bohužel nepřispělo ani nesnesitelné vedro v poslední řadě studiové scény.

55 %
To byl ale divnej díl Ulice...nebo že by udělali nově Samotáře, teda jako Samotáři 2? Ale taky dost divný, a žehlit se u toho nedá...
Ne, dost srandy. Originality to má, že by se dala vážit na lékárnických vahách, námět zpracovali už x-krát jinde a malinko jinak, občas to šustí papírem a dalo by se to rozcupovat na cucky. Brání mi v tom ale slušné herecké výkony ansámblu, vyniká především depresivní Tereza Terberová (Radka), trapně bodře pozitivní Marek Lambora (Marek), společensky nešikovný Viktor Javořík (Ota) a pár-nepár Ondřej Kraus (František) a Jana Kotrbatá (Hanka)

Představení se mi velice líbilo a zapůsobilo na mě. Reflektuje vztahy v současné přetechnizované době, kdy můžeme partnera vyměnit stiskem jednoho tlačítka.

Super, pěkně to odsýpalo a hlavně bavilo. Tereza Terberová skvělá jako všichni ostatní mladí herci.

Několik typově odlišných mladých lidí prožívá životní prázdnotu a hledá pro sebe nový smysl. Souhlasím s názorem, že poněkud seriálový námět (vzájemně propletené vztahy a rozchody) se šťastně potkal s inscenačním týmem, který ho dokázal pozvednout do podoby silného a působivého tvaru. Pochvalu zaslouží kvalitní dramaturgie, scénografie i režie. Navíc skupině mladých herců jejich postavy a charakter představení vyslovení sedí. Vyzdvihnout je třeba V. Javoříka a T. Terberovou za jejich přesné studie hendikepovaných osob.

Zajímavé téma podpořené kvalitními herci, a přesto mám pocit promarněného potenciálu. Za celou dobu mi inscenace neumožnila proniknout pod povrch postav, sžít se s nimi, chápat je. Měl jsem pocit, jako bych koukal na několik sezón TV seriálu zhuštěných do jednoho speciálního 90minutového dílu shrnujícího vše podstatné. Kde jsou emoce? Kde je život? Tady je jen prázdnota. Ale i přesto nelituji, že jsem hru viděl, rád jsem své oblíbené herce poznal i takto zblízka. A abych jen nekritizoval, tak ono to docela příjemně a rychle uteklo. Ale jen jsem asi prostě čekal víc. /19.5.2018/

repríza 19.5.2018

Mé první setkání se Studiovou scénou DnV. Téma hry mi sedlo, našla jsem se v něm. Jednoduché, přesto funkční kulisy a dobré herecké obsazení. Je zajímavé pozorovat, jak se změní poloha herce v tomto komorním prostoru oproti velkému jevišti. Nejvíce mě bavila dějová linka Z. Vejvodové a M. Lambory, V. Javořík se věrně vtělil do role. Autorka trefně vystihla dnešní dobu, která je přesycená možnostmi, ale my neumíme být šťastní a přežíváme každý ve své ulitě. Ale co je to vlastně štěstí?

Premiéra.

Komorní hra inscenovaná ve studiové scéně rozehrává příběhy jedinců toužících po lásce a jejich vypořádání se s životem. Hra ze současnosti pobaví, i když zdá se mi, že skončila tak nějak náhle.

Hlavním tématem je izolace a samota mladých lidí. Hra mě však nedokázala tak vtáhnout do děje, přestože po herecké stránce nemám žádné výhrady . Možná představení ublížila kratší délka, nestačila tolik vykreslit jednotlivé charaktery postav.

Ze záznamu

Ulity mají docela všední text i zápletku, neurazí, nenadchnou, ale zase umí hezky zpříjemnit večer. Jediné, co mi vadilo, bylo přiznané slézání z vozíku v předělových scénách. Nutilo mě to Tereze Císařové nevěřit její roli. Výborný byl Viktor Javořík! V roli kluka, který přišel o nohu byl vtipný a tragický zároveň.

Myšlenka dobrá, ale bohužel ne tak silně provedená, jak jsem čekala. Opravdu se jednalo o poměrně banální, neoriginálně pojaté dějové linky, které i na takto krátký formát příliš nosné nejsou. Nepomáhá ani nepříliš působivá scénografie. Na druhou stranu je nutno ocenit velmi vysoké herecké výkony úplně všech představitelů.

Přehlídka pokroucených charakterů byla takřka nekonečná, sympatický mi nebyl vlastně nikdo, což není možné svést na výkony herců, protože ty byly vesměs velmi kvalitní (vyzdvihl bych hlavně Viktora Javoříka a Marka Lamboru). Jestli na nás takhle působí a tlačí doba a okolnosti, tak je to skutečně velmi smutné. Osobně bych vše tak černě neviděl, hra působila až přehnaně depresivně a neuvěřitelně. K pozitivnějšímu zážitku bohužel nepřispělo ani nesnesitelné vedro v poslední řadě studiové scény.

55 %
To byl ale divnej díl Ulice...nebo že by udělali nově Samotáře, teda jako Samotáři 2? Ale taky dost divný, a žehlit se u toho nedá...
Ne, dost srandy. Originality to má, že by se dala vážit na lékárnických vahách, námět zpracovali už x-krát jinde a malinko jinak, občas to šustí papírem a dalo by se to rozcupovat na cucky. Brání mi v tom ale slušné herecké výkony ansámblu, vyniká především depresivní Tereza Terberová (Radka), trapně bodře pozitivní Marek Lambora (Marek), společensky nešikovný Viktor Javořík (Ota) a pár-nepár Ondřej Kraus (František) a Jana Kotrbatá (Hanka)

Představení se mi velice líbilo a zapůsobilo na mě. Reflektuje vztahy v současné přetechnizované době, kdy můžeme partnera vyměnit stiskem jednoho tlačítka.

Super, pěkně to odsýpalo a hlavně bavilo. Tereza Terberová skvělá jako všichni ostatní mladí herci.

Několik typově odlišných mladých lidí prožívá životní prázdnotu a hledá pro sebe nový smysl. Souhlasím s názorem, že poněkud seriálový námět (vzájemně propletené vztahy a rozchody) se šťastně potkal s inscenačním týmem, který ho dokázal pozvednout do podoby silného a působivého tvaru. Pochvalu zaslouží kvalitní dramaturgie, scénografie i režie. Navíc skupině mladých herců jejich postavy a charakter představení vyslovení sedí. Vyzdvihnout je třeba V. Javoříka a T. Terberovou za jejich přesné studie hendikepovaných osob.

Zajímavé téma podpořené kvalitními herci, a přesto mám pocit promarněného potenciálu. Za celou dobu mi inscenace neumožnila proniknout pod povrch postav, sžít se s nimi, chápat je. Měl jsem pocit, jako bych koukal na několik sezón TV seriálu zhuštěných do jednoho speciálního 90minutového dílu shrnujícího vše podstatné. Kde jsou emoce? Kde je život? Tady je jen prázdnota. Ale i přesto nelituji, že jsem hru viděl, rád jsem své oblíbené herce poznal i takto zblízka. A abych jen nekritizoval, tak ono to docela příjemně a rychle uteklo. Ale jen jsem asi prostě čekal víc. /19.5.2018/

repríza 19.5.2018

Mé první setkání se Studiovou scénou DnV. Téma hry mi sedlo, našla jsem se v něm. Jednoduché, přesto funkční kulisy a dobré herecké obsazení. Je zajímavé pozorovat, jak se změní poloha herce v tomto komorním prostoru oproti velkému jevišti. Nejvíce mě bavila dějová linka Z. Vejvodové a M. Lambory, V. Javořík se věrně vtělil do role. Autorka trefně vystihla dnešní dobu, která je přesycená možnostmi, ale my neumíme být šťastní a přežíváme každý ve své ulitě. Ale co je to vlastně štěstí?

Premiéra.

55 %
To byl ale divnej díl Ulice...nebo že by udělali nově Samotáře, teda jako Samotáři 2? Ale taky dost divný, a žehlit se u toho nedá...
Ne, dost srandy. Originality to má, že by se dala vážit na lékárnických vahách, námět zpracovali už x-krát jinde a malinko jinak, občas to šustí papírem a dalo by se to rozcupovat na cucky. Brání mi v tom ale slušné herecké výkony ansámblu, vyniká především depresivní Tereza Terberová (Radka), trapně bodře pozitivní Marek Lambora (Marek), společensky nešikovný Viktor Javořík (Ota) a pár-nepár Ondřej Kraus (František) a Jana Kotrbatá (Hanka)

Zajímavé téma podpořené kvalitními herci, a přesto mám pocit promarněného potenciálu. Za celou dobu mi inscenace neumožnila proniknout pod povrch postav, sžít se s nimi, chápat je. Měl jsem pocit, jako bych koukal na několik sezón TV seriálu zhuštěných do jednoho speciálního 90minutového dílu shrnujícího vše podstatné. Kde jsou emoce? Kde je život? Tady je jen prázdnota. Ale i přesto nelituji, že jsem hru viděl, rád jsem své oblíbené herce poznal i takto zblízka. A abych jen nekritizoval, tak ono to docela příjemně a rychle uteklo. Ale jen jsem asi prostě čekal víc. /19.5.2018/

Hlavním tématem je izolace a samota mladých lidí. Hra mě však nedokázala tak vtáhnout do děje, přestože po herecké stránce nemám žádné výhrady . Možná představení ublížila kratší délka, nestačila tolik vykreslit jednotlivé charaktery postav.

Komorní hra inscenovaná ve studiové scéně rozehrává příběhy jedinců toužících po lásce a jejich vypořádání se s životem. Hra ze současnosti pobaví, i když zdá se mi, že skončila tak nějak náhle.

Mé první setkání se Studiovou scénou DnV. Téma hry mi sedlo, našla jsem se v něm. Jednoduché, přesto funkční kulisy a dobré herecké obsazení. Je zajímavé pozorovat, jak se změní poloha herce v tomto komorním prostoru oproti velkému jevišti. Nejvíce mě bavila dějová linka Z. Vejvodové a M. Lambory, V. Javořík se věrně vtělil do role. Autorka trefně vystihla dnešní dobu, která je přesycená možnostmi, ale my neumíme být šťastní a přežíváme každý ve své ulitě. Ale co je to vlastně štěstí?

Ulity mají docela všední text i zápletku, neurazí, nenadchnou, ale zase umí hezky zpříjemnit večer. Jediné, co mi vadilo, bylo přiznané slézání z vozíku v předělových scénách. Nutilo mě to Tereze Císařové nevěřit její roli. Výborný byl Viktor Javořík! V roli kluka, který přišel o nohu byl vtipný a tragický zároveň.

Ze záznamu

repríza 19.5.2018

Několik typově odlišných mladých lidí prožívá životní prázdnotu a hledá pro sebe nový smysl. Souhlasím s názorem, že poněkud seriálový námět (vzájemně propletené vztahy a rozchody) se šťastně potkal s inscenačním týmem, který ho dokázal pozvednout do podoby silného a působivého tvaru. Pochvalu zaslouží kvalitní dramaturgie, scénografie i režie. Navíc skupině mladých herců jejich postavy a charakter představení vyslovení sedí. Vyzdvihnout je třeba V. Javoříka a T. Terberovou za jejich přesné studie hendikepovaných osob.

Super, pěkně to odsýpalo a hlavně bavilo. Tereza Terberová skvělá jako všichni ostatní mladí herci.

Představení se mi velice líbilo a zapůsobilo na mě. Reflektuje vztahy v současné přetechnizované době, kdy můžeme partnera vyměnit stiskem jednoho tlačítka.

Přehlídka pokroucených charakterů byla takřka nekonečná, sympatický mi nebyl vlastně nikdo, což není možné svést na výkony herců, protože ty byly vesměs velmi kvalitní (vyzdvihl bych hlavně Viktora Javoříka a Marka Lamboru). Jestli na nás takhle působí a tlačí doba a okolnosti, tak je to skutečně velmi smutné. Osobně bych vše tak černě neviděl, hra působila až přehnaně depresivně a neuvěřitelně. K pozitivnějšímu zážitku bohužel nepřispělo ani nesnesitelné vedro v poslední řadě studiové scény.

Myšlenka dobrá, ale bohužel ne tak silně provedená, jak jsem čekala. Opravdu se jednalo o poměrně banální, neoriginálně pojaté dějové linky, které i na takto krátký formát příliš nosné nejsou. Nepomáhá ani nepříliš působivá scénografie. Na druhou stranu je nutno ocenit velmi vysoké herecké výkony úplně všech představitelů.

Premiéra.